„Pět kroků pro zářivou pokožku“, „Vyzrajte na podráždění“, „Krém, pěna nebo vosk?“ Stačí do Googlu zadat heslo „holení nohou“ a najdeme odpověď na otázku: Proč většina žen bere několikrát týdně do rukou žiletku, aby mohla v létě vyjít mezi lidi bez pocitu vlastní odpornosti? Návody, kterak se vyhnout zarůstajícím chloupkům, podrážděné kůži a ošklivému strništi, totiž správně pracují s jednoduchou premisou: holení je otravný a nudný rituál, který se zkrátka snažíme nějak přežít.

Jako každá kosmetická úprava v sobě i holení zahrnuje třídní aspekt. Noha se sice snáz pořeže za použití obyčejného mýdla a levné žiletky, avšak ani sebevětší počet břitev a bio krém pro hladký skluz vás nijak zvlášť nevytrhnou z nesmyslnosti vlastního počínání. Racionální otázka „proč to vůbec dělám?“ je vždy následována nihilistickým „co mi taky zbývá“. Po čase jsem sama dospěla k tomu, že afirmativní akce v podobě „neholení vlastních nohou“ je v praxi takřka neuskutečnitelná, protože míra studu je prostě příliš velká. A navíc — jako každá individuální revolta namísto systémové změny — není dostačující.

Některé ženy se již požadavku pokusily takto vzepřít. Mladá bloggerka Morgan Mikenasová, fitness trenérka, před několika měsíci zveřejnila své neoholené selfie se slovy: „Jednoho dne jsem se zeptala sama sebe, proč to vůbec dělám. Vždyť to zabírá tolik času. A po nějaké době jsem zjistila, že je to docela v pohodě. Chlupy byly hladší a hladší.“ Odpor z porostlých nohou vykoupila fotkou perfektně tvarovaného těla v plavkách. Titulky ji označují jako odvážnou, prý chce inspirovat další ženy. Ne každá žena si však může podobnou odvahu „dovolit“.

Estetika holé nohy

Při své snaze dostat otázku holení ženských nohou víc do popředí jsem se setkala se dvěma typy reakcí. Zatímco ženy se odvolávají na příjemný pocit doprovázející dotyk po hladké noze, muži oponují vlastním útrpným rituálem, holením vousů — každý prý máme něco. V době rumcajsovské estetiky má přitom většina mužů problém právě opačný. Příčinou holení vousů dnes paradoxně není jejich přebytek, ale spíš jejich nedostatek. Zkrátka musí to dolů, když to dost neroste. Jako v případě povážlivě se rozlézající pleši se holt muž v určitém věku musí smířit s tím, že nebude líp a že ho čeká pravidelný strojek a žiletka.

↗

Plocha mužské fantazie. Ilustrace Epilatorcentral

Ženské nohy představují jeden ze středobodů mužské fantazie a vyžadovaná hladkost plní výsostně estetický význam. Zatímco o podpaží či pohlavních orgánech se ještě před několika lety všeobecně tvrdilo (takřka s odbornou jistotou), že oholené jsou hygieničtější, nohy zůstaly mimo kategorii „čistoty“. Když si dnes zadáte do Googlu „holení podpaží“, najdete články o možné zdravotní závadnosti. Neoholené podpaží či vagína jsou dnes přijatelnější, protože nepodléhají pouze estetickému hodnocení. U nohou se naproti tomu nároky na úpravu nijak nemění. Nad svou vagínou má žena kontrolu, nohy jako by ženám tak úplně nepatřily a zůstávaly především plochou mužské fantazie. A tak zatímco chlupatá vagína je bio, nohy se bez větších úvah holí dál.

U mužů naopak holení nohou prochází v posledních letech proměnou. Dříve postupně akceptovatelný fenomén dnes bere zpátečku a do módy přichází spíše rustikální muž. Buď jak buď, mužům zůstává svobodná volba dělat si v zásadě, co chtějí: oholené mužské nohy mohou být považovány za zženštělé, či lépe plavecké nebo cyklistické, zato neoholené ženské nohy jsou nechutné a neodpustitelné.

Smyslovým požitkem z hladké ženské nohy se opájí nejen muži, ale také samy ženy. Ne však proto, že by byly chlupy nějak přirozeně nepříjemné. Nepříjemnými se stávají až v kontextu ženského těla. Žena se bezpochyby cítí příjemněji s oholenýma nohama, ale pouze proto, jak moc se pro ni stal opak nežádoucím.

Prapor tradiční kritiky ženského ideálu krásy dnes převzaly revoltující mladé ženy, které na svých blozích hlásají svobodu nakládání s vlastním tělem. Spolu s nimi představují avantgardu reklamní agentury, kosmetické firmy či módní průmysl, produkující celé řady výrobků schované pod heslo „jsem feministka“. Není divu, že se část feministek naježí při sebemenším odváděním pozornosti od prvotních cílů hnutí. Výzva ke svobodě neoholených nohou mladou sexy blogerkou do kategorie vyprázdněných marginálií bezesporu patří. Pod nánosem komerčního coolness pro hrstku vyvolených byste marně hledali subverzi.

„Začnete sama u sebe, na nic nedbejte a vzepřete se,“ slýcháme často. „Říkejte si o orgasmus, buďte sama sebou, nedbejte na ostatní,“ zní blahosklonné rady… „Ovšem mějte na paměti, že práci snadněji získáte, když budete krásná a upravená,“ mělo by se na rovinu dodávat.

A tak některé ženy šplhají jako femme fatale nahoru po příčkách vykoupených přijetím podmínek, které kladou muži. Oholené nohy nakonec nabízejí útěchu rovnosti v nerovnosti: děláme to všechny. Proč namísto individuální vzpoury nepožadovat stejný nesmysl po těch, jejichž sexuální fantazie jsme týden co týden se žiletkou v ruce nuceny naplňovat?