Italský premiér rezignoval po prohře v ústavním referendu, nejistota narůstá

Petr Jedlička

Matteo Renzi splnil svůj slib a vrátil úřad do rukou prezidenta. Ten může nyní buď jmenovat nového premiéra, nebo iniciovat předčasné volby. Pozorovatelé se přou o to, která z variant by byla zemi pro zemi vhodnější.

„Je to jednoznačná Renziho porážka (...) V Itálii nyní nastává odbobí obav a nejistoty, jež může mít důsledky pro celou EU.“ Právě těmito slovy okomentovala známá reportérka BBC Katya Adlerová z Říma v pondělí hlavní zprávu daného dne — nyní již oficiální odmítnutí ústavní reformy posilující roli premiéra a dolní parlamentní komory v italském systému celonárodním referendem.

Patron reformy, iniciátor referenda a dosavadní předseda vlády Matteo Renzi splnil svůj dřívější slib a po zveřejnění výsledků oznámil rezignaci. Nyní je na prezidentovi Sergiu Mattarellovi, aby rozhodl, zda zemi povede nějaká prozatímní vláda s úřednickým premiérem, jehož jmenuje, nebo zda půjdou Italové k předčasným volbám.

Nejistota, jež se začala projevovat ihned i na trzích, přitom pramení zvláště z faktu, že je prohrané referendum vnímáno jako důkaz dalšího výrazného posílení italských populistických formací: radikálně-demokratického Hnutí pěti hvězd (M5S) Beppeho Grilla a krajně pravicových autonomistů z Ligy severu, jíž vede aktuálně Matteo Salvini.

Možné důsledky

Pokud by se teď v Itálii konaly předčasné volby, mohly by M5S a Liga severu získat společně dostatečnou sílu k vypsání dalšího ještě většího referenda, jež mají obě formace v programu — referenda o takzvané monetární suverenitě, tedy o faktickém opuštění eurozóny.

Možnost odchodu třetí největší ekonomiky z měnové únie je podle ekonomů — spolu s očekáváním voleb v Nizozemsku, Francii a Německu příští rok, kde mohou také výrazně uspět protiunijní strany — už sama o sobě dostatečným důvodem k šířící se nejistotě.

Italská ekonomika se navíc doposud nevzpamatovala z krize po roce 2008 a tamní banky jsou v rámci EU vůbec nejhoohroženější — což teď nervozitu posiluje dále.

Znalí dopisovatelé z agentur se přitom aktuálně přou, zda by situaci spíše prospělo, kdyby prezident Mattarella pověřil vládou úředníky či nějakou novou velkou koalici, anebo vypsal bezodkladně volby. Tak jako tak totiž půjdou Italové hlasovat nejpozději v roce 2018 a do té doby mohou jak nejistota na trzích, tak šance populsitů ještě vzrůst.

Faktor doby i vina premiéra

Nedělní referendum o ústavních změnách bylo pozorovateli už od září označanváno jako Renziho gambit, jelikož fakticky nebylo zapotřebí — průvodní změnu volebních zákonů totiž prosadil premiér už dříve skrze parlament. Většina znalců italského dění má za to, že Renzi incioval referendum především k posílení vlastního postavení — součástí daného kroku ostatně bylo, že premiér spojil s výsledkem hlasování z vlastní vůle svoji politickou budoucnost.

Z faktického hlediska změny, o nichž se hlasovalo, zeslabovaly postavení Senátu, který je v italském systému stejně významný jako Poslanecká sněmovna (v novém systému měl mít Senát jen 100 namísto 315 křesel, měl být jmenovaný, nikoliv volený, a měl vykonávat pouze zákonotvornou činnost), a umožňovaly vítězi voleb snazší sestavení vlády.

Hnutí pěti hvězd Beppeho Grilla přitom dokázalo vést před referendem masivní kampaň, v níž přirovnávalo reformu k převzetí moci fašisty v roce 1922 a mobilizovalo proti premiérovi s tím, že je referendum jedinečnou šancí porazit nahlavu současný italský establishment.

Podobně vedla svou kampaň i kvazinárodovecká Liga severu — její předseda Matteo Salvini se stylizoval do role italského Trumpa a hlasování v referendu vykládal jako „úder proti globalizací“, „projev národní hrdosti“ a „pomstu bankéřům, spekulantům a novinářům“. Na přereferendové mítinky M5S i Ligy severu přitom přicházely zpravidla tisíce až desetitisíce Italů.

Proti Renziho reformě vystoupily konečně i některé osobnosti jeho vlastní Demokratické strany, jimž vadil premiérův samolibě vůdcovský politický styl. Navíc podpora Renzimu ze strany berlusconiovské pravice byla jen velmi vlažná, a tak většinu pozorovatelů překvapila v posledku vlastně jen jednoznačnost výsledku referenda: proti návrhu se vyslovilo přibližně 60 procent hlasujících, pro pak 40 procent — to vše při takřka 70procentní účastí.

Další informace:

BBC News Matteo Renzi: Italy PM resigns after referendum defeat

The Guardian Italy referendum: 'Period of uncertainty' predicted after Matteo Renzi's defeat — live

The Guardian What happens now after Matteo Renzi's referendum defeat?

ANSA Grillo calls for immediate elections with Italicum

ANSA Salvini ready for elections with 'any law'

LifeInItaly.com D'Alema says voting now 'irresponsible'

    Diskuse
    December 6, 2016 v 8.15
    A jak to pokračuje
    Italský prezident se s Renzim prozatím domluvil, že jeho demisi přijme, až schválí Senát rozpočet na rok 2017. To by se mělo stát ještě v rámci aktuálního týdne. Prezident si mezitím bude zvát lídry jednotlivých stran a konzultovat s nimi další postup. Větší část pozorovatelů si v současností myslí, že předčasné volby vyhlášeny nebudou -- že bude pokračovat vláda v současné sestavě, pouze s jiným premiérem.