Itálie po volbách: Buď velká koalice, nebo dohoda s radikály
Petr JedličkaVolby v Itálii vyhrála levice, bez většiny v Senátu ale nemůže vládnout. Podle analytiků má situace dvě kompromisní a dvě krajní východiska, z pohledu vítěze však všechna problematická.
Italské volby skončily bez jasného vítěze, respektive patem. Nejvíce hlasů získal středolevicový blok vedený Pierem Lugim Bersanim, nemá však většinu v Senátu, která je v Itálii k vládnutí zapotřebí. Takto lze shrnout výsledek všeobecných voleb, které proběhly v Itálii 24. a 25. února. Italské burzovní indexy v reakci oslabují. Agentury píší o obavách evropských státníků, o strachu z nestability i o možnostech dalšího prohloubení krize.
„(Výsledek) naplnil nejhorší představy pozorovatelů i trhů (...) Vytvořit vládu je za vzniklých podmínek takřka nemožné,“ vybírá z reflexe listu La Reubblica BBC.
Podle analytiků italské agentury ANSA přesto situace určitá východiska má, a to celkem čtyři: vznik velké koalice, dohodu levicového bloku s radikálními demokraty, vznik provizorní úřednické vlády a opakování voleb.
Vládu úředníků i nové volby prozatím všichni důležití aktéři odmítají. V příštích dnes se tak dle ANSA povedou jednání především o prvních dvou variantách — z nichž ovšem ani jedna není pro vítěze přiznivá.
Podrobně o variantách
Velká koalice by znamenala s největší pravděpodobností dohodu vůdčí síly levicového bloku — Bersaniho Demokratické strany (PD) — a vůdčí strany bloku pravice — Lidu svobody (PdL). Ten už nevede, leč stále fakticky řídí Silvio Berlusconi.
Příslušné spojenectví by vládě zajistilo dostatečnou podporu v obou komorách, pro PD by ale znamenalo existenční ohrožení. Bersaniho strana si totiž v kampani nechávala jako zálohu možnost povolební spolupráce s třetím výrazným blokem letošních voleb — nakonec neúspěšnou koalicí liberálních stran, jíž vedl současný poloúřednický premiér v demisi Mario Monti. Vůči Berlusconimu se přitom PD ostře vymezovala.
PdL by dle analytiků spojenectví s levicí zdaleka tolik nepoškodilo. Berlusconiho blok se před volbami stylizoval do role lidového spasitele a ochránce před škrty, kteroužto úlohu by mohl hrát i ve velkokoaliční vládě. Právě proslulý magnát dnes také pro toto východisko horuje.
Podle úterních zpráv se ovšem levice pokusí nejdříve o druhou variantu — o dohodu s radikálními demokraty z Hnutí pěti hvězd (M5S) Beppeho Grilla. Strana, jež v počtu mandátů skončila hned za levicovým a pravicovým blokem, má ideologicky blíže k levici; už od počátku svojí existence však útočí na všechny staré struktury, letité politiky a tradiční strany, nevyjímaje PD ani Bersaniho osobně. M5S navíc nechce přímo do vlády a požaduje velké celoitalské referendum o opuštění eura. S tím má středová levice ohromnou potíž souhlasit.
Problémem je, že převážně pravicová média účelově znevěrohodnila levicová řešení současných problémů a tak není koho volit (u nás to platí jednoznačně). Takže každý takový pokus, jako jsou VV nebo Beppe Grillo (M5S) má velkou šanci uspět.
Co se týká nosné ideje M5S o (eventuálně všelidovém) hlasování o zákonech jednotlivě bez ohledu na pravici nebo levici, neumím si představit, jaký guláš by z toho vznikl.