Nejpopulárnější stranou v Itálii je aktuálně Hnutí pěti hvězd (M5S) — rozhořčené, euroskeptické, populistické, ale současně i radikálně demokratické a ekologické hnutí zosobňované lídrem Beppem Grillem, známým provokujícím komikem. Ukazují to průzkumy volební preferencí už přibližně pět měsíců. Těsně druhá za M5S zůstává vládnoucí Demokratická strana (DS) — italská sociální demokracie. Ostatní uskupení následují až s velkým odstupem.

Hnutí pěti hvězd je známo — navzdory již čtyřleté přítomnosti v parlamentu — soustavnou kritikou establishmentu, který pro něj ztělesňují i všechny tradiční strany, a neochotou uzavírat koaliční dohody, respektive přistupovat na kompromisy.

Samo slibuje navíc tak průbojná opatření, jako je referendum o vystoupení z eurozóny či razantní snížení daní, ale zároveň i zavedení základního příjmu pro chudé ve výši 780 euro na měsíc, znárodnění některých strategických podniků nebo garantované právo na přístup k internetu.

Itálii čekají přitom již za méně než rok řádné parlamentní volby — dle práva se musejí konat do 20. května 2018. Znalci proto už vážně debatují, co by vítězství M5S znamenalo, jak je reálné a jak by ovlivnilo nejen Itálii, ale i celou Evropu.

„Podpora M5S nepřesáhla doposud nikdy výrazně třicet, respektive třiatřicet procent. Hnutí se navíc profiluje jako důsledně protestní a má velice malý koaliční potenciál. Je tak nepravděpodobné, že by sestavilo stabilní vládu (...) M5S je ovšem v mnohém radikálnější než například řecká Syriza (...) nizozemská PVV nebo rakouští Svobodní (...) A i když M5S nelze považovat ani za konzervativní, ani za klasicky populisticky národovecké, lze očekávat, že by jeho případný volební triumf ovlivnil politickou atmosféru v Evropě podobně, jako to učinilo například loňské vítězství Donalda Trumpa v USA,“ uvedla v  tematickém pásmu Al-Džazíry Silvia Mazziniová, soustavná komentátorka italské politiky působící na Humboldtově univerzitě v Berlíně.

Otřes na levici a návrat pravice

Pozorovatelé připomínají, že preference M5S začaly růst na stávající úroveň po zimní krizi vlády a jejího vůdčího uskupení, již zmiňované Demokratické strany. Agilní předseda DS a do prosince 2016 též italský premiér Matteo Renzi totiž rezignoval v souvislosti s prohraným listopadovým referendem o ústavních změnách, z něhož udělala z části opozice a z části sám Renzi referendum o své osobě.