V pražské botanické zahradě v Tróji ukazuje teploměr v deset ráno teplotu lehce pod třiceti stupni Celsia, přitom slunce zakrývají mraky. Na poměry letošního léta jde téměř o chladnější den. Aktuální vedra a sucho se promítají i do chodu zahrady, jak popisuje Vlastík Rybka, náměstek pro odbornou činnost, když ukazuje na vyprahlé zežloutlé kopce v Tróji.

„Nedávno jsem si uvědomil, kolik nám v létě pomřelo stromů. Vždycky jsme se nejvíc báli zimy — co zmrzne a co vydrží. Ale poslední roky je to menší a menší problém. Teď se nestačíme divit, co všechno přežilo zimu, ale některé rostliny začínají umírat v létě přehřátím,“ říká Rybka.

Botanická zahrada se proto rozhodla přizpůsobit expozice měnícímu se klimatu — místo rostlin z horských a vlhkých oblastí se soustředí na středomořský region a obecně více na suchomilné druhy. I tak je ale podle zaměstnanců zahrady letní horko náročné na spotřebu vody. Snaží se šetřit, například zachytáváním dešťové vody, nebo používáním úspornějších mlžítek a rozprašovačů, vodu pro rostliny ale ničím nahradit nelze.

„Musíme být rozumní a pěstovat hlavně rostliny, které tady mají vhodné podmínky, takže pracujeme právě i výběrem druhů. Máme tu třeba oblast amerických pouští, nebo rostliny ze Středomoří. Rozhodli jsme se, že některé vlhké části světa dělat vůbec nebudeme,“ popisuje Rybka.

Jedna z mála vlhčích oblastí, kterou ale kvůli její kráse zahrada nechtěla oželet, je Japonsko. Vlastík Rybka ukazuje na zelenější kout botanické zahrady a vysvětluje, že se schválně nachází na svahu, který je méně osluněný.

Jinde záhony zalévají pouze dvakrát denně — ráno a večer, kdy rostliny vstřebají nejvíce vláhy. Ale v japonské expozici i v půl jedenácté dopoledne obcházejí pracovnice s hadicemi a horký vzduch tu osvěžují mlžící trysky. „S jejich pomocí tu zvyšujeme vzdušnou vlhkost, což je z hlediska spotřeby vody marginální, ale zase je to náročná technologie na vstupní investici,“ říká botanik.

Komplikace s nedostatkem vody se ale netýkají pouze letních tropických dní. „Jenom na podzim nemáme problémy, je to takový klidný závěr sezóny,“ podotýká Rybka. Za kritické označuje jarní sucho, které letos přišlo po zimě téměř bez sněhu.

„Leden, únor a březen byly srážkově pod normálem, právě v době, kdy stromy potřebovaly vláhu, která ale nepřišla,“ říká s tím, že v tomto období je problematické i zalévání, jelikož se kvůli mrazům voda vypíná. Zahrada tedy musela už na jaře přistavit cisternu s vodou.

Palmy před skleníkem, návštěvníci v něm

„Můžu říct fór? Před skleníkem Fata Morgana se semení palmy, které přežívají zimu venku. Je otázka času, kdy se může stát, že objevíme první volně rostoucí palmu, která tu zdivočí,“ vypráví Rybka. A před skleníkem opravdu rostou palmy, eukalypty a další rostliny, které by tu nikdo nečekal.

Tropický skleník letos návštěvníky zvláště láká, přestože se ve vedrech ohřeje až na pětatřicet stupňů Celsia. Nicméně vlhký vzduch je ve vysokých teplotách příjemnější, takže se tam podle Rybky chodí lidé zvenku „zchladit“.

Teplota 35 stupňů ale už tolik nesvědčí tropickým rostlinám, které jsou z rovníkového pásma zvyklé na stabilní prostředí kolem 30 až 32 stupňů. Hlavní problém pro tyto druhy je, že kvůli dostatečné vlhkosti, kterou jsou neustále obklopeny, nemají příliš vyvinutý systém zadržování vody. Ale při takto vysokých teplotách vypaří víc živin, než dokážou přijmout, což je dehydratuje.

Je letošní rok, co se sucha a vedra týče, pro botanické zahrady abnormální? Podle Rybky je situace horší, nicméně jedná se o pokračování trendu několika posledních let. Zároveň podle něj bude klíčové, jaké budou následující roky, protože pro rostliny jsou nejvíce devastující sucha, která se opakují několik let po sobě. Jednorázově se s ním vyrovnají.

