Začnu otázkou, která jde trochu mimo vaši odbornost, v případě Nových Mlýnů je však klíčová: Před několika týdny přišlo ministerstvo zemědělství s tím, že razantně navýší hladinu nádrží. Nyní se naopak diskutuje o tom, zda by nebylo lepší vodní dílo zrušit. Jak tuto debatu vnímáte?

Jindřiška Bojková (JB): Je to pozoruhodné, je v tom ale samotná podstata věci. Dění kolem Nových Mlýnů totiž narazilo na svůj strop. Lidé žijící v regionu vidí, co se s vodou v přehradách, ale i v Dyji děje. Silně vnímají, že se v posledních letech z Dyje vylovilo už přes 100 tun mrtvých ryb a že voda je zapáchající břečka. A že se to pořád zhoršuje.

Běžně při práci v terénu potkáváme místní lidi středního a vyššího věku, kteří si ještě pamatují, jak to tam vypadalo před napuštěním. A vzpomínají na to, o jak nádhernou krajinu šlo. Kdekdo nám třeba řekne, jaké tady byly krásné vlhké louky, jaké z nich bylo výborné seno, jak se chodil koupat do čisté řeky nebo třeba jak bruslíval na rozlivech. A teď jen může koukat na zelenou hrachovku.

Jan Sychra (JS): Pamatuji si, jak po napuštění Nových Mlýnů v devadesátých letech vznikly dva tábory — ochranáři a vodohospodáři. A veškerá debata o nádržích přešla v zákopovou válku. To se teď mění, jakkoli to jde ztuha a je potřeba opouštět překonaná dogmata. Nové Mlýny zkrátka nebyly naprojektované na podmínky, které máme na jižní Moravě teď.

JB: A změnilo se také to, že veřejnost se v poslední době dozvěděla, co je to fosfor. I kvůli dění kolem Lipna či Orlíku je současné povědomí o pohybu živin v povodích významně silnější. A to s sebou nese, že se lidé zajímají o to, jak na vtok živin reagovat, jak ho snížit.

Mluvíte o Lipně a Orlíku. Ví se například, že příčinou vodního květu v Lipně je překotná výstavba v okolí přehrady spojená s nedostatečným čištěním odpadních vod. Jak je to s Novými Mlýny? Jde o totožnou situaci nebo jsou přehrady na Dyji specifické?

JB: Platí, že určujícím faktorem pro Nové Mlýny je fosfor, potažmo jeho poměr k dusíku. Já vždycky říkám, že fosfor je motorem. To platí všude. Jak máme fosfor, rostou sinice, řasy, bakterie. Fosfor do přehrad samozřejmě teče spolu s nedočištěnými odpadními vodami ze všech lidských sídel, ale také z hnojených polí.

Pokud vstup fosforu z povodí nedokážeme zastavit, nedokážeme ani nijak pohnout s kvalitou vody v přehradách, rybnících či řekách. Ať už se část Nových Mlýnů vypustí, nebo ne, lepší čištění odpadních vod musí být jednou z našich priorit v následujících letech.

A chápu tedy správně, že i kdyby přehrady nebyly, řeky budou při současném přísunu fosforu „přeživinované“ i tak?

JB: Ano, to platí. Přísun fosforu z povodí je zásadní. A realita je taková, v České republice toho pro čištění fosforu neděláme mnoho. Tohle je téma, které je potřeba dále otevírat. Živin totiž produkujeme čím dál víc a současně je v krajině stále méně vody, která by je mohla naředit. A tak nám zelenají i ty nádrže, které dřív nezelenaly. Vzpomínám na jedno plenární jednání někdy před dvaceti lety, kde se říkalo, že přesně toto se stane. A teď to tady máme. Těch dvacet let jsme přitom nijak nevyužili.

Zpět ale k Novým Mlýnům. Fosfor a organické látky z řek a potoků se totiž dále kumulují v sedimentech nádrží i rybníků. Oproti Orlíku či Lipnu a vlastně oproti veškerým údolním přehradním nádržím jsou ty novomlýnské jiné. Jsou totiž mělkými jezery. V odborné literatuře se o nich dočtete jako o shallow lakes. A fungování mělkých jezer je úplně jiné než u běžných údolních přehrad, které známe ze zbytku České republiky.

