Česká republika má zákonnou povinnost zajistit žadatelům o mezinárodní ochranu přístup k efektivní právní pomoci. Tuto povinnost náš stát dlouhodobě naplňoval prostřednictvím spolupráce s občanskými organizacemi, zejména s Organizací pro pomoc uprchlíkům (OPU), jejíž právní tým se specializuje výhradně na azylové a cizinecké právo, tedy oblast práva, která kvůli nízké ziskovosti dlouhodobě zůstává mimo zájem většiny advokátů.

Právní pomoc byla financována především z evropských fondů (Operační program AMIF), které pokryly 75 procent nákladů, zatímco stát doplatil pouze zbývajících 25 procent. Za poslední dva roky tento systém stál státní rozpočet přibližně 5 milionů Kč a zahrnoval nejen právní služby, ale i sociální a psychologickou podporu, tlumočení či mimořádnou přímou pomoc, například úhradu léků pro vážně nemocné žadatele.

Již od roku 2022 je přitom patrná snaha Ministerstva vnitra nahradit právníky občanských organizací advokáty. V březnu 2022 byla poprvé vypsána veřejná zakázka, do níž se mohly hlásit pouze advokátní kanceláře. Zakázku získala kancelář Volopich, Tomšíček a spol., přestože neměla žádnou předchozí zkušenost v azylovém právu.

V té době občanské organizace dočasně ztratily přístup do azylových a detenčních zařízení. Tehdejší ministr vnitra Vít Rakušan se však později zasadil o to, aby ministerstvo znovu vypsalo také projekt pro občanské organizace prostřednictvím OP AMIF. Od roku 2024 tak byla právní pomoc zajišťována paralelně dvěma subjekty — advokátní kanceláří financovanou prostřednictvím veřejné zakázky, a tedy plně z finančních zdrojů státu, a občanskými organizacemi financovanými prostřednictvím unijního fondu.

Tento model však skončil na konci března 2026. Ministerstvo 10. března zástupcům občanských organizací oznámilo, že nevyhlásí dlouho plánovanou 29. výzvu OP AMIF. Bližší důvody tohoto rozhodnutí neposkytlo. O čtyři dny dříve však vypsalo novou veřejnou zakázku pro advokátní kanceláře v předpokládané hodnotě 23661892,80 Kč bez DPH (28630890,30 s DPH). Pro srovnání — spolufinancování 29. výzvy OP AMIF ze státního rozpočtu mělo stát vyjít na zhruba 5 000 000 Kč.

Vládní boj s občanským sektorem dopadá na životy konkrétních lidí

Proč se ministerstvo v době, kdy se stát snaží všemožně šetřit, rozhodlo pro ekonomicky natolik nevýhodnou variantu financování právní pomoci, nikdo nevysvětlil ani občanským organizacím, ani veřejnosti. Kromě zbytečného zatížení státního rozpočtu znamená tato změna také zhoršení dostupnosti a kvality právní pomoci pro žadatelky a žadatele o mezinárodní ochranu.

Fungování systému právní pomoci po změnách z roku 2022, ke kterému se nyní ministerstvo vrací, kritizoval i Veřejný ochránce práv. Upozornil na problémy s nezávislostí advokátů financovaných a školených správním orgánem (Odborem azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra — OAMP), proti jehož rozhodnutím mají advokáti své klienty hájit. Data ombudsmana například ukazují, že v roce 2023 poklesl počet podaných kasačních stížností o 89 procent ve srovnání s rokem 2018. Podle dotazníkového šetření mezi cizinkami a cizinci v roce 2022 výrazně klesla jejich spokojenost s právními službami.

Tyto systémové nedostatky se navíc promítají i do konkrétních zkušeností klientek a klientů. Někteří z nich vyjádřili nespokojenost se službami advokátní kanceláře. Stěžovali si na nepodání opravného prostředku, nedostatečné vysvětlení všech procesních možností nebo na to, že jim byla právní pomoc odmítnuta pro nedostatek kapacit.

Nová zakázka se navíc vztahuje pouze na právní služby poskytované v azylových zařízeních. Není tak jasné, kdo zajistí právní pomoc žadatelům, kteří žijí mimo tato zařízení. Představa, že si právní pomoc mohou hradit sami, je ve většině případů iluzorní. Sociální pomoc nebo jakékoliv navazující služby součástí zakázky nejsou.

