Nic není českou společností tak milováno jako jaderný reaktor. Genocidu páchající Izrael, Karel Gott, česká příroda, Petr Pavel — to vše má v české společnosti své zastánce i protivníky. Nikoliv tak jaderný reaktor.

Českou společnost fascinují vysoké chladicí věže. Někde tam totiž důmyslní vědci rozbíjejí atomy uranu, čímž vzniká energie schopná rozbít celá města a státy. Ale my Češi dokážeme stejnou energii svázat do elektrických drátů a využít ji na ohřev vody v rychlovarné konvici a zalití turecké kávy: Vot technika!

Za všeobecného souhlasu české společnosti tak Babišova vláda a vedení ČEZu uzavírají smlouvy za miliardy na přípravu nových jaderných zdrojů. Dukovany, Temelín, Tušimice, možná Dětmarovice — všude tam chce ČEZ stavět jaderné reaktory. Celkem jich do roku 2050 hodlá postavit deset.

Vedle toho ČEZ investuje do plynu: chce přestavět starší uhelné provozy tak, aby mohly spalovat plyn, ale v plánu jsou i plynové elektrárny zcela nové. Ostatně i proto česká vláda usilovala o schválení nového typu podpory pro plynové zdroje — takzvaného kapacitního mechanismu. Ten nyní schválila Evropská komise. Mechanismus umožní podpořit záložní, především plynové zdroje, aby byly připraveny k dodávce energie do sítě v zimním období nebo tehdy, když je síť bude potřebovat.

Česká vláda spolu s ČEZem tak směřuje českou energetiku k modelu postavenému na jaderných reaktorech a spalování plynu. Takový výrobní mix možná nebude podléhat vrtochům počasí. Má ale jiné problémy — bude drahý a nebezpečný.

Dobrovolně se okrádáme

Fungující jaderné elektrárny v Dukovanech a Temelíně vyrábějí elektrickou energii levně. Jejich stavba je již splacená, drahé není ani jaderné palivo.

Nové jaderné bloky jsou ale zcela jiný příběh. Jejich stavba bude drahá a jaderné projekty v Evropě, ale i v Číně se zpravidla zpožďují, což prodražuje výstavbu do závratných částek. Ostatně i projekt korejské firmy KHNP, s níž Fialova vláda a ČEZ podepsaly smlouvu na stavbu až dvou jaderných bloků v Dukovanech, měl ve Spojených arabských emirátech čtyřleté zpoždění.

Proto i studie organizace Fakta o klimatu upozornila, že stavba nových jaderných reaktorů celkové náklady na výrobu elektrické energie „příliš nesníží“. Naopak. Při komplikacích výstavby totiž může jaderný boom ceny energií v České republice ještě podražit.

Z hlediska cen energií je pak úvaha, že jádro plynové zdroje doplní, zcela sebevražedná. Cena za elektrickou energii a teplo ze spalování fosilního plynu v elektrárnách se totiž odvíjí od dvou částek. Ceny plynu na globálních trzích a ceny emisní povolenky.

Management ČEZu a Andrej Babiš s Karlem Havlíčkem zřejmě během útoku Vladimira Putina proti Ukrajině a Donalda Trumpa proti Íránu pobývali v některém luxusním resortu či na Čapím hnízdě. Odcloněni od „pěny dní“, kdy ceny plynu atakovaly historické rekordy, což ničilo rozpočty domácností po celém světě. Jinak by jim totiž muselo dojít, že plynové zdroje jsou všechno, jen ne spolehlivé. Možná tak lze spalovat plyn, i když „nesvítí a nefouká“, ale stačí jeden útok některého ze současných diktátorů a globální trh s plynem kolabuje.

Plyn navíc bude do budoucna zdražovat i emisní povolenky. Je totiž, stejně jako uhlí, fosilním palivem, které ničí klimatický systém planety. Navíc státy v Evropě budují obnovitelné zdroje s bateriovými úložišti a dalšími technologiemi, které umožní využít obnovitelnou energii i tehdy, když nepanuje počasí vhodné pro výrobu ze slunce a větru. Tím evropské státy snižují svou závislost na plynu, a tím i ceny energií.

Trend bude pokračovat, což se projeví mimo jiné tím, že čím dál víc evropských politiků s českými nářky o drahých emisních povolenkách ztratí trpělivost. Celá Evropa tedy přechází na energetický model založený na obnovitelných zdrojích, částečně doplněný o zálohu v podobě baterií a omezeně pak podpořený zemním plynem či jadernými elektrárnami.

V České republice jdeme úplně opačnou cestou — k drahému energetickému modelu, který nepomáhá životnímu prostředí, ruinuje klima a je zranitelný vůči otřesům globálních trhů.

Pomohou jedině obnovitelné zdroje

České vlády, hlavní energetické korporace, a nakonec i česká společnost obnovitelné zdroje energie dlouhodobě ignorují. Česká republika je ve výrobě elektrické energie z větru a slunce dokonce na evropském chvostu. Zatímco v Dánsku se v prvním čtvrtletí tohoto roku obnovitelné zdroje podílely na výrobě elektrické energie z devadesáti procent, v České republice vyrobily jen 12,7 procenta, což je hluboko za evropským průměrem 45,5 procenta.

Rozdíl přitom není způsoben tím, že Česká republika nemá přístup k moři. Například v Rakousku za první tři měsíce tohoto roku vyrobili z větru 2426 gigawatthodin elektrické energie, což odpovídá 19 procentům celkové rakouské výroby elektrické energie. V České republice se větrné elektrárny podílely na celkové výrobě energie pouhým jedním procentem, což odpovídá 190 gigawatthodinám.

Šlo přitom o první čtvrtletí, tedy zimní měsíce leden, únor a březen. A tedy i o stejné měsíce, kdy by mohl fungovat kapacitní mechanismus. Ten má zajistit vytouženou zálohu na zimu či pro dobu, kdy „občasné zdroje“, jak Filip Turek s ním celá česká profosilní pravice přezdívá větrným a solárním zdrojům, nemohou kvůli nepřízni počasí vyrábět dostatek energie.

Speciální příplatek tak české domácnosti a podniky vloží do plynu. Platí přitom, že čím méně obnovitelných zdrojů či baterií nabytých obnovitelnou energií bude v takové chvíli dodávat elektrickou energii, tím více stoupne cena za energii z plynu.

Česká fascinace jádrem a velkými elektrárnami spalujícími plyn tak bude mít jasný výsledek: jedny z nejdražších energií v Evropě. Kdokoliv, kdo útočí na obnovitelné zdroje a promuje energetiku postavenou na jádru a plynu, prosazuje jediné — dobrovolné ožebračení obyvatel České republiky.