Rozhovor s Lubomírem Zaorálkem: Co předvádí Babiš, to má nádech grotesky

Jakub Patočka

Znovuzvolený místopředseda ČSSD Lubomír Zaorálek byl největší hvězdou 39. sjezdu ČSSD. Mluvili jsme s ním o tom, proč nekritizuje Roberta Fica, proč věří, že ČSSD může porazit Babiše, a proč by ČSSD v případě úspěchu vládla jinak než nyní.

Lubomír Zaorálek získal na víkendovém sjezdu ČSSD ze všech místopředsedů výrazně nejsilnější mandát. Jeho vystoupení sklidila nejbouřlivější potlesk. Předkládal také jako garant dlouhodobý program, který sjezd schválil. Předtím moderoval programovou debatu. Vedle předsedy strany Bohuslava Sobotky byl právě on nejvýraznější postavou sjezdu.

Náš rozhovor poznamenalo, že se konal v zápětí po vystoupení slovenského premiéra a předsedy strany Smer Roberta Fica, kvůli němuž členové spolku Idealisté opustili sál. Ficův projev skutečně byl prodchnutý pohrdáním hodnotami evropské humanitní demokracie.

Byla to zbytečná kaňka na sjezdu, který jinak probíhal až překvapivě hladce a působil dojmem, že by ČSSD přece jen nemusela být v letošním střetu s Andrejem Babišem bez šancí. Kromě debaty o možnostech ČSSD porazit Babiše, a proč je to zapotřebí, jsme se tedy nemohli vyhnout ani tomu, co na sjezdu předvedl slovenský premiér.

Sociální demokracie se šikuje k zásadnímu střetu s podnikatelským politickým projektem Andreje Babiše. To se vinulo jako základní motiv sjezdem a působilo to přesvědčivě. Když se ale v současné evropské politické debatě uvádějí příklady nebezpečných populistů mobilizujících podporu i na základě eskalace nenávisti vůči různým znevýhodněným skupinám, bývá do jedné skupiny s Andrejem Babišem, Orbánem či Kaczynským řazen také Robert Fico. Neznevěrohodňuje sociální demokracii v jejím tažení proti Babišovi fakt, že tu nedala najevo ani sebemenší distanci vůči Ficovi?

Myslím, že to tak úplně není. Jsem proti veškerému zjednodušování. Nesouhlasím ani s tím, když se hází Miloš Zeman do jednoho koše s dalšími extrémistickými politiky. Trvám si na tom, že všechny takové paušalizace spíše škodí.

V čem jsou tedy rozdíly mezi Zemanem a oněmi ostatními populisty?

Jsou naprosto fundamentální, ale bavme se o podstatě věci. Nechtěl bych ulpět u rozebírání jednotlivých politiků. Podstata věci leží jinde.

Před dvaceti lety jsem viděl v Bratislavě Richarda Rortyho, který ve své přednášce řekl publiku: „Vy všichni jste levicoví liberálové a vaše tragédie spočívá v tom, že si hrajete na něco jiného. Hledáte si náhradní témata, kterými nahrazujete to, co má být základní.“ Mluvil o tom už tehdy podobně jako nedávno Mark Lilla v New York Times v textu o identitárním liberalismu, který vyvolal takovou pozornost. Kritizuje v něm Hillary Clintonovou za to, jakým způsobem oslovovala publikum ve Spojených státech. Ve svém projevu oslovila všechny menšiny, ale celý její projev měl vadu. Nezmínila se o základních obyvatelích Spojených států.

Pravdivost takové kritiky spočívá v tom, že levice utekla od základního sociálního konfliktu doby. Utekla od něj proto, že na ni byl příliš těžký a složitý. Po roce 1989 se konflikt mezi prací a kapitálem, politikou a ekonomikou vychýlil pro levici zcela nepříznivě. A levice místo toho, aby se s ekonomickou mocí porvala, vydala se na ústup k menšinovým tématům. Robert Fico právě tohle po svém vyjadřuje.

