Italské volby skončily bez jasného vítěze, respektive patem. Nejvíce hlasů získal středolevicový blok vedený Pierem Lugim Bersanim, nemá však většinu v Senátu, která je v Itálii k vládnutí zapotřebí. Takto lze shrnout výsledek všeobecných voleb, které proběhly v Itálii 24. a 25. února. Italské burzovní indexy v reakci oslabují. Agentury píší o obavách evropských státníků, o strachu z nestability i o možnostech dalšího prohloubení krize.

„(Výsledek) naplnil nejhorší představy pozorovatelů i trhů (...) Vytvořit vládu je za vzniklých podmínek takřka nemožné,“ vybírá z reflexe listu La Reubblica BBC.

Podle analytiků italské agentury ANSA přesto situace určitá východiska má, a to celkem čtyři: vznik velké koalice, dohodu levicového bloku s radikálními demokraty, vznik provizorní úřednické vlády a opakování voleb.

Vládu úředníků i nové volby prozatím všichni důležití aktéři odmítají. V příštích dnes se tak dle ANSA povedou jednání především o prvních dvou variantách — z nichž ovšem ani jedna není pro vítěze přiznivá.

Podrobně o variantách

Velká koalice by znamenala s největší pravděpodobností dohodu vůdčí síly levicového bloku — Bersaniho Demokratické strany (PD) — a vůdčí strany bloku pravice — Lidu svobody (PdL). Ten už nevede, leč stále fakticky řídí Silvio Berlusconi.

Příslušné spojenectví by vládě zajistilo dostatečnou podporu v obou komorách, pro PD by ale znamenalo existenční ohrožení. Bersaniho strana si totiž v kampani nechávala jako zálohu možnost povolební spolupráce s třetím výrazným blokem letošních voleb — nakonec neúspěšnou koalicí liberálních stran, jíž vedl současný poloúřednický premiér v demisi Mario Monti. Vůči Berlusconimu se přitom PD ostře vymezovala.

PdL by dle analytiků spojenectví s levicí zdaleka tolik nepoškodilo. Berlusconiho blok se před volbami stylizoval do role lidového spasitele a ochránce před škrty, kteroužto úlohu by mohl hrát i ve velkokoaliční vládě. Právě proslulý magnát dnes také pro toto východisko horuje.

Podle úterních zpráv se ovšem levice pokusí nejdříve o druhou variantu — o dohodu s radikálními demokraty z Hnutí pěti hvězd (M5S) Beppeho Grilla. Strana, jež v počtu mandátů skončila hned za levicovým a pravicovým blokem, má ideologicky blíže k levici; už od počátku svojí existence však útočí na všechny staré struktury, letité politiky a tradiční strany, nevyjímaje PD ani Bersaniho osobně. M5S navíc nechce přímo do vlády a požaduje velké celoitalské referendum o opuštění eura. S tím má středová levice ohromnou potíž souhlasit.