Čeština má pro válečné zbohatlíky přiléhavé označení „keťasové“. Za první světové války na nedostatku zbohatly zástupy obchodníčků. Zboží, které měli odvést do přídělového systému, prodávali na černém trhu za vysoké ceny a na neštěstí druhých vydělávali obří sumy. Dnešními keťasy jsou především majitelé energetických společností.

Před pandemií a ruskou invazí na Ukrajinu odhadoval časopis Forbes jmění Daniela Křetínského, největšího těžaře uhlí v Evropě, na šestašedesát miliard korun. Letos už ho odhaduje na 381 miliard. Zbohatl i druhý český uhlobaron Pavel Tykač: před sedmi lety mu Forbes připisoval majetek kolem 32 miliard korun, dnes 188 miliard.

Česká republika mezitím prošla největším propadem reálných mezd mezi rozvinutými zeměmi a třetina domácností se z něj dodnes nevzpamatovala. Rostou i výdaje na bydlení: pětina domácností vydává jen za střechu nad hlavou čtyřicet procent svých příjmů. Největší část výdajů na bydlení přitom tvoří platby za energie.

A právě ceny energií teď míří k novým rekordům. Trumpově administrativě se totiž vojenská i politická moc drolí pod rukama: ani po víc než půl roce války nedokázala porazit íránský režim ajatolláhů. Výsledkem je blokáda obchodu s ropou a plynem přes Hormuzský průliv. Drony vyslané z Iráku, zřejmě proíránskými milicemi, navíc vyřadily z provozu saúdskoarabský ropovod napříč Arabským poloostrovem, kterým část blízkovýchodní ropy blokádu obcházela. Spojenci Íránu, jemenští Hútíové, zároveň ovládli jemenské pobřeží Rudého moře až k průlivu Bab al-Mandab, další klíčové trase pro obchod s fosilními palivy.

Trhy zareagovaly okamžitě. Barel ropy stojí přes sto dolarů a totemy českých čerpacích stanic ukazují nejvyšší ceny benzínu od ruského útoku na Ukrajinu v roce 2022. Zdražuje i plyn a zdražovat bude dál, protože se evropští a asijští odběratelé budou před zimou přeplácet v boji o plyn, který na trhu ještě zbyl. Na obzoru je nová energetická krize.

Šok, inflace a závratné zisky

Do nové krize vstupujeme, aniž bychom se poučili z té minulé. Po začátku války na Ukrajině zvedly energetické korporace ceny. Podle ekonomů Jense van’t Kloostera a Isabelly M. Weberové šlo o „šokovou inflaci“: prudký růst cen základních statků od energií přes potraviny po bydlení, na nichž stojí celá ekonomika. Jejich spotřebu téměř nelze omezit — bez energií se neobejde žádná domácnost ani podnik, jídlo a střecha nad hlavou jsou životní nutností.

Podle van’t Kloostera a Weberové tak nejde o klasickou poptávkovou inflaci, kdy je v ekonomice víc peněz než zboží. Jde v podstatě o útok obchodníků na spotřebitele: náklady náhlého šoku — například zdražení paliv — přenášejí výrobci na prodejce a ti zase na zákazníky.

Šoková inflace měla i politickou cenu. Růst životních nákladů pomohl Donaldu Trumpovi zpět k moci ve Spojených státech a přispěl k posílení krajní pravice v Evropě. U nás nechala Fialova vláda na krizi vydělat banky, energetické korporace, potravinářské giganty i developery. Střední a nižší třídu přitom ochránila jen nedostatečně. Její katastrofální výkon vyústil v nástup Andreje Babiše a jeho krajněpravicové vlády s Motoristy sobě a Okamurovou SPD.

Zatímco domácnostem rostly životní náklady, firmy, které prodávají paliva, potraviny nebo bydlení, hlásily vysoké zisky. Fosilní korporace vydělaly na šocích biliony dolarů. Vyplácely je vlastníkům na dividendách nebo je investovaly do další fosilní infrastruktury — té, která ničí klima planety.

Rekordní zisky daly fosilním korporacím zásadní výhodu. Mohly investovat „za hotové“ a obešly se bez bankovních úvěrů, které zdražily, když centrální banky kvůli inflaci zvyšovaly úrokové sazby. Firmy z čisté energetiky tak vysoké zisky neměly a zůstaly odkázané na drahé půjčky.

Jednou z mála evropských vlád, které dokázaly krizi udržet na uzdě, byl levicový kabinet španělského premiéra Pedra Sáncheze. Zavedl cenové stropy a spolu s centrální bankou zřídil úřad, který vyhodnocuje nadměrné zisky firem. Investoval také do čisté energetiky, čímž oddělil ceny elektřiny od kolísavých cen zemního plynu, a dodnes tak chrání španělské domácnosti před zdražováním. Po odeznění šoku v roce 2023 pak Sánchez v předčasných volbách posílil, a přestože jako první skončila opoziční Lidová strana, dokázal znovu sestavit svou levicovou vládu.

Politika dostupnosti

Jedním z nástrojů proti šokové inflaci je daň z nadměrných zisků. Podle pracovní studie ekonomů Mezinárodního měnového fondu z roku 2022 ji lze navrhnout jako efektivní daň, která dopadne pouze na nadměrné zisky.

Fialova vláda daň z neočekávaně vysokých zisků použila prakticky jen k převedení zisků ČEZu do státního rozpočtu, zatímco nechala banky a ostatní korporace „optimalizovat“ své příjmy. Místo Stanjurovy zpackané „windfall tax“ lze zavést trvalou daň s předem stanovenou hranicí, nad kterou se zisk automaticky považuje za „nadměrný“ a zdaní se. Taková daň bude chránit nejen před nadcházejícím šokem, ale i před každým dalším.

Něco takového je však pro dnešní politickou garnituru evropských demokracií daleko za obzorem. Strany středu ztrácejí po celé Evropě půdu pod nohama.

Ve Francii se blíží prezidentské volby, v nichž je favoritkou kandidátka krajní pravice. Alternativa pro Německo získala v zemských volbách v Sasku-Anhaltsku rekordní podíl 43,8 procenta hlasů a jednobarevnou většinu minula jen těsně. V Itálii vládne krajní pravice už čtvrtým rokem, u nás od loňského prosince.

Vzestup evropské krajní pravice je poháněn frustrací z neřešené krize životních nákladů i stále silnější podporou bohatých oligarchů, ať už globálních, jako je Elon Musk, nebo „našeho“ Pavla Tykače.

Právě nadměrné zisky nejbohatších, dolované z chudnoucí většiny, jsou dnes, na prahu zimy a další energetické krize, klíčovou hrozbou pro demokracii. Bez jejich zdanění bude krajní pravice mít volnou cestu k neomezené moci.