Beze zbytku se shodujeme v tom, že levice se dopustila chyby, když vyklidila své tradiční pozice. Ale v Evropě i v USA jsou v reakci na to patrné dva druhy odpovědí. Levicově emancipační návrat ke kořenům sociálnědemokratického hnutí, anebo eskalace nenávisti, nálepkování zranitelných menšin, získávání podpory mobilizací proti nim. Nelze přece přehlédnout, že Fico či Zeman mají blíž k Trumpovi než k Sandersovi. Všichni jsme za návrat k důslednému sociálně-ekonomickému programu. Ale má to znamenat, že menšin a zranitelných lidí, jako jsou homosexuálové, váleční uprchlíci a podobně se už naše solidarita netýká?

Tak samozřejmě že ne. Ale proč se o tom vůbec máme bavit? Sobotka ani já, ani nikdo jiný nenaznačil, že návrat ke klasickému pravo-levému konfliktu nás nutí, abychom opouštěli naše pozice, které jsme zastávali v celé řadě těchto věcí. To od nás nikde nenajdete. Pokud by to někdo dělal, vykládal by si sociální demokracii špatně, byla by to chyba a znamenalo by to pro sociální demokracii ztráty. Jsem si tím absolutně jistý.

Ale nenalhávejme si, že máme jinou šanci než namířit hlavní reflektor na sociální konflikt. Dokonce se dá říct, zaplať panbůh za to, že tu proti nám dnes u nás stojí postava, která ztělesňuje takový konflikt, a chce dokonce odsunout bokem demokratickou politiku jako takovou. Vrací se nám tím to, že jsme jako demokratická levice dvacet let prospali. Proč třeba nenastoupil Steinmeier do boje s Merkelovou?

Protože má na svědomí část Schröderových reforem.

No a najednou musel přijít někdo, kdo tím není kontaminován...

Až na to že Schulz začal svou kampaň tím, že se zastal starosty šikanovaného nácky za svou podporu uprchlíkům a politiku Merkelové k uprchlíkům kritizuje z radikálnějších humanistických pozic. To samozřejmě vedle návratu k principiální levicové sociálně-ekonomické politice. Sociální demokracie přece nemůže rezignovat na emancipační humanistický univerzalismus, což Fico znova a znova předvádí. Proto se už v evropské sociální demokracii nejednou mluvilo o vyloučení Smeru.

Robert Fico tady ale řekl, že si je vědom toho, že by takové věci neměl říkat...

No to má pravdu: neměl. Ale proč je tedy říká? A proč se vy vůči tomu ani stínem neohradíte?

Myslím, že jsem tady neměl úplně příležitost se proti tomu ohradit. A kromě toho si myslím, že Fico má pravdu v té části kritiky západoveropských sociálních demokracií, v níž jim vytýká malý důraz na sociálně-ekonomický konflikt.

Jako by se on sám na takové politice na Slovensku nepodílel... Vždyť je právem kritizován za to, že jde na ruku tamější oligarchii.

Podívejte opravdu tu nechci rozebírat slovenskou politiku. Rád bych vás ale upozornil ještě na jednu věc, kterou myslím dostatečně nedoceňujete. Není samozřejmostí, že Česká republika má se Slovenskem dobré vztahy. Když jsem byl nedávno na Balkáně, všichni mi tam říkali, že naše dobré vztahy se Srbskem a dalšími zeměmi tam, jsou zřejmě dány tím, že nejsme sousedé.

Na Balkáně snad dnes nejsou dvě sousední země, které by neměly konfliktní vztah. Myslím, že má velkou cenu udržovat se Slovenskem dobré vztahy. Cenu, kterou nelze ani vyčíslit. A myslím, že to stojí za přimhouření očí nad tím či oním, co třeba vidíme jinak. Vycházíme dobře i s Polskem. I když to není vždy jednoduché, jsme přesvědčení, že to pro nás má ohromný smysl. Vědomě děláme politiku, která klade důraz na to, co nás spojuje, a nikoli na zdůrazňování rozdílů.

„Rád bych vás ale upozornil ještě na jednu věc, kterou myslím dostatečně nedoceňujete. Není samozřejmostí, že Česká republika má se Slovenskem dobré vztahy.