JS: Nové Mlýny mají hloubku jen mezi dvěma a sedmi metry. A kvůli tomu u nich sediment hraje zásadně jinou roli, než je běžné u standardních přehrad. Nové Mlýny se navíc obrovským tempem zazemňují — na to, jak jsou vlastně mladé, není jejich retenční kapacita taková jako po napuštění. No a v těchto sedimentech je nyní uloženo tisíce tun fosforu.

Vše je ale ještě komplikovanější kvůli tomu, že jsou silně vystavené větru. Jde o velkou plochu s malým objemem, kde se voda neustále promíchává, čímž se nepřetržitě aktivují sedimenty. V tom jsou Nové Mlýny v českém kontextu jedinečné. Tyhle dynamické sedimenty totiž silně spotřebovávají kyslík.

Jak přesně sediment kyslík spotřebovává? Jak si to představit?

JB: Kyslík je spotřebováván rozkladem organických látek a různými oxidačně-redukční procesy. Do vody se pak ze sedimentů uvolňují různé látky, přičemž podstatný je fosfor a amonné ionty. Rychlost uvolňování fosforu ze sedimentu je v případě Nových Mlýnů enormní. Z jedné studie vyplývá, že je až desetkrát vyšší, než je běžně v nádržích i rybnících. A to hlavně v dolní nádrži.

Uvolňování fosforu ze sedimentů je tak významné, že kdybychom teď zcela zastavili přísun fosforu z povodí, což je samozřejmě utopické, tak se nestane téměř nic. Pořád totiž máme dominantní přísun fosforu z těch sedimentů.

Platí totéž i v jiných mělkých jezerech s velkou plochou, jako je třeba rybník Rožmberk?

JS: Platí. Jen u Nových Mlýnů je to extrémní. Rožmberk má plochu necelých 500 hektarů, přičemž jen u dolní novomlýnské nádrže je to více než trojnásobek. Jde o obrovskou plochu vystavenou větru. Rožmberk má také množství staré zátěže z minulosti, třeba z blízkého velkochovu prasat, a přitéká do něj odlehčení odpadních vod z Třeboně. Co se týče fosforu, je to podobný příběh.

Nešlo by sediment jednoduše odtěžit, jak někdy zaznívá?

JS: Odtěžení takového objemu sedimentu je zcela mimo reálné možnosti. Náklady by byly astronomické. Nejde totiž jen o odtěžení, ale i o uložení obrovského množství materiálu.

Z vašich odpovědí vyplývá, že Nové Mlýny byly špatně vlastně už od začátku. Je to tak? Nebo se prostě s klimatickou změnou a dalšími faktory okolnosti změnily v jejich neprospěch?

JB: Nové Mlýny nebyly naplánovány na současné klima na jižní Moravě, ale na podmínky, které tady byly před mnoha dekádami. Svět se rychle mění, staré věci už nefungují a je potřeba hledat nová řešení.

V Biologickém centru Akademie věd se někdy začátkem milénia konalo plenární jednání, kde se řešila takzvaná chráněná území pro akumulaci povrchových vod. Proběhla tehdy opravdu velmi kvalitní limnologická debata o tom, jestli přehrady vůbec stavět. Mluvilo se o tom, jestli mít tolik chráněných profilů, když víme, že kvůli klimatické změně a zvýšené míře znečištění odpadních vod nebudeme mít kvalitní vodu a stále větší roli bude mít výpar z vodní hladiny. A ministerstvo zemědělství to tehdy absolutně nechtělo slyšet.

Ta debata je v podstatě zabetonovaná ne v devadesátých, ale v osmdesátých letech. Dodnes. Za těch dvacet let se absolutně nic neposunulo.

Trend znečištění byl zřetelný už tehdy?

JB: Ano. Prostě se vzaly koncentrace znečišťujících látek a reálné průtoky. A namodelovalo se, jak ty koncentrace budou vypadat v nižších průtocích způsobených klimatickou změnou. Co se tehdy vypočítalo, se teď přesně děje. A přesto stát plánuje další přehrady, třeba teď na Vláře, která bude mít velké problémy plynoucí z nedořešených komunálních odpadních vod.

