Babišova chudá nevěsta
Jan GruberSociální demokracie ještě před několika dny povolební spolupráci s Andrejem Babišem vylučovala. S novým volebním lídrem však přišly i nové časy. Lubomír Zaorálek se na rozdíl od Bohuslava Sobotky koalici s hnutím ANO veřejně nebrání.
Bohuslav Sobotka svým razantním vystupováním během vládní krize tlačil Andreje Babiše do izolace. Opakoval, že tehdejší ministr financí nadále nemůže být členem jeho vlády ani žádné další. Vyloučil povolební spolupráci sociální demokracie s politickým hnutím ANO, kde by jím vedená strana stála v pozici slabšího partnera.
Věděl, že by nebyl s to prosadit vlastní program. A případné úspěchy by si stejně jako nyní připisoval právě Babiš se svými věrnými. Krok za krokem připravoval stranu na budoucí roli hlavní opoziční síly.
Postup premiéra vyvolal odezvu i v ostatních politických stranách. Občanští demokraté i TOP 09 na Babiše hlasitě útočili. Petr Fiala i Miroslav Kalousek říkali, že s Babišem do vlády nikdy nepůjdou. Opakovali, že Babiš a ANO jedno jsou. Zdálo se, že ani případný výrazný volební úspěch by Babišovi nemusel stačit k sestavení vlády. Pokud by se samozřejmě nechtěl opřít o komunisty nebo protievropské a xenofobní síly Tomia Okamury.
Vzpomínám si na výrok Jana Májíčka, který pronesl těsně po volbách 2013, kdy vítězná ČSSD vstupovala do koalice s ANO. Jan Májíček tehdy řekl, že to velká chyba, protože ČSSD na to doplatí. Jeho prorocká slova vycházející z Májíčkovy zásadovosti se naplnila. Pan Májíček měl tehdy zřejmě na mysli fakt, že v tak protichůdné koalici nebude moci ČSSD naplnit to, co by se od ní mělo čekat. K tomu se nejen zdiskredituje, ale podpoří ve vlastních řadách i síly vysloveně prospěchářské, síly, které ji poškodí.
Říkal jsem si tehdy, že Jan Májíček má naprostou pravdu a ČSSD by měla jít do opozice. To by jí očistilo a lidem by ukázala, že to, co si zvolili, holt budou mít. Že když jim nestačila děsivá zkušenost s Nečasem a Topolánkem, musí si dát ještě další lekci.
Pak mne napadlo, že by to mohlo být od ČSSD neodpovědné, kdyby dala napospas svých 30% voličů straně oligarchy a neuplatnila z toho, co by za bídných podmínek rozporuplné koalice mohlo být průchodné, vůbec nic.
Na slova Jana Májíčka však zákonitě došlo. Vláda ČSSD a ANO byla sice nejlepší vládou posledních desetiletí, ale ČSSD v ní dělala kompromisy, jimiž popírala sama sebe (resp. obraz, který chtěla u veřejnosti mít). Místo toho, aby vytvářela funkční stát, brala se za dolních deset milionů, zbavila obyčné lidi Damoklova meče exekutorů a vnucování likvidačních půjček, vychovala si kovboje a „záchyta“ pana Chovance včetně jeho přívrženců. S Chovancem vypadá strana spíše jako hrozba, nikoliv jako alespoň nějaká naděje v mezích možného.
Všechny neúspěchy této vlády jdou za situace, kdy si ANO šikovně utvořilo image opravitelů všeho pokaňhaného od r.1989, samozřejmě na účet ČSSD. Byla to přece ona, která téměř celou tu dobu byla u toho. (Kdo by o tom měl pochybnosti, pro toho měla ČSSD k dispozici všechny ty skandály z Prahy i regionů včetně zastřelení severočeského funkcionáře Housky).
Všemu nakonec nasadil korunu šéf strany Sobotka vyloučením Andreje Babiše z vlády. Byl to krok, který mohl vypadat jako zásadový a možná i zásadový byl (byť Sobotka ve věcech mnohem méně vážných zásadový nebyl), ale nakonec se po trampotách s demisí-nedemisí, rozchodem s manželkou a odstoupením z čela strany jeví jako čin člověka ztrácejícího kontrolu nad stranou i sebou samým.
Vyhlídky pro podzimní volby jsou pro ČSSD velmi špatné. Vina je ale výhradně v ní samotné. Nějaké přeskupování škatulí a recyklované řečnické produkty na tom nic nezmění.
Jiří Vyleťal