Za Petrem Zemanem
František BublanLidé se v Brně ve čtvrtek 4. června rozloučili s významným brněnským disidentem Petrem Zemanem. Jeho souputník v předlistopadovém disentu i polistopadové bezpečnostní komunitě zde přečetl vzpomínku, kterou se svolením autora vydáváme.
O řeckém filosofu a matematiku Thálesu z Milétu se traduje, že spadl do studny, když chodil po dvoře a pozoroval hvězdy. Služka se mu za to vysmála, že kouká do nebes a nevidí si pod nohy.
Druhý obraz je mladší: Claude Tresmontant, francouzský filosof a teolog, popisuje biblický pojem spravedlnosti jako vztah člověka k člověku, k tomu, co je správné a pravdivé. V hebrejštině výraz cedaka znamená spravedlnost a lásku zároveň. Jde o způsob života, který svojí otevřeností a poctivostí nebude lpět na liteře zákona, ale bude hledat nejlepší vztah k životu a lidem.
Petr Zeman vystudoval přírodovědeckou fakultu, složil rigorózní zkoušku a obdržel titul doktora přírodních věd. Již během studií se zapojil do tehdejšího studentského hnutí, které bylo kritické k politickému dění u nás. V té době také získal mnoho přátel, se kterými později spolupracoval v disidentských aktivitách.
Po skončení studií nastoupil jako výzkumník do Československé akademie věd. Přišly však nechvalně známé normalizační prověrky a ústav musel opustit. Projevil se výše popsaný obraz spravedlnosti. Při prověrkách odsoudil srpnovou okupaci, otevřeně a poctivě řekl, co bylo pravdivé. Jak sám skromně říkal, byla to jenom otázka svědomí. Petr se nedíval pod nohy, díval se do nebe.
Nastala doba střídání různých zaměstnání, jejichž úroveň se odvíjela od toho, co tehdejší režim dovolil nebo kam až dosáhla tehdejší moc StB. Petr o této době nikdy nehovořil s nějakou ublížeností a sebelítostí, nacházel sílu v rodině, ve společenství přátel, podílel se na šíření samizdatů a pořádání bytových seminářů. Podpis Charty 77 byl rovněž projevem touhy po spravedlnosti a otázkou svědomí a, jak sám řekl, podporou přátel, kteří byli režimem stíháni.
Po listopadové revoluci nachází své uplatnění při formování a rekonstrukci našich zpravodajských služeb. Přistupoval k této otázce velmi konstruktivně a poctivě a měl lví podíl na formaci nových příslušníků. Je pravdou, že občas při prosazování svých promyšlených vizí šlápl do kaluže a musel čelit různým nepochopením, viděl však vždy kousek dál.
V roce 1998 byl vládou jmenován ředitelem Úřadu pro zahraniční styky a informace, naší rozvědky. Během tří let postavil tuto částečně skomírající službu doslova na nohy a přispěl tak k jejímu pevnému postavení v naší bezpečnostní komunitě.
Přichází však nemoc, která mu zabránila v dalším setrvání na tak náročném postu. Petr ovšem neodchází do ústraní, podstupuje náročnou léčbu a věnuje se vyučování.
Jeho záběr je široký, školí zpravodajce, vyučuje bezpečnostní problematiku na Masarykově univerzitě a Univerzitě obrany. Jeho přednášky jsou zajímavé, studenti ho mají rádi. Píše skripta, odborné publikace. Tato životní etapa nebyla tedy pro Petra časem odpočinku.
Nemoc a její léčba měly takzvané „špatné dny“ a „lepší dny“. K přednáškám a různým konzultacím musel využívat jenom ty lepší.
Petr Zeman byl za svou činnost oceněn i státními orgány: obdržel cenu od Bezpečnostní rady státu Jaroslava Jandy, státní vyznamenání medaili za zásluhy o bezpečnost České republiky a před dvěma roky byl prezidentem republiky povýšen do hodnosti brigádního generála.
Profesní životní příběh byl velmi silný a plodný. Patří mu velký dík za všechny studenty, spolupracovníky, spolubojovníky a přátele, za to, že nás obohatil svým poznáním a přátelstvím.
Rodinný život a s tím spojený dnešní zármutek manželky a celé rodiny je však daleko silnější a hlubší a nelze jej pouhými slovy vyjádřit (nejsem ani toho hoden), vše zůstane ve vzpomínkách a modlitbách těch nejbližších. Zmíním se pouze o velmi intenzivním vztahu dědečka Petra k jeho vnoučatům, kterým se v posledních letech věnoval, připravoval je na přijímací zkoušky a předával jim zkušenosti a znalosti.
Dovolím si vyslovit jednu větu za manželku a celou rodinu: Milý Petře, milý tatínku, milý dědečku, děkujeme za vše dobré za celý tvůj život, za to, že jsi byl a dával nám to největší, co jsi mohl — dával svoji lásku.