Zkuste si představit, že by žádná klimatická změna nebyla, nezvyšoval by se počet obyvatel, nebyly by myčky nádobí. Jestli to správně chápu, v nádrži typu Nových Mlýnů by se ten fosfor hromadil i tak. Důležitý faktor je prostě čas. Tím ale, že znečištění je tu stále a průtok klesá, dochází k čemusi jako pozitivní vazbě.

JB: Ano, přesně tak. A když v přírodě něco naběhne na pozitivní zpětnou vazbu, je to jízda — kombinace dynamických sedimentů a silně znečištěné řeky nemůže ústit než v katastrofu. Abychom ale ještě přiblížili současný stav, tak v Dyji pod přehradou koncentrace celkového fosforu přesahují pět set mikrogramů na litr. Žádoucím stavem přitom je padesát a nejvýš sto mikrogramů. Efekt fosforu se přitom velmi mění už při nárůstu nikoli o stovky či desítky, nýbrž o jednotky. Hypereutrofní, to znamená silně živinami znečištěné vody, počítáme od obsahu dvě stě mikrogramů na litr.

JS: Například na některých přítocích Nových Mlýnů, kde provádíme odběry, měříme celkovou koncentraci fosforu i přes těžko uvěřitelných tisíc mikrogramů na litr vody. To je o dva řády víc, než by bylo zdrávo. Voda jde z malých obcí, které buď nemají čističku vůbec, anebo prostě odpadní vody dostatečně nečistí. Musíme si uvědomit, že obce do dvou tisíc obyvatel povinnost čistit fosfor nemají. A tato na první pohled odpadní voda teče přímo do Nových Mlýnů.

Hodně se teď mluví o úhynech ryb pod přehradou. Proč ryby umírají právě tam?

JB: Situaci pod přehradou velmi silně ovlivňuje dolní nádrž. Právě procesy, které probíhají v dolní nádrži, se totiž překlápí do řeky. V dolní nádrži je kromě deseti až dvacetinásobku fosforu oproti normě také velká koncentrace amoniakálního dusíku, jehož je ve vodě dva až třikrát víc než ve zdravém toku. A do toho vítr soustavně hrne sinice k hrázi, takže u výtoku se už tak extrémní míra znečištění nádrže dále zesiluje.

To, co pak vytéká ven, je bez nadsázky smrtící koktejl. K fatálním úhynům ryb je pak už jen krůček. Stačí, když se náhle změní teplota vody nebo přijde noc, a je hotovo — voda přijde o zbytky kyslíku.

JS: V současnosti se přitom situace jen monitoruje a následně sanuje havarijní stav. Neřeší se příčina, ale ani důsledek. Povodí Moravy a potažmo ministerstvo zemědělství nenabízí žádné skutečné a dlouhodobé řešení. A já si troufám říct, že havarijní situace se budou opakovat každoročně. Bude to takový jihomoravský evergreen.

Mediální výstupy státních institucí naznačují, že umírání ryb je jakousi nevyhnutelnou daní. S tím ale nelze souhlasit. Jde o daň, kterou platíme za nečinnost. A my nemůžeme pořád jen obhajovat špatná řešení z minulosti. Pojďme místo toho vymyslet dobrá řešení.

Co navrhujete?

JB: Primárně je potřeba hledat řešení technické povahy. Protože technická řešení v tuto chvíli nemáme. A co bych doporučila já jako odbornice? Hned bych se pustila do adaptace Dyje, která změny potřebuje. Potřebuje téct. Nyní je vzdutá a zajezovaná v korytě. Novým Mlýnům pomůže jen komplexní řešení.

Má-li nakonec skutečně dojít k vypuštění alespoň dolní nádrže, musí na to být řeka připravená. S tím lze začít ihned. Například na Slovensku momentálně probíhá rozsáhlá akce, kdy se pouští Morava do nového koryta, přičemž to staré regulované zanikne.

Mohli byste upřesnit, jakým směrem by se ona technická řešení měla ubírat?

JB: Podle mě je nejlepším řešením varianta suchého poldru. Měla by mnoho přínosů. Je ovšem jasné, že nádrže v současnosti nejsou dimenzované na to, aby byly suché. Jsou postavené tak, že přehrada musí být do určité míry napuštěná. To si všichni dobře uvědomujeme. I proto není fér, když teď Povodí Moravy ve své tiskové zprávě říká, že někdo chce zbrklé řešení. My přitom žádný špunt vytahovat neplánujeme. Chceme hledat cesty, jak katastrofální poměry na Nových Mlýnech zlepšit.

