Italská premiérka Giorgia Meloniová překonala v září rekord Silvia Berlusconiho v délce vládnutí bez přerušení. Symbolicky se tak zařadila mezi významné premiéry země. Také v Evropě je její vláda hodnocena spíše pozitivně. Oceňuje se nejen její stabilita a předvídatelnost, ale i na populistku překvapivá profesionalita, nepodceňování ruské hrozby a nutnost podpory Ukrajiny či razantní přístup při jednání s Trumpovou administrativou — někdejší premiérčinou blízkou spojenkyní.

Nicméně nejen v Itálii provázely nástup Meloniové a její stany Fratelli d'Italia mnohé obavy, a to zejména kvůli jejich nacionalisticko-populistickému a v řadě ohledů krajně pravicovému profilu. Obavy se týkaly oslabování právního státu, omezování svobody médií, kulturních válek, antiekologické politiky i snah o posilování vlastní moci. A přestože obraz posledních čtyř let italské politiky může při pohledu zvenčí působit příznivě, zevnitř země se ukazuje, že se mnohé z těchto obav naplnily — někdy jen částečně, jindy však v dosti podstatné míře.

Oslabování právní ochrany

Na italský trend oslabování různých stupňů právní ochrany upozorňovali v posledních letech už četní zahraniční pozorovatelé, například Voxeurop nebo OBCT. Patrný je i ze souhrnných statistik. Výroční zpráva organizace Liberties s názvem Rule of Law Report 2025 řadí současnou Itálii z hlediska stavu právního státu na úroveň Bulharska, Chorvatska nebo Slovenska — do kategorie zemí, které záměrně a systematicky usilují o oslabení právního státu ve všech sledovaných oblastech.

Jedním z nejvýznamnějších příkladů takových změn po nástupu Meloniové bylo schválení bezpečnostního dekretu, který začal platit v červnu minulého roku. Ten zpřísňuje tresty za určité formy protestů, kriminalizuje například blokády silnic a rozšiřuje pravomoci policie. V praxi je využíván zejména vůči specifickým skupinám, jako jsou klimatičtí a propalestinští aktivisté, ale zavádí také vyšší tresty za vzpoury ve věznicích nebo detenčních centrech pro migranty.

Obavy nad schváleným zákonem vyjádřila rovněž Evropská komise, která upozornila, že „některá ustanovení by mohla umožnit svévolná nebo nepřiměřená omezení svobody projevu a pokojného shromažďování“.

Svoboda médií

Itálie si za vlády Giorgie Meloniové výrazně pohoršila rovněž ve Světovém indexu svobody tisku, který každoročně sestavuje organizace Reportéři bez hranic. Země dnes patří mezi státy s nejvyšším počtem SLAPP žalob na obyvatele, tedy účelových žalob, jejichž cílem je zastrašovat novináře, omezovat jejich práci a stupňovat tlak na autocenzuru. Proti těmto praktikám přijal v roce 2024 Evropský parlament směrnici, která měla být zavedena do italského právního řádu do 7. května letošního roku. Zatím se tak ale nestalo.

Dalším příkladem je prosazení takzvaného „legge bavaglio“ neboli „zákona o umlčování“, který novinářům zakazuje zveřejňovat plné znění nebo doslovné úryvky z příkazů k uvalení vazby. Italští novináři čelí také bezpečnostním hrozbám a fyzickým i kybernetickým útokům. Podle odborníků jsou nejvíce ohroženi ti, kteří se věnují organizovanému zločinu a kriminalitě. Přibližně dvacet italských novinářů v současnosti žije pod trvalou policejní ochranou, a to kvůli opakovaným žhářským útokům a zastrašovacím kampaním.

Zásahy do svobody médií se nevyhnuly ani veřejnoprávním médiím, zvláště pak italské televizi RAI. Vláda Giorgie Meloniové přímo zasahuje do personálního obsazení televize a je obviňována z vytlačování novinářů s levicovými názory. Na situaci upozornila opět i Evropská komise, která uvedla, že si „politické zásahy ohrožují nezávislost veřejnoprávních médií v Itálii“.