Máme v České republice možnost formulovat věci tak, jak chceme, způsobem, který odpovídá jednadvacátému století. Přitom si myslím, že je potřeba upřít zrak do ohniska sociálně-ekonomických konfliktů, a nemyslet si, že základní boje lze svádět tam, kde je sociální demokracie viděla ještě včera. Evropskou sociální demokracii v tom čeká nelehká debata.

Myslím, že Babiš už ztrácí

To je pravda, i když zrovna my nebo Slováci asi nejsme v pozici, z níž bychom mohli západoevropské sociální demokracie o něčem poučovat. Každopádně českou sociální demokracii tu nyní čeká základní až osudový politický střet s Babišem. Odjíždíte ze sjezdu s tím, že ČSSD může Babiše porazit? Jak?

Programem, který lidem nabídneme, a lidmi, kteří budou jeho věrohodnými nositeli. Nikdo jiný tu dnes nedisponuje takto silnou demokratickou stranou.

Co dělá Babiš, mi připadá až kuriózní. Vždyť je směšné, vypráví-li lidem své sny, nota bene sepsané nějakou PR agenturou, namísto toho, aby odvedl nějakou práci. Má to nádech grotesky.

To je možné, ale vyhrál s tím dvoje volby. Jak to ČSSD udělá, aby se svým nádechem grotesky nevyhrál potřetí?

Samozřejmě nepodám návod ve třech větách jak to provést. Ale mohu říct, že prostor je velice otevřený. A myslím, že Babiš už ztrácí.

V České republice je určitě velká spousta lidí, kteří musí být znechucení tím, jak tady miliardář dopadený při nekalostech rozhazuje miliony a domnívá se, že se tím vykoupí. Zatímco uklizečku za chybu vyhodí z práce, tak miliardář zřejmě bude rozdávat milionové almužny a všichni se budeme dojímat: Ó, jaký to šlechetný člověk... Tomuhle přece lidi už dlouho věřit nebudou.

Je to jen otázka síly, která se mu postaví, pojmenuje věci tak, jak jsou, a nabídne lidem věrohodnou lepší možnost. Program, který jsme tu schválili, nepsaly žádné PR agentury. Je možná nedokonalý, možná jsou v něm chyby, ale je to výsledek práce stovek sociálních demokratů, kteří o něm dlouze debatovali, někdy se třeba i pohádali, ale nakonec dospěli k nějaké shodě. Není to výsledek žádných marketingových výpočtů. Jeho cena je v tom, že jsme to opravdu udělali celé sami.

Věrohodnost se nezískává tím, že řeknu: „Od zítřka jsem věrohodný,“ ale tím, že věci věrohodně dělám. Náš program přes své nedokonalosti dává dobrý základ tomu, abychom mohli před volbami s lidmi mluvit o tom, co je hlavní. To je dnes otázka, jak bude za rok za dva vypadat demokracie v naší zemi, jaká bude role politiky a jestli všichni lidé tady budou stejnými sluhy a lokaji, jako jsou už dnes členové ve straně pana Babiše.

A nebude pro sociální demokracii větším problémem před volbami, nežli vysvětlit nevěrohodnost Andreje Babiše, přesvědčit veřejnost o věrohodnosti své vlastní? Vždyť strávila s Babišem období ve vládě a spoustu věcí, které bude slibovat, neprosadila a ani se o to pořádně nepokusila. Jak chcete veřejnost přesvědčit, že titíž lidé to teď zvládnou líp?

To je jednoduché. Zajdu do hospody v Karviné, sednu si tam s lidmi a řeknu jim, co jsem říkal už před třemi lety. Řeknu jim, proč jsme vládu sestavili, jak jsme ji sestavili. Měli jsme tehdy povinnost sestavit vládu, která napraví co možná nejvíc ze spouště, jaká tu zůstala po pravicových vládách.

Řeknu jim, že když jsme jednali s Andrejem Babišem, žádný program moc neměl, takže do programového prohlášení vlády jsme dostali sedmdesát, osmdesát procent našeho programu a poměrně slušnou porci věcí z něj jsme udělali. V tom byl Sobotka poctivý. Celou dobu držel linii prosadit co nejvíc z toho, co se dohodlo.