Dalším problémem je rozsah právní pomoci. V rámci veřejné zakázky mohou advokáti kromě obecného poradenství poskytovat také zastoupení žadatelům ve vybraných případech. To znamená, že se mohou například účastnit azylových pohovorů nebo zasílat ministerstvu vyjádření do řízení.

To se ale v praxi děje jen minimálně. Jednomu našemu klientovi advokát nabídl zastupování u azylového pohovoru, a přestože jsou tyto služby součástí veřejné zakázky a lze je vyfakturovat, požadoval po klientovi odměnu za toto zastoupení. Právní týmy občanských organizací naopak běžně zastupují žadatelky a žadatele v průběhu celého azylového i soudního řízení, zejména pokud jde o zranitelné osoby nebo žadatele s potenciálním nárokem na ochranu.

V neposlední řadě trpí také kontinuita právní pomoci, která je pro náležitou ochranu práv žadatelů velmi důležitá. Státem financovaná právní pomoc se vztahuje pouze na řízení před správním orgánem a končí podáním žaloby. V navazujícím soudním řízení pak žadatele zastupuje jiný advokát, přidělený soudem. Toho pak platí soud, takže zde vznikají dodatečné náklady pro resort spravedlnosti. Problémem pak je, že s ohledem na velmi krátké lhůty je pro ustanoveného advokáta prakticky nemožné nahlédnout do spisu a řádně se s případem seznámit dříve, než má doplnit žalobu. Tím se narušuje účinnost právní pomoci a zastoupení je často pouze formální.

Zkušenosti občanských organizací jsou nenahraditelné

Přestože se Organizaci pro pomoc uprchlíkům podařilo zajistit alternativní financování, díky kterému nemusíme naše služby výrazněji omezovat, Správa uprchlických zařízení oznámila, že bez státního projektu nemůžeme vstupovat do jejich zařízení. Pomoc tak můžeme poskytovat pouze osobám, které již zastupujeme — k novým se ale nedostaneme.

Z pohledu ochrany práv i veřejných financí by samozřejmě mělo smysl zachovat osvědčený systém založený na občanských organizacích, které poskytují kvalitní a zároveň levnější služby. Jenže právě to zřejmě není v zájmu ministerstva vnitra. Opakovaně se totiž potýká s neúspěchy ve sporech s žadateli, kteří jsou zastupovaní právníky občanských organizací.

Tyto spory přitom často poukazují na nedostatky v rozhodovací praxi — špatně vedené pohovory, průtahy nebo nedostatečné vyhodnocení informací o zemi původu. Místo toho, aby ministerstvo výsledky těchto sporů bralo jako příležitost pro zlepšení své práce, rozhodlo se jim zamezit tím, že občanské organizace od žadatelů odstřihne.

Samotné nastavení systému právní pomoci pod ministerstvem vnitra je přitom problematické. Orgán, jehož rozhodnutí mají právníci napadat, zároveň systém financuje a nastavuje jeho pravidla. Z jeho pohledu je logické, že v takové situaci nevybere ty nejkvalifikovanější poskytovatele. Aby se podobným situacím předešlo, měl by tento systém mít na starosti úplně jiný resort, například ministerstvo spravedlnosti.

Výbor pro práva cizinců Rady vlády pro lidská práva 19. března 2026 doporučil zachovat financování občanských organizací prostřednictvím evropských fondů a zdůraznil, že jejich dlouholetá zkušenost je unikátní a nenahraditelná. Přesto se zdá, že toto doporučení nebude vyslyšeno.

Občanské organizace poskytovaly právní pomoc žadatelům o azyl nepřetržitě již od devadesátých let. Kromě vysoké odbornosti mají pracovníci těchto organizací také bohaté zkušenosti s prací se  specifickou skupinou zranitelných osob. Mezi žadateli jsou totiž často lidé, kteří ve své vlasti zažili špatné zacházení, trpí psychickými obtížemi nebo vyžadují jinou specializovanou podporu. Tato komplexní podpora již nebude k dispozici.

Změna systému by byla pochopitelná, pokud by ministerstvo mělo ke spolupráci s občanskými organizacemi konkrétní a věcné výhrady. Tak tomu však dosud nebylo. Namísto transparentní debaty a hledání nejlepších řešení pro ochranu práv žadatelů o mezinárodní ochranu je funkční a dlouhodobě prověřený systém nahrazen modelem, který v praxi vede ke zhoršení dostupnosti i kvality právní pomoci a zároveň ke zvýšení nákladů pro veřejné finance.