Minulý týden jmenovala vláda Andreje Babiše nové členy Rady vlády pro lidská práva. Došlo k tomu po chaotické restrukturalizaci v květnu tohoto roku, ve které se Úřad vlády rozhodl zbavit veškeré poradní agendy v oblasti lidských práv a pod záminkou lepší efektivity přesunul dílčí výbory pod jednotlivá ministerstva. Následovala vlna rezignací z neplacených poradních míst na protest proti seškrtané agendě a konci nadrezortnosti. Uvolněné židle obsadili mezi jinými i Taťána Kuchařová, Daniel Black a Jakub Kříž.

Kozel zahradníkem

Advokát Jakub Kříž dlouhodobě vystupuje proti rovným podmínkám pro queer lidi, zpochybňuje nálezy Ústavního soudu chránící tělesnou autonomii trans lidí, usiluje o zákaz interrupcí a pro katolické kněze prosazoval výjimku z povinnosti překazit znásilnění. Je členem ultrakonzervativní sítě Opus Dei, kterou její kritici označují za náboženskou sektu a jejíž vrcholní členové v Latinské Americe jsou souzeni za otroctví a obchod s lidmi, zejména s mladými ženami. Dlouhodobě poskytuje právní zastoupení problematickým hnutím jako je Aliance pro rodinu, nebo Hnutí pro život.

Daniel Black používá svou vlastní zkušenost s „detranzicí“ jako argument proti zdravotní péči pro trans lidi. Prostřednictvím politického spolku Based Initiative zpochybňuje uznávané lékařské standardy a prosazuje zákaz tranzice i pro dospělé. Přehlíží přitom data o tom, že včasná odborná péče výrazně snižuje sebevražednost trans lidí a většina trans lidí v České republice je s procesem tranzice i svojí žitou identitou spokojená.

Taťána Kuchařová během výrazně medializovaného rozvodu pracovala aktivně s předsudky a patologizací queer identit.

Obhájci těchto tří nominací se dušují, že se jejich výběr zakládá na snaze o názorovou pluralitu, která podle nich v podobných poradních orgánech dlouhodobě chybí. Argumentují také faktem, že jde pouze o tři osoby vedle více než tří desítek dalších členů.

Poradní orgán však tvoří především zástupci a zástupkyně státních orgánů a ministerstev, zatímco představitelů odborné veřejnosti je zde výrazně méně. V takovém kontextu už tři jména váhu mít mohou. A všichni tři nominovaní se o to nepochybně budou snažit.

Jakub Kříž se minulý pátek v pořadu Události, komentáře na ČT24 hájil tím, že se chce soustředit především na práva lidí v souvislosti s umělou inteligencí, Kuchařová se naopak dlouhodobě věnuje charitě a podporuje důstojné stáří. Jakkoliv záslužná taková práce může být, lidská práva nemohou být bufet, ve kterém si každý vybere co se mu hodí.

Makat a neblábolit

Podle informací v médiích za výběrem těchto jmen stojí šéfka Úřadu vlády Tünde Bartha, která má na svědomí i květnové přeřazení dílčích agend pod jednotlivá ministerstva. Alarmující tak nejsou pouze zprávy o tom, že radit premiérovi nyní budou lidé, kteří chtějí selektivně rušit některá zavedená lidská práva, ale především „řeznický“ přístup, kterým Bartha přistupuje k agendě lidských práv. Sama šéfka Úřadu vlády odůvodnila restrukturalizaci nutností pracovat efektivně. „Kdybychom to konzultovali, neuděláme to nikdy,“ uvedla.

Bartha se totiž evidentně neptá nikoho okolo a změny nekonzultovala ani s tak klíčovou postavou, jako je zmocněnkyně vlády pro lidská práva. Taťána Malá, která v Radě sedí jako její místopředsedkyně, prý na výběr nových členů neměla vliv, nesouhlasí s ním a kriticky se staví i k plánům, že by se činnost poradních orgánů měla zužovat jen na naplňování vládních prohlášení.

Poradní orgán, který byl v 90. letech zřízen proto, aby hlídal dodržování lidských práv a vytvářel kritickou oponenturu k vládním návrhům, se v podstatě proměňuje jen razítko pro předem daná vládní rozhodnutí. To je zpráva výrazně horší než ta, že Babišově vládě bude s lidskými právy radit modelka, kadeřník a kontroverzní právník.