Situací se zabývá také Evropská federace novinářů, jejíž generální tajemník EFJ Ricardo Gutiérrez připomněl: „Vedení (italské) veřejnoprávní televize je dnes nejenom pod absolutním politickým vlivem, ale také postrádá finanční prostředky k plnění svého poslání. Politická kontrola jde ruku v ruce s finanční nejistotou.“

Vláda Giorgie Meloniové zasahuje rovněž i do obsahu vysílání. Příkladem je talk show Chesarà, v níž měl spisovatel a historik Antonio Scurati před dvěma lety, u příležitosti výročí osvobození Itálie od fašismu 25. dubna, přednést řeč, jež obsahovala kritiku současného italského fašismu i samotné premiérky. Jeho vystoupení bylo pár dní před výročím zrušeno z „redakčních důvodů“. Premiérka následně Scuratiho projev zveřejnila na sociálních sítích a obvinila levicovou opozici z vyvolávání neexistujícího skandálu.

Tlak v kultuře a kulturní války

Otisk vládnutí Giorgie Meloniové je dobře vidět i v kulturní politice, v níž usiluje o posílení vlivu pravice na italské kulturní instituce. Sektor kultury je v Itálii tradičně spíše levicovým prostředím, což se současná vláda snaží změnit prosazováním nacionalistických a konzervativních narativů prostřednictvím vlivu na rozdělování veřejných prostředků i na programové směřování kulturních institucí. Rovněž finanční prostředky přidělené ze státního rozpočtu pro filmový sektor se pod vládou Meloniové každoročně snižují.

Příkladem popsaných změn je římské muzeum MAXXI, kde po změnách ve vedení došlo k výraznému odklonu od experimentálních a kritických projektů ve prospěch výstav zdůrazňujících určité pojetí italské identity. Podobné změny zažívá i divadelní kultura, například divadelní festival Santarcangelo, který je vládními představiteli kritizován za zvýznamňování takových témat, jako jsou práva LGBT+, migrace nebo sociální nerovnost.

Tato kritika má na italskou kulturu významný dopad, protože umělci se na základě špatných zkušeností nechtějí do kulturního prostoru vnášet politická a sociální témata, což v konečném důsledku posiluje vládní narativ.

V kontextu prosazování italské kulturní identity vystupuje Meloniová výrazně i proti LGBT+ komunitám celkově. Konzervativní pojetí tradiční rodiny, která má biologického otci a matku, se snaží prosadit omezováním práv LGBT+ rodičů. V roce 2023 usilovala o to, aby se do rodných listů dětí stejnopohlavních párů zapisoval pouze biologický rodič. O rok později parlament schválil zákon, který rozšířil zákaz náhradního mateřství i na případy, kdy italští občané tuto metodu využijí v zahraničí.

Antiekologická politika

V otázce ekologické politiky Giorgia Meloniová prosazuje systematicky zákony, které zpomalují přechod ke klimaticky neutrální politice. Například v březnu 2026 se jí podařilo prosadit odklad trvalého uzavření uhelných elektráren o třináct let. Finální uzavření tak vychází až na rok 2038.

Meloniová se také dlouhodobě vymezuje proti zelené politice Evropské Unie. Podobně jako ostatní krajně pravicoví politici razí názor, že klimatické a ekologické restrikce — jako například plánovaný zákaz aut se spalovacími motory — ničí evropskou konkurenceschopnost a průmysl, respektive omezují výrobní sílu kontinentu. Naopak prosazuje posílení domácí těžby ropy a zemního plynu, na jehož dovozu je Itálie silně závislá.