JS: V Evropě — a ještě více v Severní Americe — byly v nedávné době zrušeny stovky vodních nádrží a příčných hrazení a my se z toho můžeme poučit. Zároveň ale víme, že spousta zkušeností je nepřenositelná. Zřejmé však je, že přehrady byly odstraněny dokonce i ve Španělsku, které má nesrovnatelně větší problém s vodou než Česká republika. A funguje to. Argumentace samotným zadržováním vody zkrátka pro přehrady hrát nemusí. Samozřejmě s výjimkou pitné vody a nezbytného průmyslového využití.

To je zajímavé. S jakým účelem byly vlastně Nové Mlýny před více než pětatřiceti lety vybudovány?

JB: Primárním účelem byla protipovodňová ochrana a zavlažování. Mělo se zavlažovat desítky tisíc hektarů zemědělské půdy. Zavlažování ovšem nikdy neobsloužilo více než vyšší stovky hektarů. Využívá se k němu navíc výhradně horní nádrž, z níž vede kanál přes Brod nad Dyjí pod Mikulov. Pro tento účel by nám stačila jen část vodního díla a řeka. Na to zkrátka stávající kapacita není potřeba.

A kdybychom se nakrásně rozhodli zavlažování rozšířit, což by bylo nejspíš extrémně nákladné, voda by mohla zalévat jen lány kukuřice. Zavlažovat krmnou plodinu je přitom nerentabilní. Původní myšlenkou bylo zalévat ovoce a zeleninu.

JS: Argument „teď už začneme zavlažovat, teď už se to spraví, teď už to bude fungovat“ slýchám desítky let. A teď je na stole zas. Vzpomínám si, jak kdysi stál na hrázi ministr zemědělství Toman a prohlašoval, že zvedne hladinu a konečně ty kapacity vybuduje. Nestalo se nic. Celá ta koncepce je vlastně od začátku neudržitelná.

Novomlýnské Nádrže tedy nebyly navrženy dobře. Jak se to vůbec mohlo stát?

JB: Oni to prostě chtěli postavit, a tak to postavili. Jednali v duchu tehdejší doby, i přes množství výhrad a odpor z různých stran. Koneckonců i tehdejší limnologická společnost a další odborné společnosti se už tenkrát stavěly proti.

JS: Dobovým vtipem bylo, že smyslem Nových Mlýnu je, ať jsou vidět z vesmíru. Dnes je z vesmíru vidět i to, jak jsou zelené. Tristní ovšem je, že přetrvává snaha je obhajovat. To přece nedává smysl.

Povodí i ministerstvo nyní vrací do hry protipovodňový rozměr nádrží a obviňují ekology, že chtějí riskovat životy a majetek mnoha lidí.

JB: Je to bizarní. Proti retenční funkci nádrží jde totiž zejména myšlenka navýšit hladinu Nových Mlýnů o 35 centimetrů. Uvádí se, že Nové Mlýny ve stávající podobě mají kapacitu sto třicet milionů kubíků vody, přičemž retenční prostor na zachyceni povodní je asi 35 milionů. Dominantním hráčem v protipovodňové ochraně nejsou, jsou součástí komplexní protipovodňové ochrany — „ukrajují“ špičku povodně. Přitom prázdná nádrž zachytí daleko víc vody než nádrž plná vody.

Navíc pokud by se dolní nádrž vypouštěla, dělo by se tak pozvolna. Muselo by se to nachystat tak, aby do toho případně nepřišla povodňová vlna. Zabezpečení lidských životů a majetku je nezbytné. Prosté vyčíslování toho, kolik lidí je ohroženo, je jen strašení lidí. A to nemám ráda. Nové Mlýny jednoduše nejsou jediným protipovodňovým opatřením v té oblasti. V regionu je mnoho dalších prvků, které povodňovou vlnu zadrží nebo zpomalí.

Vraťme se ještě k sedimentům. Kdyby se tedy dolní nádrž nakonec vypustila, co by s tímto obrovským zásobníkem živin bylo?