Druhá věc je ta, že jsme za tři a půl roku pochopili, jak přemýšlí o politice Andrej Babiš. On měl šanci změnit se z byznysmena v politika a začít dělat věci ve veřejném zájmu. To se přece a priori nedalo vyloučit. Jenomže jsme ho mohli zblízka tři a půl roku pozorovat, jak se chová, a jak o veřejném zájmu přemýšlí. Mohl pochopit, k čemu je parlament, proč je nezbytný, a jak slouží demokracii tím, že se v něm formuluje veřejný zájem.

Můj názor je dnes takový, že Babiš se změnit nechce. Má pravdu, když říká, že není normální politik. Zůstal byznysmenem. A opravdu chce ze státu udělat firmu. Vypadá to banálně, ale není to banální. Stát jako firma není demokratický stát. Tečka. K tomu není co dodat. Nejsme Babišovi zaměstnanci. A on nemůže se státní pokladnou zacházet jako se svým vlastnictvím. Stokrát mu říkáme: „Nemluvte o státní pokladně jako o své.“ On se zasměje, na chvilku to vynechá, a pak se k tomu zase vrátí.

Když volby vyhraje, bude to zase jeho pokladna a občané jeho zaměstnanci. Je to prosté, jako lhaní, jak říká Hamlet.

„Říkal jsem to dnes na sjezdu. Hlavní slovo v názvu naší strany je „demokracie“. My jsme vznikli jako strana bojující za rovné volební právo. A tady teď přišel někdo, kdo nám to chce zase upřít.

I střet s ním je tedy úplně jasný. Možná vám připadá, že sociální demokracie není dokonalá strana, ale snad připustíte, že zbytky toho, co to je demokracie, v ní ještě přítomny jsou. A dokonce i nás demokratů je v ní dost na to, abychom si uvědomili, že zde má demokracie příležitost dokázat svou roli v naší zemi.

Říkal jsem to dnes na sjezdu. Hlavní slovo v názvu naší strany je „demokracie“. My jsme vznikli jako strana bojující za rovné volební právo. Sociální rozměr je z toho odvozený. Základem bylo dát lidem rovnoprávnou možnost určovat charakter země. A tady teď přišel někdo, kdo nám to chce zase upřít.

Ale díky letům 1968 a 1989 tu přece máme zkušenost, že věci se mohou strašně rychle změnit. Společenské poměry, které se jeví jako pevné a neměnné, mají v sobě netušenou křehkost. Na západě si to myslím tolik neuvědomují, myslí si, že tamější sociální demokracie vydrží všechno. My ale víme, že zítra se můžeme probudit v úplně jiném státě. To je opravdu daleko lehčí, než si někdo myslí. Jestli tomu jako sociální demokraté nedokážeme čelit, tak jsme selhali.

Opravdu věci stojí tak, že pokud Babiš sestaví jednobarevnou vládu, skončí tu demokracie?

Tak jeho názory na parlament a způsob vlády jsou přece úplně jasné. To není tak, že by chtěl jen sto jedna poslanců, on nepotřebuje vůbec žádné poslance. Jeho to zdržuje. Parlament pokládá za zbytečnou instituci. V žádné firmě přece nemají parlament.

Jsou to korporativistické představy a není to nic nového. Už to tu bylo v třicátých letech. Takový Benito Mussolini, kdyby dostal v roce 1935 infarkt, by dnes byl dost možná nejpopulárnějším politikem v italských dějinách. Tehdy taky mluvili o tom, že zorganizují stát jako firmu. Je to pořád to samé. Musíme si ale ujasnit, zda chceme demokratický systém se všemi jeho nedokonalostmi opět zahodit.

Jak se tedy jmenuje politický systém, který chce Babiš prosadit?

Rodinná firma řízená kmotrem. Všichni se v ní mají navzájem rádi jako lopatky kola a kmotr rozhoduje o tom, kdo dostane kolik přidáno.

