Sice se může zdát, že otázka umístění americké ambasády do Jeruzaléma je na pozadí snahy jeruzalémské radnice judaizovat město tím, že vytlačí jeho palestinské obyvatele, jen zástupná, ve vztahu k prohlubující se izraelské kolonizační politice a při značném historickém a náboženském významu Jeruzaléma se případným naplněním Trumpova slibu můžeme dočkat otřesu nejen na palestinské straně, ale v celém muslimském, potažmo arabsko-křesťanském světě.

Donald Trump ohlašovaný přesun ambasády prozatím odložil, když jej několik arabských vůdců včetně jordánského krále Abdalláha II. varovalo, že by to mohlo vést k výbuchu násilí. Přesto jsou úředníci z Bílého domu přesvědčeni, že přesun do Jeruzaléma se může uskutečnit, a snad i věří orwellovským slovům premiéra Netanjahua, že toto porušení mezinárodního práva „pomůže mírovému procesu“.

Podle poradkyně volební kampaně Donalda Trumpa z prosince 2016 se Trumpův tým připravoval s izraelskými představiteli na přesun ambasády ještě před inaugurací a hledal k tomu v Jeruzalémě vhodné místo. Ostatně, jeden pozemek už USA mají od roku 1989 v Jeruzalémě pronajatý. Ve městě poznamenaném pokračujícím etnickým čištěním není s podivem, že jde o konfiskovaný majetek palestinských běženců, přičemž hříčkou osudu někteří z potomků původních majitelů dnes žijí v USA. Pokud by tedy nešlo o tento pozemek v západní části města, ve hře jsou ještě další varianty, které se od sebe liší jen mírou popuzení, kterou by výběr místa pro přesunutou ambasádu vyvolal u okolního světa.

O přemístění ambasády do samého srdce okupovaného Východního Jeruzaléma, Starého města, mohou Trumpovi lidé uvažovat snad jen v případě, že chtějí uspíšit Armagedon. Uspokojili by tím sice nakrátko sionistické nároky a legitimizovali izraelskou okupaci, vyvolali by tím však zcela jistě nepotlačitelný odpor jak Palestinců, tak i veškerého muslimského a části křesťanského světa. Jen o něco méně výbušným by byl výběr místa ve Východním Jeruzalémě či v pásmu rozšířených hranic města z roku 1993, které se dnes účelově táhne téměř až k Mrtvému moři. Jako nejméně problematický by z hlediska mezinárodního práva měl být podle zastánců přesunu ambasády výběr západní části města.

Problém je však již v tom, že žádnou část Jeruzaléma nelze považovat za neokupovanou, pokud město jako celek nelze oddělit od okupovaného palestinského území. Podobně jako Izrael nezná nic jako Západní břeh, ale jen „historická území Izraele“ Judeu a Samaří, nezná ani žádný Západní či Východní Jeruzalém, ale podle zákona z roku 1980, kterým anektoval zbytek města, uznává Jeruzalém pouze coby „věčné a nedělitelné hlavní město Izraele“. Tento nárok posvětil současný premiér Netanjahu slovy amatérského historika: „Jeruzalém byl vždy hlavním městem pouze židovského národa, žádného jiného“.

USA by se přemístěním ambasády kamkoliv do Jeruzaléma rozešly se svou vlastní diplomatickou tradicí, která, podobně jako i ČR, se doposud explicitně nevzdala původní ideje OSN na Jeruzalém coby corpus separatum pod mezinárodní správou, čili bez příslušnosti k jakémukoli státu. Trumanova vláda po válce v letech 1948—49 navzdory tomu, že v ní Izrael zabral o 25 procent více palestinského území, než mu bylo partičním plánem přiděleno, včetně Západního Jeruzaléma, neuznala žádnou část města za izraelskou, a z toho důvodu zde nikdy ambasádu podobně jako jiné země neměla.

Mezinárodní komunita obdobně odmítla uznat jordánský nárok na Východní Jeruzalém, když roku 1950 Jordánsko anektovalo Západní břeh Jordánu.

Pohled mezinárodního práva je tak ve věci Jeruzaléma (ať již Východního, či Západního) neměnný — jakýkoli nárok na svrchovanost nad Jeruzalémem nebude uznán do doby, než bude ustanovena mezinárodní správa dle Rezoluce Valného shromáždění OSN č. 181 z roku 1947, popřípadě pokud nedojde k alternativnímu řešení, které bude schváleno OSN. Tento pohled mezinárodní komunity přijímá od roku 1948 i americká vláda.