Současný politický vývoj v Evropě i ve světě je znepokojivý. Vzestup populismu a krajní pravice, růst protiimigračních nálad, hrozba rozpadu Evropské unie, rostoucí napětí ve společnosti. Objevují se snahy o omezování lidských práv, ženská práva nevyjímaje. Polská vláda se pokusila drastickým způsobem prosadit úplný zákaz interrupcí. Její záměr se nakonec nezdařil díky masovým protestům polských žen. Rovněž Donald Trump v průběhu kampaně oznámil, že hodlá omezit přístup k interrupcím. I v dalších evropských zemích se objevují zprávy o omezování reprodukčních práv žen.

Bylo by naivní si myslet, že nás se nic z toho netýká. Že práva, která jsme jednou vybojovali, nám budou garantována navždy. I u nás se mezi politiky ozývají hlasy, že v dnešní době je prosazování lidských práv zbytečné. Někteří politici se už nechali slyšet, že post ministra pro lidská práva by nejradši zrušili. A téma rovnosti žen a mužů bude nejspíš jedním z prvních, které půjde přes palubu.

Přitom české ženy berou o pětinu nižší platy než muži; jsou mnohem více ohroženy chudobou, jejich zastoupení v politice a ve vedení firem je jedno z nejnižších v Evropě; zhruba každá třetí má zkušenost s násilím a nemohou si svobodně zvolit místo a způsob porodu. Sexismus je běžnou součástí naší reality, a to včetně čelných politických představitelů, takže většině lidí už ani nevadí. Ke skutečné rovnosti máme pořád ještě hodně daleko.

Česká ženská lobby hájí práva všech dívek a žen v České republice. Včetně migrantek, žen z etnických menšin a žen ze znevýhodněných skupin. Dnešní den bychom proto rádi využili k tomu, abychom upozornily právě na ty ženy, které jsou v naší společnosti nejvíce znevýhodněné.

Na matky samoživitelky, z nichž více než třetina čelí ohrožení chudobou. A velmi by jim i jejich dětem pomohlo zavedení zálohovaného výživného.

Na ženy, které zažily násilí. Podle statistik je to u nás, podobně jako jinde v Evropě, zhruba každá třetí. Jim by významně pomohla ratifikace Istanbulské úmluvy, ke které Česká republika jako jedna z posledních evropských zemí zatím nepřistoupila. A také zajištění bezplatných právních služeb a dostupnost azylových domů ve všech krajích ČR.

Na seniorky, z nichž zhruba každá desátá čelí chudobě. Společnost se jim takto odvděčuje za to, že obstarávají většinu péče o potřebné, což se promítá do nižších platů a následně i důchodů.

Na ženy bez domova, které se kromě mnoha jiných problémů velmi často setkávají s násilím. Těm by pomohla existence oddělených služeb, jako jsou denní centra či noclehárny, kde by se cítily v bezpečí.

Na ženy ve věznicích, které nemohou vídat své děti.

Na romské ženy, které jsou ohroženy chudobou a sociálním vyloučením. Na romské ženy, které byly protiprávně sterilizovány a dodnes se nedočkaly odškodnění.

Na migrantky, které při útěku ze zemí zmítaných válečnými konflikty čelí násilí. Které z obavy před znásilněním nejedí a nepijí, aby nemusely riskovat návštěvu toalet. Které zažívají násilí ze strany převaděčů i zaměstnanců uprchlických táborů, ale pochopitelně se bojí ho nahlásit.

Na ženy v prostituci, z nichž zhruba 90 procent, tedy devět z deseti, má zkušenost s násilím. Živit se prostitucí je nebezpečnější než být vojákem z povolání. Místo společenského uznání a slušného důchodu však ženy v prostituci čeká jen pohrdání a společenské odsouzení.

Ráda bych ke dnešnímu dni popřála všem ženám. Oslavme společně, čeho všeho už jsme dosáhly. Můžeme studovat. Můžeme volit, mít vlastní účet v bance. Můžeme rozhodovat o svém těle. Jsme zákonem chráněny před diskriminací.

Prosím vás všechny, abychom se v dnešní den zamysleli nad tím, jak můžeme pomoci ženám, které v životě neměly takové štěstí jako my. Solidarita je nedílnou součástí ženského hnutí, dejme jí reálný obsah. Pokusme se společně vytvářet sociálně spravedlivější společnost. Společnost, která respektuje práva všech. Společnost kde všichni, ženy i muži, mají možnost žít důstojný a spokojený život.