Od oznámení volebních výsledků v Itálii uplynulo již dvaačtyřicet dní; Italové však stále nevědí, kdo bude v jejich zemi vládnout. Lídr levicového volebního bloku, jenž získal v únoru nejvíce hlasů, — předseda (sociálně)Demokratické strany Pier Luigi Bersani — přiznal, že jeho vyjednávání s radikálními demokraty z Hnutí pěti hvězd skončilo bez úspěchu. Lépe se přitom nevedlo ani lídrovi pravicového bloku Silviu Berlusconimu, který bez mandátu, leč neméně intenzivně jednal o velké koalici.

Krom těchto variant nabízí stávající poměr sil už jen dvě nouzová řešení: vládu (polo)úředníků, jež prosadí několik systémových reforem — a zvláště nový volební zákon —, a co nejvčasnější opakování voleb.

Prezident Giorgio Napolitano se dle zpráv z posledních dní kloní spíše k první variantě. Minulý víkend oznámil jmenování desetičelnné „rady moudrých“, která sestává ze dvou expertních panelů. První zahrnuje právníky z hlavních italských stran a má se pod vedením profesora ústavního práva Valeria Onidy zaměřit na přípravu politicko-institucionálních reforem. Druhý tvořený experty na hospodářství a sociální otázky má připravit konkrétní opatření ke stimulaci, resp. ke stabilizaci těchto odvětví.

Není jasné, zda bude případné výstupy rady předkládat do parlamentu regulérní vláda, anebo kabinet podobný vládě Maria Montiho, jež vládne Itálii doposud, i když už od prosince v demisi. Podle Napolitana je nicméně třeba konat.

„Chci ještě jednou zdůraznit, že je bezpodmínečně nutné, aby si všechny politické strany uvědomily závažnost a naléhavost problémů, jimž země čelí (...) Zřízené skupiny jsem požádal, aby připravily takové návrhy, jež budou moci politické strany podpořit (...) a které vytvoří základ pro práci nového kabinetu,“ řekl Napolitano na víkendové tiskové konferenci.

Volební potíž

Většina Italů upřednostňuje podle posledních průzkumů naopak druhé nouzové řešení — opakování voleb. Podle agentury SWG jej vnímá jako nejlepší východisko asi 50 procent respondentů; (polo)úřednickou vládu přitom podporuje jen 35 procent dotázaných.

Jak ale připomínají znalejší komentátoři, věc má ústavní háček — 18. dubnem počínaje má totiž italský parlament volit nového prezidenta, a ten součaný — Napolitano — jej už rozpustit nemůže. Podle italské ústavy prezident v posledním půlroce mandátu příslušnou pramoc ztrácí.