Reforma volebního systému

Pokud jde o snahy o posílení vlastní moci, italský parlament schválil začátkem října spornou reformu volebního systému, kterou navrhla právě vládnoucí koalice. Změna zaručuje bonusové mandáty a tím i parlamentní většinu jakékoli koalici, která ve volbách získá více než 42 procent hlasů. Nově se také zavádí poměrný systém v obou komorách parlamentu. Doposud fungoval v Itálii hybridní systém, který obsazoval podle proporčního systému dvě třetiny mandátů, zatímco jedna třetina fungovala podle většinového systému.

Meloniová tento zesílený volební bonus pro vítěze zdůvodňuje nastolením větší politické stability. Opozice naopak reformu silně kritizuje s argumentem, že si premiérka chce zvýšit šance na znovuzvolení v parlamentních volbách, které se budou konat příští podzim. Reformu, která má vstoupit v platnost koncem října, plánuje opozice napadnout ještě u Ústavního soudu.

Reforma justice

V této oblasti zaznamenala Meloniová svoji zatím největší porážku — její reformu justičního systému odmítli Italové v referendu. Běželo nicméně o dosti zásadní změnu směrem k potenciálnímu posílení vlivu vlády a oslabení kontrolních mechanismů.

V praxi návrh ošetřoval kariérní dráhu a postavení soudců i státních zástupců. V italském systému jde dnes v obou případech o zvlášť chráněné profese. Žalobci měli být přitom v novém systému více podřízeni orgánům navázaným na ministerstvo spravedlnosti, tedy výkonnou moc.

Reforma měla rovněž zavést nový systém výběru členstva orgánu, který na soudce i prokurátory dohlíží, a to tak, aby více vyhovoval parlamentní většině. A nově měl být ještě zřízen zvláštní disciplinární soud vnímaný kritiky jako nástroj pro zbavování se nepohodlných soudců.

Mezi Italy panuje shoda na tom, že justiční systém reformu potřebuje. Jeho hlavními problémy jsou ale pomalost soudních řízení, obrovské množství nevyřízených případů a kritický nedostatek personálu — což návrh Meloniové takřka neřešil. Proti návrhu hlasovalo v jarním referendu nakonec 56 procent účastníků.

Přístup k uprchlíkům a dalším migrantům

Protimigrační rétorika byla jedním z hlavních témat kampaně, která v roce 2022 vynesla Giorgii Meloniovou k moci. Bylo proto nasnadě očekávat, že vláda v této oblasti výrazně přitvrdí. Skutečně zpřísnila azylová kritéria a prodloužila maximální dobu legálního zadržování migrantů v detenčních centrech na 135 dní. Zpřísnila také pravidla pro činnost humanitárních organizací, jejichž lodě zachraňují migranty v nouzi na moři, a to způsobem, který jejich práci výrazně komplikuje. Každé lodi je nově přidělen přístav, do něhož musí zachráněné bez prodlení dopravit. Často jde přitom o záměrně vzdálené přístavy, což prodlužuje plavbu a omezuje možnosti záchranářů pokračovat v dalších záchranných operacích.

Kritiku, a to nejen z humanitárního hlediska, vyvolávají i další prvky vládní migrační politiky. Meloniová se například snaží omezit počet migrantů na italském území jejich přesouváním do migračních center v Albánii, odkud mají být v případě zamítnutí žádosti o azyl vraceni do zemí původu. Protože však řadu těchto zemí nelze považovat za bezpečné, končí mnohé případy nucených návratů před italskými soudy. Migranti se tak nakonec často vracejí do Itálie, zatímco náklady na celý systém rostou.

Snaha zachycovat migranty již v Tunisku či Libyi prostřednictvím dohod s tamními vládami je ostře kritizována, neboť zde byly zdokumentovány případy porušování práv zadržovaných, sexuálního násilí, mučení i obchodování s lidmi. Paradoxní přitom je, že počet migrantů připlouvajících od Itálie po nástupu Meloniové výrazně vzrostl: z 67 tisíc v roce 2021 na 158 tisíc v roce 2023. Nyní je opět na úrovni asi 35 tisíc za rok, celkový počet přistěhovalců do Itálie ale stále narůstá: z 240 tisíc za rok 2021 na 382 tisíc za rok předloňský.