On sám si přitom možná pořád myslí, že může společnosti prospět, možná to subjektivně dokonce myslí dobře. A nikdo mu asi nedokáže vysvětlit, že pořádek, který chce zavést, by byl mrtvolný. Ale jak znám Čechy, myslím, že by nám to nesedělo. Lidi by si velmi rychle začali uvědomovat, že tohle nechtěli. Otázka ale zní, zda takovou zkouškou musíme vůbec projít.

Pokud sociální demokracie vyhraje volby, v čem bude vládnout lépe nežli teď?

My jsme některé věci nemohli udělat, protože jsme se na nich na začátku volebního období nedohodli. Myslím, že v Evropě je dnes základní problém v tom, že státy nedokáží dobře vybírat daně, každý z jiného důvodu. Globalizace nás válcuje všude jiným způsobem. Česká varianta má jméno nízké mzdy a tři sta miliard, které se odvádějí jinam. V Americe je to nedostatek pracovních míst, v Británii to má zase jinou podobu.

Dá se s tím něco dělat, ale nemohli jsme s tím hnout kvůli Babišovi. Banky byly tabu. Sektorové daně jsme museli odsunout — bylo to marné. Když jsme chtěli zvedat důchody, zase tomu bránil Babiš: „Strukturální deficit nedodržíme, Evropská unie nás bude kárat...“ Byly to argumenty člověka, který škrtí a utahuje, protože mu nezáleží na ničem jiném kromě toho, aby mu rostl jeho vlastní majetek. Nebyl vůbec žádný důvod nezvýšit penze, jenom jsme se na tom nedokázali dohodnout.

Není tak těžké říct, co je zapotřebí dělat. Musíme dobře platit za kvalifikovanou práci. Lidé, kteří mají nové nápady, inovace, musí za to být oceňováni. Není možné, aby rentiéři vydělávali víc než lidé, kteří dělají produktivní věci. Musíme demokratizovat školství. Musíme budovat opravdu sociálně soudržnou společnost. A myslím, že je nutné podporovat a financovat i národní kulturu.

Masarykovi ležel na srdci osud českého národa, a proto je pro mě veliký. V situaci, kdy Evropský parlament není tak docela parlament, je národní úroveň pořád strašně důležitá, abychom dokázali překlenout mezeru mezi politickou třídou a veřejností.

Globalizace nemá demokratizační potenciál. Ani Evropská unie nemá moc velký demokratizační potenciál. Ukazuje se, že se stále nepodařilo vytvořit evropskou identitu. Ať se nám to líbí nebo ne, máme tu stále prostředí národních států, a obrovskou část práce bude třeba odvést na úrovní České republiky.

JAKUB PATOČKA

    Diskuse (16 příspěvků)
    DU
    David Unger, psycholog
    March 12, 2017 v 20.58
    Lidé nemohou věřit politikům, jako je p. Zaorálek a nic jiného než volit p. Babiše jim vlastně nezbývá
    Stejně jako Trump je produktem neschopnosti amerického establishmentu, Republikánů i Demokratů, Babiš je produktem politiků, kam patří i p. Zaorálek, Sobotka, Chovanec, Kalousek a další.

    Stejně jako Zaorálek nám tady ukazuje normální strach z kritiky populistického prezidenta Zemana, tak raději ani voličům neřekne, že aby Češi mohli mít mzdy alespoň trochu bližší vyspělejším sousedům, musí se zbavit nacionálně-socialistické a populistické proruské politické linie, jejíž hlavou je Miloš Zeman a která má v ČSSD mnoho podporovatelů se signatáři dopisu Číně Zaorálkem, Sobotkou, Hamáčkem a Štěchem v čele. Ptejme se například, proč jsme nepřevzali německý občanský zákoník a složitě vymýšleli nový, proč ještě nemáme euro apod. Zaorálek a spol. však spoléhají na to, že se jich na to levicoví voliči před volbami nezeptají.

    Kolikrát ČSSD s přišla za posledních 15 let s dokončením či nápravou zpackané reformy veřejné správy? Proč je to nyní Babiš, který musí říct, že nepotřebujeme 14 krajů, 14 ministerstev a 281 zákonodárců?

