„Pět kroků pro zářivou pokožku“, „Vyzrajte na podráždění“, „Krém, pěna nebo vosk?“ Stačí do Googlu zadat heslo „holení nohou“ a najdeme odpověď na otázku: Proč většina žen bere několikrát týdně do rukou žiletku, aby mohla v létě vyjít mezi lidi bez pocitu vlastní odpornosti? Návody, kterak se vyhnout zarůstajícím chloupkům, podrážděné kůži a ošklivému strništi, totiž správně pracují s jednoduchou premisou: holení je otravný a nudný rituál, který se zkrátka snažíme nějak přežít.

Jako každá kosmetická úprava v sobě i holení zahrnuje třídní aspekt. Noha se sice snáz pořeže za použití obyčejného mýdla a levné žiletky, avšak ani sebevětší počet břitev a bio krém pro hladký skluz vás nijak zvlášť nevytrhnou z nesmyslnosti vlastního počínání. Racionální otázka „proč to vůbec dělám?“ je vždy následována nihilistickým „co mi taky zbývá“. Po čase jsem sama dospěla k tomu, že afirmativní akce v podobě „neholení vlastních nohou“ je v praxi takřka neuskutečnitelná, protože míra studu je prostě příliš velká. A navíc — jako každá individuální revolta namísto systémové změny — není dostačující.

Některé ženy se již požadavku pokusily takto vzepřít. Mladá bloggerka Morgan Mikenasová, fitness trenérka, před několika měsíci zveřejnila své neoholené selfie se slovy: „Jednoho dne jsem se zeptala sama sebe, proč to vůbec dělám. Vždyť to zabírá tolik času. A po nějaké době jsem zjistila, že je to docela v pohodě. Chlupy byly hladší a hladší.“ Odpor z porostlých nohou vykoupila fotkou perfektně tvarovaného těla v plavkách. Titulky ji označují jako odvážnou, prý chce inspirovat další ženy. Ne každá žena si však může podobnou odvahu „dovolit“.