JS: Na dně by začala velmi rychle probíhat sukcese, tedy zarůstání. S tím už ale máme bohaté zkušenosti, mimo jiné i ze samotných Nových Mlýnů — když se na přelomu tisíciletí snižovala hladina střední nádrže, lužní les se vracel závratným tempem. Zároveň ale víme, že dnes máme různé nové limity, jako například invazní druhy.

JB: A víme i to, že bezprostředně po vypuštění přehrady by v řece pod nádrží nejdřív došlo ke zhoršení kvality vody. Proto, že sedimenty by se začaly hýbat a nějaké živiny by nutně začaly vypouštět. Po přechodnou dobu bychom museli být trpěliví. Zkušenost ukazuje, že pokud zlepšíme kondici řeky pod nádrží, během krátké doby se pročistí. Samočistící schopnost zdravé řeky je totiž závratná. Pak by ekologický stav šel nahoru rychle a výrazně.

Nesnaží se Povodí Moravy a ministerstvo zemědělství hrát na strunu „selského rozumu“? Pracovat třeba s tím, že lidská intuice velí vodu zadržovat a že nádrže za desítky let své existence vytvořily jakousi ekologickou stabilitu, kterou by zásadní manipulace, nebo dokonce vypuštění mohlo ohrozit?

JB: To je další evergreen. Můžu ale s klidem říct, že to nestojí na žádných faktech. Mediálně silný je argument, že Nové Mlýny zajišťují potřebnou výšku hladiny Dyje pod přehradou. Je pravda, že nějaké větší poklesy stavu vody se upouštěním můžou zmírnit. Jenomže selským rozumem je těžko pochopitelné, že řece ve skutečnosti vodu bereme. Výpar z tak velké vodní plochy se v teplých dnech může rovnat celkovému okamžitému přítoku Dyje do přehrady. Ve skutečnosti zadržováním vody v přehradách vodou naopak plýtváme. To je právě to, s čím plánování přehrad nepočítalo.

JS: Ještě jedna věc by měla zaznít. Případné vypuštění nádrže, spojené s revitalizací Dyje na současném dně je zcela v souladu se současnou evropskou legislativou, která je pro Českou republiku závazná. Mám na mysli takzvaný Nature Restoration Law, Zákon o obnově přírody. Evropská unie si dala za cíl do roku 2030 obnovit dvacet pět tisíc kilometrů říčních toků. Nové Mlýny jsou dobrou příležitostí. Už proto, že pozitivní ekologický efekt by byl více než pravděpodobný.

Když to tedy shrnu, důležitou zprávou je, že současný stav Nových Mlýnů je neudržitelný, přičemž řešení nelze hledat v zachování vodního díla ve stávajícím rozměru a podobě.

JB: Ano. Přesně tak to je. A proto je klíčové neprodleně otevřít debatu a hledat konstruktivní řešení. Vyjděme ze svých bublin a zpoza svých barikád. Všichni dobře vědí, že situace je krizová. A měli by se podle toho začít chovat.

Co tedy nyní plánujete?

JB: Spolu s dalšími odborníky jsme založili iniciativu, v jejímž rámci plánujeme sdružovat a komunikovat poznatky moderní vědy o lužní krajině, zadržování vody, řekách a tak podobně. Z mnohých těchto poznatků vyplývá, že návrat k lužní krajině na místě dolní nádrže je nejen možným, ale dost možná i tím nejlepším řešením současného stavu. Pokud by k tomu došlo formou převedení dolní nádrže na suchý poldr, může dojít dokonce i ke zlepšení protipovodňové funkce nádrží.

Chceme ale, aby takové řešení nebylo jen politickým rozhodnutím, ale aby si jej i většina obyvatel dokázala na základě základních faktů odůvodnit, a tedy i přijmout. V rámci naší iniciativy proto plánujeme nejen odborné diskuse, výzkum a kulaté stoly s odborníky, ale i přednášky a debaty pro samosprávy a veřejnost.

Ať už to ale s Novými Mlýny nakonec dopadne jakkoliv, investice do informování veřejnosti není nikdy zbytečná. To, že se lidé podívají na nějakou vodu a řeknou: „Ty jo, to je zelené, to asi není v pořádku“, je pro mě strašně důležité.

MICHAL HOŘEJŠÍ