    Jiří Zajíc, publicista a pedagog
    March 13, 2017 v 2.15
    Zaorálek - hluchý, slepý
    To je smutný rozhovor. Začal jsem ho číst s nadějí, že aspoň od Zaorálka se něco dozvím, ale je to hrozná bída. Mlácení prázdné slámy.
    Na to, kolik toho Lubomír Zaorálek řekne, tak ve skutečnosti nesdělí skoro nic.
    A za tím vším vyčuhuje neschopnost podívat se realitě do očí.
    Ten rozhovor se koná právě v den, kdy výzkum veřejného mínění ukazuje už dvojnásobný rozdíl mezi preferencemi ANO a ČSSD - a on, nešťastník jeden slepý, vykládá, že "Babiš ztrácí". Ztrácí ČSSD a Babiš pořád získává.
    Když se vymlouvá na to, co "nešlo" kvůli Babišovi, jak chce přesvědčit, že přesně tak by se nevymlouval za 4 roky? Pokud přece bude ČSSD ve vládě, tak samozřejmě s tím Babišem. S kým jiným asi???
    MP
    Martin Pleva, pedagog
    March 13, 2017 v 11.57
    Velký morální a intelektuální úpadek
    L. Zaorálka.

    No, hlavně že máme dobré vztahy s orbánovským Maďarskem, Kaczynského Polskem a tím Ficem, že. To jsou záruky - a čeho vlastně?

    Když už jsme u toho, beckovské Polsko mělo taky velmi dobré vztahy s Hitlerovým Německem (měly dokonce smlouvu o neútočení) - a ono jim to vydrželo až do 1. září 1939...

    Důlěžitější než dobré vztahy s autoritáři je bojovat proti autoritářům. Jinak bude zanedlouho celá (středovýchodní) Evropa autoritářská a nedemokratická...
    MH
    Mirza Hadžič
    March 13, 2017 v 12.43
    Filozof Zaorálek
    předvedl jen obdivuhodnou schopnost uhýbat z nepříjemných otázek, což jsou pro ČSSD skoro všechny podstatné. Jako kdyby se kuchař který vaří nechutná jídla neustále oháňel tím, že v ulici je ještě nechutnější hospoda pana Babiše. K smíchu i k pláči.
    IH
    Ivo Horák
    March 13, 2017 v 22.20
    Myslím, že L. Zaorálek předvádí v rozhovoru velmi solidní výkon. Snad až na jednu dvě věty o Babišovi, kde trochu "tlačí na pilu", ukazuje skoro příkladně, jak by měl politik odpovídat. Obstojně se vypořádal i s otázkami ohledně projevu R. Fica, i když si myslím, že by stačilo říct úplně krátce: byl tu jako náš host.

    Nepřekvapilo mě, že D. Unger (viz výše) necení politiku ČSSD a konkrétně L. Zaorálka kladně a vysoko. (Také já nesouhlasím ani zdaleka zpravidla se zahraničně-politickými kroky ministra.)
    Překvapilo mě ovšem, když D. Unger, jehož mám na základě zdejších diskusních vstupů za pravého konzervativce, schvaluje Babišovy nejpopulističtější návrhy. Přitom si myslím, že právě p. Unger má asi velmi dobré ponětí o počtech poslanců v zemských sněmech za monarchie a v obou komorách za 1. republiky.
    Také mi není jasné, proč by se neměla ČR dělit do 14 krajů. Do roku 1960 bylo těch krajů 13, a byly také okresy. (Argumenty pro současné členění nenacházím samozřejmě pouze v minulosti a v tradici.)
    MP
    Martin Pleva, pedagog
    March 14, 2017 v 10.18
    Včera se Zaorálek znovu vyznamenal v Událostech,
    kdy - jen trochu mírnějšími slovy - opakoval to, řekl o nějakou hodinu dříve P. Mach a co na Západě říkají ti nejtvrdší pravicoví populisté jako Wilders, že totiž Německo či Nizozemsko mají na svém území "nebezpečnou pátou kolonu" neloajálních občanů...

