Američané začali znovu dodržovat svou nejstarší tradici: ponižování původních obyvatel. A dokonce vsadili na oblíbený scénář s krádeží pozemků. Svatá skaliska v Oak Flat budou prodána firmě Resolution Copper Mining. Ta pochází z Austrálie a má dostatek financí k šikaně etnických menšin. Představme si ji jako těžařskou obdobu Mela Gibsona.

Její mateřská společnost, Rio Tinto, sponzorovala arizonského senátora Johna McCaina. Další senátor Jeff Flake v minulosti pracoval jako lobbista pro Rio Tinto Rössing Uranium, která vlastní krásný a obrovský důl na těžbu urania v Namibii. Spolupráce obou politiků s australskými permoníky vyvrcholila právě tento rok. To oni zařídili odprodej Oak Flat.

A nebyl to lehký úkol. Tuto oblast zaštítil ochranou už prezident Eisenhower v roce 1955. Její kulturní a přírodní výjimečnost poté potvrdil i Ronald Reagan. Jak to tedy obejít? McCain a Flat nakonec dohodu o předání pozemku propašovali do návrhu zákona o obraně.

Pro jistotu jej přednesli v jedenáct hodin, v době poledního útlumu a ospalosti. Westernová akce „vplížení do tábora, když všichni spí“ proběhla úspěšně — veřejnost si jejich manévru nevšimla a zareagovala příliš pozdě. Prodej byl schválen. Dovršili tak dlouhodobou snahu důlní společnosti převzít vzácný kus země. V těchto strategiích byl zapleten i republikán Rick Renzi, který nyní sedí ve federálním vězení za korupční jednání. Toho se dopustil právě při tvorbě dřívějších verzí tohoto ujednání.

Arizona tak znovu potvrdí své postavení největšího dodavatele mědi. Tím zastřešuje i samotný americký kapitol, kde zasedá zákonodárný sbor. A to doslova: na jeho střeše jsou měďené pláty, jejichž množství se rovná téměř pěti milionům amerických měděných mincí.

Pro Kongres je tento kov zřejmě cennější než kultovní skaliska indiánského kmene. Podle Wendslera Nosie, bývalého předsedy Apačů ze San Carlos, je Oak Flat pro jeho lid stejně výjimečným a svatým územím jako je pro židovský národ hora Sinaj. To potvrzují i historikové. Indiáni zde prováděli důležité rituály a slavili společné svátky dávno předtím, než se vůbec začaly vést spolehlivé dějepisné záznamy. V moderní době se pak zdejší útesy staly dějištěm symbolického odporu. Indiáni se v roce 1870 vrhali z jejich vrcholů, aby unikli ze zajetí americké armády.

V budoucnu se tedy i na tomto místě nicméně rozroste impérium důlní společnosti, která už nyní okupuje jeho okolí. Podle vyjádření samotné firmy se svatá půda promění do podoby kráteru po meteoritu. V centru starobylé paměti země bude hladově zívat obrovská díra za 6 miliard dolarů.

Arizonští politici evidentně považují Apače za „přírodní národ“. Protože co je opakem přírody? Civilizace. A ta přece vždycky nejlépe věděla, jak zacházet s majetkem. Étos indiánského kmene je ve skutečnosti mnohem kultivovanější. Jejich náboženství chápe Zemi jako půvabnou ženu. A podle toho s ní jednají - s citem a elegancí. To je rozhodně vyspělejší pohled než pojetí, jež vnímá pozemky jako automat, který rozměňuje dolary na měděné penny.

A dnes si Apačové osvojili ty nejúctyhodnější formy občanské angažovanosti. Na tři stovky jejich příslušníků vyrazilo na pochod dlouhý 44 mil. Došli až k Oat Flat a zde táboří na protest proti bezohlednému obchodu. Bolest způsobená západní civilizací musí být přemožena jejími vlastními zbraněmi: apelem na občanskou společnost a nenásilným odbojem. Jako by znali wagnerovskou větu o tom, že ránu může zacelit jen ta dýka, která ji způsobila.

Nosie svým druhům vzkázal: „Musíme vést náš lid, aby ještě jednou vzal osud do vlastních rukou. Proto vyzývám každého z nás, aby překonal útlak. Tak totiž začne proces, na jehož konci budeme mít důvěru a víru sami v sebe. A toto musí být náš první krok…“

Pro generace evropských dětí byl vzorem Vinnetou, náčelník Apačů z románů Karla Maye. Rudí gentlemani nyní opět udělují lekci demokracie a morálky všem bílým tvářím. Patří jim obdiv. Nebojují totiž jen za několik zarostlých balvanů. Bojují za princip odpovědnosti, a bojují silou hlasu, kterému svět byznysu jindy odmítá naslouchat.