Blíží se šesté výročí vražedného útoku Anderse Behringa Breivika (22. července 2011) v Oslu, kde útok měl vypadat jako atentát islamistických radikálů, a potom na ostrově Utøya, na táboře mládeže Norské dělnické strany. Tato strana vládla v Norsku po většinu poválečného období a její dlouhodobý předseda Jens Stoltenberg je v současnosti generálním tajemníkem NATO.

Útoky proti levicovým cílům a proti imigrantům se v poslední době odehrály ve Švédsku. Také byla zapálena šíitská mešita. V tomto případě útočníci, kteří v těchto dnech předstoupí před soud, patřili původně k rasistickému uskupení Nordické hnutí odporu, opustili je však, protože hnutí se odvrátilo od násilného prosazování svého programu.

V imigrační vlně z Blízkého východu a z Afriky bylo mnoho lidí, kteří byli zvyklí na archaický, patriarchální životní model orientálního venkova (model, který se vyskytuje i v některých chudých evropských zemích) a těžko se zařazují do pracovního trhu a do způsobu života rozvinuté západní společnosti. Očekávali blahobyt, ale neuvědomují si jeho souvislost s evropským typem kultury a s produktivitou práce. Osvojení nových návyků je tématem sociální práce, kterou podnikají hostitelské státy, církve a občanská uskupení ve prospěch přistěhovalců.

Spravedlnost vyzývá

Mezi migranty je pochopitelně nějaký okruh kriminálních delikventů, kteří by měli potíže i v zemích svého původu, a někteří možná prchají před trestní odpovědností. Další patří k menšinovému fundamentalistickému a fanatickému křídlu islámu. Tyto skupiny vytvářejí tak řečené „no-go zones“ (obávané oblasti zločinu v evropských městech). Z jejich okruhu pocházejí pachatelé atentátů zejména ve velkých evropských centrech (mimo jiné z poslední doby Paříž, Brusel, Londýn).

Evropské státní orgány se učí kombinovat humanitární pomoc lidem prchajícím před diktátorskými režimy, terorem a válkami s ostrou a jednoznačnou reakcí na zločiny, jichž se dopouštějí i migranti. V některých případech stačí deportace do země původu, pokud ji lze zjistit a pokud je tato země ochotna je přijmout. Jindy proběhne vyšetřování a pachatelé jsou odsouzeni a uvězněni.

U nás prakticky žádní přistěhovalci z postiženého regionu nejsou, avšak nemalá část obyvatel volá po jejich odmítání, vyhánění a po preventivních zákrocích. Někteří se dokonce domnívají, že stát tuto svou roli neplní a vytvářejí ozbrojené skupiny, které mají zasahovat proti utečencům a jež také mluví o nejvyšších trestech pro ty, kdo migrantům pomáhají, protože ti jsou podle nich vlastizrádci.