„Plavání prý podporuje držení těla a ladné pohyby. Ale všimli jste si někdy, jak chodí kachna?“ Tahle věta mi vždy připadala jako komentář k prostředí reklamy a modelingu, k tomu moři zdánlivé perfekce a elegance. Svět bezchybných, ideálně tvarovaných těl je přece mnohdy jen „novinářskou kachnou“: podvyživené modelky, poruchy příjmu potravy, drezúra těl. Cena za „dokonalou postavu“ je vysoká a nesplácejí ji luxusní značky, ale jednotlivé modelky.

V roce 2010 zemřela Isabelle Caro. Pracovala jako modelka, trpěla anorexií a na sklonku svého krátkého života vážila pouhých pětadvacet kilogramů. Ve Francii se od té doby vede intenzivní debata o ustavení pravidel pro módní byznys. Nový zákon by měl podobným tragédiím zabránit.

Od letošního roku budou muset modelky předkládat lékařské potvrzení, zda jsou skutečně zdravé. Jedním z měřítek je BMI (body mass index), kdy se porovnává váhá a výška. Za najímání nezdravě podvyživených modelek budou hrozit pokuty (v přepočtu dva miliony korun) nebo přímo uvězenění módních agentů. Do lochu půjdou nanejvýš na půl roku — hlavním trestem jsou tu zřejmě nudné vězeňské mundůry.