Vzpoura žen z Kuncovky: chceme důstojné bydlení pro nás a vlastně pro všechny

Barbora Bakošová

Odpor nájemnic k šikaně a nevyhovujícím bytovým podmínkám v nájemním domu v Brně je dosud nevídanou událostí. Propojuje aktivisty s těmi, kdo zažívají nouzi na vlastní kůži a ukazuje, že majitel nemovitosti nemusí být všemocný.

Boj nájemníků a zejména nájemnic z bytového domu Markéty Kuncové v Brně, o němž jsme nedávno psali, pokračuje již třetí týden. Nájemníci sbírají další důkazy pro trestní stíhání nezákonného jednání majitele Roberta Hrdiny. Ten se je i aktivisty z iniciativy Chceme bydlet snaží zdiskreditovat prostřednictvím facebookové kampaně. Elektřinu v bytech již majitel pod tlakem zapnul, ale teplá voda teče pořád jenom čtyři hodiny denně. Do případu se před týdnem vložilo i město, které zvažuje odkoupení nemovitosti.

Nejnovějším výpadem majitele bylo podle svědků vynucování podpisů nájemců pod dokument, který si neměli možnost řádně přečíst. Kopii po podpisu neobdrželi. Jedenáct nájemců, kteří papír podepsali, nyní neví, co to pro ně do budoucna může znamenat. Členové iniciativy se domnívají, že si majitel schválně vytipoval nejzranitelnější osoby z domu a zneužil jejich situace k získání podpisu. Obsah dokumentu není doposud znám.

Tento v mnoha ohledech neuvěřitelný příběh by doposud zůstal bez povšimnutí politiků i veřejnosti, kdyby na jeho počátku nestály odhodlané nájemnice se silnou motivací domoci se svého práva na bydlení. I navzdory rizikům, které by jim to mohlo způsobit.

Drahé, ale pokažené

Paní Milada žije v nájemním domě přibližně pět let. Problémy, na které se společně s dalšími nájemnicemi nyní rozhodla upozornit, trvají stejně dlouho, a pravděpodobně i mnohem déle. Vysoký nájem, předražené služby i poplatky za energie a k tomu náhodné vypínání teplé vody, topení a elektřiny k životu zde trpce patří. Vše je podle svědectví nájemníků závislé na majitelově libovůli a náladě. Údajně se dopouštěl i fyzických útoků, vydírání nebo zastrašování.

Obyvatele Kuncovky trápí plísně. Poslední kapkou však byla letošní mrazivá zima bez topení. Foto Barbora Bakošová, DR 

Stěhování na „Kuncovku“, jak se ubytovně mezi obyvateli říká, bylo pro paní Miladu příslibem nového bydlení, v němž se o kuchyň nebo koupelnu nemusí dělit s dalšími podnájemníky, jak je tomu zvykem na ubytovnách. Že to tady s bydlením nebude až tak růžové, jí i ostatním došlo velmi brzo. „Když jsme přebírali náš byt, byl sice v dezolátním stavu a sami na vlastní náklady jsme si ho museli opravit, já jsem ale byla zpočátku nadšena. To jsem ale ještě neznala majitele. Co je zač jsme zjistili po čtyřech měsících,” popisuje své začátky v tehdy novém bydlení. Hned po prvních měsících jí chtěl za elektřinu vyúčtovat mnohem víc, než reálně spotřebovala, což se od té doby v různých variacích opakovalo nespočetněkrát.

Podobný scénář popisuje i další nájemnice, paní Zdeňka. „Majitelka předešlého bydlení ke mě po roce přišla, že chce zaplatit dva nájmy dopředu. Když jsem jí řekla, že ty peníze nemám, sdělila mi, že se musím ze dne na den odstěhovat. Tak jsem přišla na Kuncovku, mohla jsem se nastěhovat hned. Teď jsem tady rok a půl. Pořád mi nefunguje světlo v koupelně, topení, umyvadlo jsem si musela spravit sama, všude je plíseň,” popisuje paní Zdeňka své bydlení.

×