Evropa dnes nutně potřebuje posílit vlastní výzkum v oblasti digitálních technologií a snížit nebezpečnou závislost na zahraničních poskytovatelích digitálních služeb. Jde o klíčovou prioritu současného i budoucího evropského rozpočtu.

Snížit až osmdesátiprocentní závislost na zámořských technologických gigantech přestalo být jen otázkou konkurenceschopnosti, ale stále více otázkou bezpečnosti. Tyto ambice jasně artikuluje Akční plán pro AI Kontinent i iniciativa InvestAI, které mají za cíl posílit technologickou suverenitu Evropy — mimo jiné právě budováním datacenter a takzvaných Gigafactories.

Snaha o digitální a datovou suverenitu je v současné geopolitické situaci nezbytným krokem. Mé rozpaky a obavy se týkají něčeho jiného: toho, že se Česká republika hlásí do evropského tendru EuroHPC JU s ambicí vybudovat AI Gigafactory pro střední Evropu právě u nás.

Babišova vláda by z České republiky ráda udělala velmoc v umělé inteligenci. Jenže špičková technologická budoucnost vyžaduje něco, co tatáž politická reprezentace soustavně odmítá: masivní rozvoj obnovitelných zdrojů, udržitelnou energetickou politiku a skutečnou péči o životní prostředí. Máloco tento hluboký rozpor odhaluje tak jasně jako vládní ambice vybudovat u nás obří evropskou AI Gigafactory. Česká republika nejenže v plnění klimatických cílů dlouhodobě zaostává za zbytkem Evropy — ale navíc ve vládní koalici sedí strany, které potřebu energetické transformace přímo popírají.

Datacentra sice mohou přinést příležitosti pro vědu, výzkum, startupy, firmy i veřejné služby tím, že poskytnou pro tato pracoviště výpočetní kapacitu. Jedná se ovšem o infrastrukturu s takzvanou nízkou přidanou hodnotou, tedy průmysl, který přímo nepřinese nové pracovní příležitosti. Výpočetní výkon má také svou fyzickou podobu: servery, elektrická vedení a chlazení. Digitální ekonomika potřebuje pohon — stojí na energetice a přírodních zdrojích. Bez nich zůstane i nejambicióznější strategie pouhou prezentací.

Předražená elektřina, zničená krajina

Naše země přitom v podílu obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny výrazně zaostává. Obnovitelné zdroje u nás pokrývají jen 12,7 procenta výroby elektřiny, zatímco průměr EU je 45,5 procenta. V celé EU jsme beznadějně poslední. A do téhle tristní situace má přijít další velký odběratel. Odkud asi vezme čistou elektřinu?

Pro představu: jedna AI Gigafactory potřebuje trvalý příkon mezi 120 a 150 MW, což dnes spotřebuje například celý Karlovarský kraj, a k tomu chlazení serverů spolyká miliony litrů vody. A jak ukázala data Eurostatu, české domácnosti měly v paritě kupní síly (PPS) ve druhé polovině roku 2025 druhou nejvyšší cenu elektřiny v celé Evropské unii. Gigafactory může tak vytvořit tlak na síťové poplatky a kapacitu soustavy — a to nejen pro domácnosti, ale i průmysl.

Vláda musí vysvětlit, jak její technologické ambice souvisejí s její energetickou politikou. Pokud chce energeticky náročnou infrastrukturu budoucnosti, musí podporovat také nové obnovitelné zdroje, sítě, akumulaci a řízení spotřeby. Po extrémně suchém létě je stavba obřího datového centra v přehřáté krajině a bez plánu na rozšiřování obnovitelných zdrojů neuvěřitelný hazard.

Brzdit větrné a solární elektrárny a současně slibovat udržitelnou AI Gigafactory znamená podkopávat vlastní projekt, ještě než se dostane na papír. Tento případ rovněž pěkně ilustruje, že zelená energetika není překážkou modernizace. Je jedním z jejích předpokladů. Evropský rámec pro rozvoj datacenter a gigafactories ostatně výslovně počítá s ekologicky udržitelnou infrastrukturou pro zásobování těchto provozů energií a vodou. Pokud se na tom chce Česká republika podílet, musí jeho politická reprezentace přestat popírat realitu.

Kvůli těmto zásadním rozporům jsem se rozhodla písemně interpelovat ministra průmyslu a obchodu a požaduji po něm konkrétní odpovědi. Jaké nové obnovitelné zdroje mají tento gigantický projekt zásobovat a jak vláda hodlá odblokovat jejich výstavbu? Jak zajistí chlazení serverů bez ohrožení již tak vyčerpaných vodních zdrojů? Jak ministerstvo průmyslu a obchodu garantuje stabilitu přenosové sítě při tak obřím nárůstu odběru? A především — kdo zaplatí miliardové investice do posílení infrastruktury a jak vláda zabrání tomu, aby to dále šroubovalo ceny elektřiny pro české domácnosti i průmysl v době, kdy už dnes platíme jedny z nejvyšších cen za energie v Evropě?

Rozvoj umělé inteligence má mou plnou podporu, dokud slouží veřejnému zájmu — posouvá dopředu vědu a výzkum, zlepšuje zdravotnictví a pomáhá našim startupům i celému hospodářství. Evropský přístup k AI má být stavěn na otevřenosti, spolupráci a dostupnosti pro všechny vědce a inovační firmy, nejen pro hrstku největších hráčů. Právě proto odmítám představu, že můžeme digitální budoucnost oddělit od odpovědnosti. Lidská práva, stejně jako ochrana vody, krajiny a stabilita energetiky, tvoří jeden nedělitelný celek — a vláda za něj nese plnou odpovědnost.

Tvářit se, že z České republiky uděláme velmoc v oblasti digitálních technologií, a současně dál blokovat rozvoj obnovitelných zdrojů a ignorovat sucho v krajině, je čisté pokrytectví. Pokud vláda myslí technologickou budoucnost země vážně, musí okamžitě odblokovat rozvoj zelené energetiky. Velikášské vize z nás lídra neudělají.