Je vysoce pravděpodobně, že příští český prezident svou kandidaturu ještě neohlásil, ba i to, že to až do sněmovních voleb ani neučiní. Důvod je prostý: právě sněmovní volby tu jsou letos nesouměřitelně závažnější křižovatkou nežli obvykle. Ony stanoví základní parametry nejen politické situace, ale i příštího charakteru českých zemí. Prezidentské kampaně se budou nutně ve všem podstatném strukturovat až v situaci reagující na poměry nově vzniklé po sněmovních volbách.

Můžeme jít ještě dál. Veškeré debaty o prezidentských volbách a plejádě hlásících se kandidátů mají ještě druhý význam, který je ovšem současně jejich prvním účelem: odvádět pozornost od závažnosti voleb sněmovních. Právě proto můžeme očekávat, že v Babišových médiích bude prezidentská volba patřit mezi nejoblíbenější témata: bude se tu promrskávat zleva zprava. Strašení Zemanem totiž odpoutává pozornost od toho, že řádově závažnější hrozbou je Babiš.

Přitom situace je poměrně přehledná. K základní křižovatce přistoupíme už ve volbách sněmovních. Po nich tu buď bude hegemonem postkomunistický autokrat Babiš, takže zde začneme rychle směřovat k poměrům obdobným či horším jako na Slovensku, v Maďarsku či v Polsku, anebo vznikne koalice bez Babiše, jejímž pilířem bude naopak zejména závazek deagrofertizovat státní správu.

Stane-li se tu na podzim hegemonem Babiš, do prezidentských voleb už bude schopen vstoupit způsobem, který povede k tomu, že se na Hradě ocitne nějaký jeho Medveděv. Prezidentem pak může klidně být i Zeman, pokud jím nenechá zvolit ještě někoho spolehlivějšího.

Pakliže Babiš vládu nesestaví a vznikne koalice na půdorysu ČSSD, KDU-ČSL, STAN a TOP 09, bylo by od ní nerozumné, pokud by do svého koaličního projektu nezahrnula i společného prezidentského kandidáta. Všimněme si, že nejen ČSSD, ale ani žádná z dalších vyjmenovaných stran zatím svého prezidentského kandidáta nemá... Jako političtí profesionálové všichni dobře vědí, že o tématu budou s to přemýšlet řádově přesněji den po sněmovních volbách než kdykoli před nimi.

Z více důvodů je jasné, že prvním, za kým by vyjednavači takové koalice šli, pokud by se rozhodli pro společného kandidáta, by byl Petr Pithart. Ale i kdyby se s ním nedomluvili, věřím, že mohou nalézt způsob, jak společně nominovat někoho podobného. To nejspíše nebude ani Drahoš, ani Horáček: z pochopitelných důvodů budou chtít osvědčeného politického profesionála. Petr Pithart by byl zcela nepochybně s takovýmto zázemím schopen Zemana porazit.

↗

Petr Pithart by byl zcela nepochybně schopen Zemana porazit. Repro DR

Závěry jsou dva. Pokud chcete, aby na Hradě po příští prezidentské volbě neseděl Zeman, vězte, že se o tom rozhoduje už ve sněmovních volbách. Politická srostlice Babiše a Zemana, Zembiš, může ještě z Babišovy vůle po jeho volebním vítězství zaniknout, ale opravdu se na to chcete spoléhat? A byl by vůbec nějaký Babišův mopslík jako Zemanův nástupce takovou výhrou?

Pokud se ale nechcete ukájet planými nadějemi, jediná spolehlivá šance, že na Hradě neusedne příští rok znovu Zeman, spočívá v tom, že tu vládu letos nebude sestavovat Babiš. To je celé. Zbytek jsou pohádky. Současní prezidentští kandidáti jsou pouhými předskokany, Fischery a Franzi nadcházející prezidentské volby; potravou pro Mafru.

Za druhé: význam prezidentské volby je konečně pouze symbolický. Jen neschopnost ČSSD chovat se vůči Zemanovi se zodpovědností ke státním zájmům dává mu váhu, na niž nemá z ústavy nárok. Je jen chybou předáků ČSSD, že se Zemanem hrají šachy místo toho, aby mu v souladu s ústavou stanovili mnohem striktnější meze. Přesto se o charakteru státu rozhodne už ve volbách sněmovních, nikoli až v prezidentských.