Počet cizinců žijících v Itálii vzrostl v roce 2026 na 5,6 milionu. Sama Meloniová přitom pod tlakem průmyslu schválila vydání 450 tisíc pracovních víz pro gastarbeitery ze zemí mimo EU. Zároveň se snaží prosadit v parlamentu zákaz nošení burek a nikábů na školách a spolu s tím i mnohem kontroverznější opatření, kterí má omezit počet zahraničních žáků s jiným mateřským jazykem než italštinou v jednotlivých třídách. Pokud toto opatření projde, některé rodiny přistěhovalců možná budou muset kvůli školní docházce svých dětí opustit dosavadní bydliště, a případně i zaměstnání, a hledat nové zázemí jinde.

Sociální politika

Změny v systému sociální podpory zůstávají často ve stínu přistěhovalecké politiky a kritiky v oblasti lidských práv, v italském případě jsou ale neméně zásadní. Vláda Meloniové výrazně omezila dosavadní systém sociálních dávek, především pak nepodmíněnou podporu chudých a nezaměstnaných (Reddito di cittadinanza). Nový systém (Assegno di inclusione) naproti tomu cílí na domácnosti v nouzi, v nichž žijí nezletilé děti, lidé se zdravotním postižením, senioři nebo osoby v určitých znevýhodněných situacích. Na podporu tak nedosáhne řada chudých a nezaměstnaných, kteří na ni měli nárok v předchozím systému.

Zpráva Evropské komise uvádí, že reformovaný sociální systém přispívá ke snižování chudoby citelně méně než systémy v průměru EU. V Itálii je přitom podle Národního statistického úřadu Istat absolutní chudoba dle nejnovější údajů na nejvyšší úrovni a postihuje 8,4 procenta domácností, včetně 13,8 procenta dětí. Situace je výrazně horší na jihu země a na italských ostrovech.

Současná italská vláda zároveň odmítá reformovat podporu rodičovství v progresivnějším duchu. Opozice navrhovala zákon, který by umožnil pětiměsíční rodičovskou dovolenou pro oba rodiče s garantovaným plně proplaceným platem. V současné době má otec garantováno pouze deset dní otcovské dovolené a podpora rodičů během mateřství činí první tři měsíce osmdesát procent platu a následně se snižuje na třicet procent. Opatření, která by vyrovnala práva a povinnosti matek a otců, ale vláda nepřijala.

Italové by měli znovu volit v průběhu příštího roku. Strana Fratelli d’Italia se nyní těší podobné podpoře jako před volbami v roce 2022, tedy kolem šestadvaceti procent. Výrazně větší oblibě se však těší u starších generací. Právě ty oceňují stabilitu, konzistenci a srozumitelnost jejího politického působení, stejně jako důraz na pořádek či premiérčin životní příběh.

Mladší Italové naopak více vnímají, jak konzervativní ofenziva zastírá přetrvávající ekonomickou stagnaci, rostoucí životní náklady a prohlubující se zadlužení. Itálie navíc za Meloniové podle některých statistik v poměru veřejného dluhu k HDP předstihla i Řecko. Část mladé generace tak vládě vytýká, že namísto skutečných strukturálních reforem, které by řešily dlouhodobé problémy země, upřednostňuje ideologická témata a změny posilující vlastní moc.

Obavy z úplného nástupu nového fašismu a policejního státu se v Itálii nenaplnily. Těžko však zároveň tvrdit, že se Meloniová posunula od krajní pravice k mainstreamu, jak se dnes někdy říká. Italská zkušenost z posledních čtyř let má navíc daleko k ideálu i v dalších, praktičtějších ohledech.

„Zvýšily se za doby vlády Giorgie Meloniové mzdy? Ne. Benzín je dražší, nejistota zaměstnání vzrostla, lidé odcházejí do důchodu později a zdravotnický systém funguje méně efektivně,“ uvedl pro Deutsche Welle předseda odborového svazu CGIL Maurizio Landini.