Bohuslav Sobotka svým razantním vystupováním během vládní krize tlačil Andreje Babiše do izolace. Opakoval, že tehdejší ministr financí nadále nemůže být členem jeho vlády ani žádné další. Vyloučil povolební spolupráci sociální demokracie s politickým hnutím ANO, kde by jím vedená strana stála v pozici slabšího partnera.

Věděl, že by nebyl s to prosadit vlastní program. A případné úspěchy by si stejně jako nyní připisoval právě Babiš se svými věrnými. Krok za krokem připravoval stranu na budoucí roli hlavní opoziční síly.

Postup premiéra vyvolal odezvu i v ostatních politických stranách. Občanští demokraté i TOP 09 na Babiše hlasitě útočili. Petr Fiala i Miroslav Kalousek říkali, že s Babišem do vlády nikdy nepůjdou. Opakovali, že Babiš a ANO jedno jsou. Zdálo se, že ani případný výrazný volební úspěch by Babišovi nemusel stačit k sestavení vlády. Pokud by se samozřejmě nechtěl opřít o komunisty nebo protievropské a xenofobní síly Tomia Okamury.

↗

Sociální demokracie však z vládní krize takřka nic nevytěžila. Její voliči krokům předsedy strany příliš neporozuměli. Místo posílení vlastní pozice podpora nejsilnější vládní strany podle médii zveřejňovaných průzkumů dále klesala. Proto její vedení po několika jednáních dospělo k rozhodnutí, že je třeba Sobotku odsunout do pozadí, vyměnit volebního lídra a vyrazit do volebního boje s novou vizáží.

Lubomír Zaorálek však na tvrdý postup, který vůči politickému hnutí ANO razil Sobotka, nenavázal. Přestože Babiše na nedávném sjezdu sociální demokracie označoval za fíkus a hovořil o novém feudalismu pod hlavičkou rodinné firmy, jeho vyjádření coby volebního lídra jsou v posledních dnech vůči bývalému ministrovi financí o poznání smířlivější.

„Po volbách se bude rozhodovat o velmi důležitých věcech a mě by mrzelo, kdybychom u toho nebyli. Jde o to, jaké postavení by mělo mít Česko v Evropě. Sociální demokracie má v evropských zemích asi nejvíce partnerů, naše země rozhodně není v Evropské unii bezmocná. Proto mi připadá, že by bylo dobré, abychom byli i v příští vládě a mohli využít všech našich kontaktů,“ řekl v odpovědi na otázku deníku E15, zda vylučuje povolební spolupráci s hnutí ANO.

Zdá se, že Sobotka byl jedním z mála těch, kteří si v sociální demokracii uvědomovali, jaké nebezpečí další vládnutí s ANO pro stranu představuje. Jeho rezignace na post předsedy znamená odstranění výrazné překážky, která bránila sestavení obdobné koalice jako dnes po podzimních volbách. Hlasy vymezující se vůči Zaorálkově přívětivějšímu přístupu k Babišovi totiž ze sociální demokracie nezaznívají. Nebo alespoň nejsou na veřejnosti slyšet.

Dnešní vládnutí s Babišovou partají sociální demokracii poškodilo, přestože byla víceméně úspěšná. A přestože značnou část svého programu splnila. Těžko říct, proč se strana domnívá, že by jí, občanům a zemi více prospělo, kdyby se chopila role chudé Babišovy nevěsty. Namísto toho, aby jej ze sněmovních lavic tvrdě kritizovala, připravovala se na převzetí moci a realizaci svého programu v následujícím volebním období.

Opozice totiž představuje prostor pro jistou konsolidaci vlastních struktur, na kterou v době vládnutí obvykle nezbývá čas. A jsou to právě struktury, odborné zázemí a vytrácející se členská základna, které představují jedny z největších problému, jimž strana dnes čelí.

Změna Sobotkova kurzu, kdyby k ní mělo doopravdy dojít, sociální demokracii nemůže prospět. „Proč jste vyhodili Babiše z vlády a dnes říkáte, že s ním po volbách půjdete znovu do koalice?“ může se ptát zmatený volič a ťukat si prstem na čelo. To bude hrát Babišovi do karet.

Jako mu po volbách pomůže, když by ho sociální demokraté chtěli podpořit chybějícími hlasy za dvě nebo tři ministerská křesla. Že sociální demokraté chtějí zachraňovat pozici České republiky v Evropě, nikdo neuvěří. Že jsou to prodejní tradiční politici, rozšíří Babišova soldateska po celé zemi snadno.