Maďarský precedens

Argument, že je třeba zefektivnit fungování státu v oblasti lidských práv, zazníval i v Maďarsku za vlády Viktora Orbána. Dnes už víme, že to vedlo až k úplnému pošlapání LGBT+ práv, včetně kompletního zákazu tranzice, jak to prosazuje Daniel Black u nás.

Nestalo se to přes noc. Postupné vyprazdňování poradních orgánů a institucí a přesun od lidskoprávní politiky k „tradiční rodině“ byly Orbánovou prioritou po několik volebních období. Už v roce 2010 přestal zasedat nejvyšší vládní koordinační orgán pro rovnost žen a mužů v Maďarsku, čímž jeho činnost neoficiálně skončila.

V roce 2012 přišlo slučování dílčích agend ombudsmanů do jednoho úřadu, údajně v zájmu „efektivní, soudržné a co nejkomplexnější ochrany základních práv“. Kvůli předčasnému odvolání ombudsmana pro ochranu dat tehdy na Maďarsko podala Evropská komise žalobu k soudnímu dvoru EU.

Od roku 2013 se terčem stal i občanský sektor. Orbánova vláda začala prověřovat organizace podporované ze zahraničních fondů a jejich pracovníky označovala za placené politické aktivisty, kteří slouží cizím zájmům. Tato rétorika ostatně zní povědomě i u nás, stejně jako obdiv k maďarské rodinné politice, o které Andrej Babiš rád a často mluví.

Uprostřed pandemie maďarský parlament zakázal úřední změnu pohlaví. Následoval „zákon na ochranu dětí“, který zakazoval mluvit o LGBT+ lidech ve školách, a nakonec i ústavní dodatek, který definuje pohlaví výhradně podle narození a umožnil zakázat Budapest Pride.

Vláda, a tedy i premiér, nesou v demokratickém a právním státě odpovědnost k úctě a svobodám člověka a občana, mají aktivně lidská práva chránit a dlouhodobě vytvářet podmínky pro jejich naplnění dle Ústavy ČR i Listiny základních práv a svobod. Stejné záruky vyplývají i z mezinárodních členství v Radě Evropy, OSN nebo EU.

Andrej Babiš se ale k těmto tématům skoro nevyjadřuje. Když se ho novináři v květnu ptali na přesuny agend, odkázal je na svou šéfku úřadu. Co to znamená? Posiluje Babišova nejbližší spolupracovnice vlastní vliv a připravuje půdu pro větší systémové změny? Je to premiérova vlastní strategie, nebo jen ústupek koaličním partnerům, za který obětuje několik pojistek právního státu? Nebo je mu to celé prostě jedno?

Trans lidé jako užitečný politický nástroj

Trans lidé a genderová témata jsou ideálním obětním beránkem. Trans lidí je málo, většina lidí nikoho osobně nezná, takže veřejnost je k jejich právům rezervovanější než k právům gayů a leseb. Kde chybí osobní zkušenost, snadno se ujme strach, zvlášť když se zabalí do „ochrany dětí“.

Pro zákonodárce je to často navíc nejlevnější politika, protože nic nestojí, a může mobilizovat. A jak ukázal červnový senátní návrh, s podobnými výpady pro získání politických bodů jen ochotna přicházet i současná opozice.

Babiš sám z trans lidí ani z jiných lidskoprávních otázek zatím velké téma neudělal. Jeho voličstvo a možná i většina české společnosti se řídí heslem „ať si lidé dělají, co chtějí, hlavně ať si to nechají doma“. Navíc Babišovi prozatím spolehlivě funguje jiný strašák: antiuprchlická rétorika.

Jenže každá vláda jednou narazí na situaci, kdy sliby přestanou stačit a osvědčení strašáci ztratí sílu. Právě tehdy přijde na řadu nová kulturní válka a nepřítel, kterého skoro nikdo nezná. Stejný vzorec dnes vidíme i v zemích, které jsme dlouho brali jako demokratické vzory, od Spojených států po Velkou Británii.

Je možné, že Tünde Bartha připravuje půdu pro chvíli, kdy bude Babišova vláda potřebovat nové téma, aby si udržela moc i v dalším volebním období. Každopádně vyprázdněné instituce, odborníci na odchodu a nové figurky, které ochotně přitakají vládním návrhům, se Babišovi jistě budou v budoucnu hodit.