Předminulou sobotu skupina zhruba sto padesáti žen a mužů pronikla do prostoru hnědouhelného dolu Bílina a svou přítomností si na zbytek dne vymohla jeho vyřazení z provozu. Šlo o předem ohlášenou akci občanské neposlušnosti, jakých globální hnutí za klimatickou spravedlnost užívá ve stále větší míře.

Jsou jen jednou, ač důležitou součástí palety strategií, k nimž patří také klasické kampaně, soudní spory či divestiční iniciativy. Jejich cílem je konfrontovat z veřejné kontroly vymknutý průmysl fosilních paliv, komplikovat jeho provoz, připravovat jej o legitimitu a v konečném důsledku zajistit, že přes osmdesát procent známých zásob uhlí, ropy a plynu zůstane pod zemí a fosilní infrastruktura bude sociálně spravedlivým způsobem nahrazena obnovitelnými zdroji.

Základní výhradu proti občanské neposlušnosti známe a nemá asi valný smysl se jí věnovat. Totiž, že je nezákonná, což víme a nevadí nám to. Je to jaksi vlastní její podstatě. Proč je přesto oprávněná — totiž že umožňuje společnosti překonávat nedostatky právního řádu, protože není namířena proti řádu jako celku, nýbrž právě jen proti jeho nedostatkům — bylo také na filosofickém poli výborně a opakovaně obhájeno již tolikrát, že zřejmě ani takové cvičení není potřeba.

Jen poznámka na okraj: radikální sociálně-ekologická hnutí, do jejichž běžných metod práce patří i občanská neposlušnost, jsou běžnou a důležitou součástí politické kultury vyspělých západních demokracií. Ti, kteří napadají občanskou neposlušnost z pozic legalistického fetišismu si to možná neuvědomují. Reálně ale pomáhají zakonzervovat českou společnost v její post-komunistické zapšklosti. Lidé ochotní mírumilovně porušovat nespravedlivé zákony nejsou pro liberální demokracii ohrožením, ale naopak její nejlepší obranou. Občanská neposlušnost je evropská tradiční hodnota.

Osvědčený katalyzátor změn

Smysluplnější je debata o tom, zda je užitečná. Obavy o to si důslednou odpověď zaslouží. Začněme argumentem historickým. Bez přímého jednání směřujícího za úzké hranice zákonnosti se v minulosti neobešel žádný velký emancipační zápas. Často se připomíná indické hnutí za nezávislost či hnutí za občanská práva ve Spojených státech. Ani naše sociální výdobytky jako všeobecné volební právo či osmihodinový pracovní den ale nebyly mocnými darovány z dobroty duše. Naši předkové si je vystávkovali — a také ony stávky byly dlouho nezákonné.