Vysušuje se Polabí a jižní Morava je ohrožena desertifikací

To potvrzuje i odborník na lesní a vodní ekosystémy Jakub Hruška z Akademie věd ČR. „Česká krajina a střední Evropa postupně vysychají posledních dvacet let,“ upozorňuje Hruška. Dodává, že příčinou není úbytek srážek, ale jejich koncentrace do extrémních událostí —střídají se dlouhá období sucha s přívalovými dešti, které půda není schopná vstřebat. K tomu přistupuje oteplování, jež urychluje vypařování vláhy.

Na oteplování a vysušování Evropy dlouhodobě upozorňují odborné studie, je to téma veřejné debaty v celé Evropě. Zpráva Evropské unie o stavu klimatu ze začátku srpna přináší mapu míst ohrožených takzvanou desertifikací, tedy proměnou krajiny v území s pouštním či polopouštním charakterem. Mezi takto ohroženými oblastmi byla i část jižní Moravy.

„Desertifikace neznamená, že vám tam nic neporoste, ale že část sušších a teplejších oblastí se posune směrem ke stepnímu pásmu. Může to vést k tomu, že na nejexponovanějších místech nemusejí za desítky až stovky let být vhodné podmínky pro růst stromů. Tyhle věci se dějí velmi pomalu,“ vysvětluje Hruška.

Dodává, že nejkritičtější situace je v České republice v nížinách — v Polabí ve středních Čechách a na jižní Moravě. „Dneska tu panuje klima, které před třiceti lety bylo na západním Balkáně,“ doplňuje.

A moravské botanické zahrady potvrzují, že i ony s oteplováním a suchem zápolí. V Botanické zahradě a arboretu Mendelovy univerzity v Brně uvádějí, že je vedro sice letos větší, ale s vyšší spotřebou vody a usycháním rostlin se potýkali už v posledních letech. A že se stejně jako obdobná pražská instituce chystají ke změně expozic a vysazování teplomilnějších rostlin.

Oproti tomu Květná zahrada v Kroměříži, která do města láká turisty, musela letos rapidně zvýšit zalévání. „Zavlažujeme třikrát denně a přidali jsme delší časy, k tomu i ručně hadicemi. Připravovali jsme se už loni,“ popisuje Pavel Novák, jenž má na starost péči o kroměřížskou zahradu.

Vodou prý šetřit nemohou, protože by to květiny nemusely přežít a jako kulturní památka si to objekt nemůže dovolit. Nejkritičtější období, které podle Nováka obvykle bývá pouze uprostřed prázdnin, trvá letos už od poloviny června. Nejvíce se to podepsalo na vypálených trávnících, které se kvůli úsporám tolik nezalévají.

Rostliny mizející z české přírody

V pražské trojské zahradě se na úpatí seschlé stráně nachází malá expozice ohrožených českých květin. V kopci v ohradě nad ní leží vyčerpané stádo ovcí, které mají za úkol krajinu spásat a nad záhonem se symbolicky tyčí malá zvonička, jako by snad měla zobrazovat pomyslné poslední zvonění pro některé druhy v české krajině.

„Nejvíce logicky trpí druhy z horských oblastí a vlhkých stanovišť, jako jsou rašeliniště, která brutálně vysychají,“ říká Rybka. Z nížin skoro zmizela například masožravá rostlina tučnice obecná, na horách zase kociánek dvoudomý.

Vlastík Rybka dodává, že jeho oblíbený druh, o který má sám strach, je všivec statný, jehož malá populace žije na jihovýchodě Moravy v Bílých Karpatech a botanici se snaží ji ve volné české přírodě zachránit. I právě k tomuto účelu existují botanické zahrady — mají experimentovat s růstem rostlin a zachovávat jejich genofond.

Jakub Hruška se zase soustředí na mapování lesních povodí, která se podle něj nikdy pořádně nevzpamatovala ze sucha v roce 2015. „Trochu se to zlepšilo, ale určitě se to nevrátilo k normálu a letos padne nový rekord, co se týče malého množství vody v českých potocích a lesích,“ uvádí. Připomíná, že jsme krajinu na změny neadaptovali.

Podle Hrušky bude trend vysušování krajiny pokračovat, byť spíše pomalým tempem v řádu desítek až stovek let. Promění se tím ale složení stromové vegetace, zejména v nižších polohách, kde už nebudou podmínky pro růst jehličnanů.