    Přitom to byl právě Zaorálek, kdo Erdogana před několika měsíci skoro vášnivě bránil...
    A tohle prý kdysi byl představitel idealistického proudu v socdem...
    Jiří Zajíc, publicista a pedagog
    March 14, 2017 v 15.35
    Můžete být, Ivo Horáku, konkrétní?
    "Myslím, že L. Zaorálek předvádí v rozhovoru velmi solidní výkon."
    V čem KONKRÉTNĚ ten "solidní výkon" spočívá??
    V části o Zemanovi se vykrucuje, v části věnované zahraniční politice je až trapný, v části o Babišovi je raněný slepotou.
    Čekal jsem o d něj naprosto jiný výkon.
    DU
    David Unger, psycholog
    March 14, 2017 v 19.45
    K panu Horákovi
    V diskusi to zatím vypadá, že naprosté většině čtenářů se Zaorálkův rozhovor velmi nelíbil.

    Nejsem "pravým konzervativcem", ale spíše křesťanským sociálem či sociálním konzervativcem, ostatně byl jsem řadu let členem ČSSD a vystoupil jsem před 5 lety nikoli z důvodu nesouhlasu s celostátní politikou, ale s vnitřní politikou strany. Nejsem pravicový, ale ani výrazně levicový.

    Jako člověk s konzervativními názory jen těžko mohu souhlasit se současným krajským uspořádáním. Už tu byla na toto téma diskuse a téměř nikdo se se současnou podobou krajů neztotožňuje, nikdo, kdo není svázán nějakou státní funkcí a v tom je právě onen kámen úrazu.

    Odborníci se shodují na tom, že kraje byly vytvořeny ukvapeně, jsou umělé, příliš malé např. pro přijímání evropských dotací a musí se slučovat do ještě nepřirozenějších celků. Nerepektují spádovost, regionální identitu ani historicky osvědčené tradice. Byly vytvořeny pod tlakem lokálních politických lobby a vyhovují byrokratickému centralismu, který tu byl již dříve. I během minulé totality, v letech 1960-1990 byly tehdejší KNV větší, silnější a opatřeny více pravomocemi než současné kraje.

    Pan Horák píše, že do roku 1960 u nás byly podobné kraje. Ano, to je pravda. Byly tu po 11 let a byly zřízeny po nástupu komunistické diktatury v roce 1948. Tehdy nahradily zrušené zemské uspořádání, které u nás mělo více než osm století dlouhou tradici. Při zřízení současného modelu malých krajů prohlásil generální tajemník KSČ Rudolf Slánský: „Rozbijeme ty mamutí úřady, jakými byly zemské národní výbory, které nešly kontrolovat. Úřady v krajích a okresech budou nyní víc pod kontrolou lidových zástupců." Z toho chápeme, k čemu jsou malé kraje výhodné.

    Nehledě na to, že vznikly nepřirozeným spojením velkých okresů pro centrální plánování z roku 1960 a jednotlivé okresy nebo menší regiony neměly možnost se svobodně rozhodnout, do jakého kraje chtějí patřit. Mnohé z měst (a jsou jich v podstatě desítky) jsou ve svém kraji proti své vůli dodnes.

    Sami komunisté po 10 letech poznali, že model malých krajů je neefektivní, tak jej zrušili. V tomto režimu je to horší, kraje neslouží jako nástroj samosprávy regionů, protože na to mají malé kompetence a jen slabých 8% z rozpočtového určení, které jim navíc přiklepnou v Praze. Jsou ovšem pašalíky pro místní stranické oligarchy, od kterých je odvislý mandát vedení parlamentních stran. Proto jsou v podstatě za běžných poměrů nezrušitelné.

    Pokud by se hnutí ANO podařilo tento krajský establishment bez přímé vazby na občanskou společnost rozbít, jen tím by obhájilo důvod svého vzniku.
    MP
    Martin Pleva, pedagog
    March 14, 2017 v 22.13
    D. Unger, ten prohenleinovec,
    sociálním demokratem...! Tak to už přestává všechno.

    Na lidi jako Unger platí jediné: Nazis raus aus dem Internet!
    JV
    Jiří Vyleťal
    March 15, 2017 v 6.27
    ???
    Vážený pane Plevo,
    nepřeháníte poněkud?

    S přáním všeho dobrého, Jiří Vyleťal
    + Další komentáře