Americký prezident Donald Trump je v úzkých. Po takřka celý rok od nástupu do funkce se mu dařilo ovládat americkou politickou scénu a vynucovat si ústupky na té mezinárodní, a to i od spojenců.

Průzkumy sice naznačovaly, že jeho chaotická politika cel i domácích útoků na liberální instituce a politiku diverzity, jakož i honba na migranty, snižují jeho popularitu na rekordně nízkou úroveň ve srovnání s jeho předchůdci. Trump se ale mohl utěšovat tím, že s pomocí republikánských většin v obou komorách Kongresu má čas neúspěchy korigovat.

Jenže v posledních několika týdnech se pustil do politické hry doma i v zahraničí, v níž zjevně — a možná definitivně — přecenil svoje síly. Série významných neúspěchů začala rozhodnutím Nejvyššího soudu, který zrušil Trumpova cla uvalená na řadu zemí na základě Zákona o výjimečných mezinárodních ekonomických situacích z roku 1977.

Soud rozhodl, že zákon pro uvalování cel využít nelze. K jejich zavedení lze aktivovat jiné zákony, ty ale stanoví, že cla nemohou být vyšší než 15 procent a rozhodnutí platí jen šest měsíců, načež musí o jejich prodloužení hlasovat Kongres.

Trump tak sice okamžitě uvalil na dovozce plošná cla ve výši deseti procent, která následně zvýšil na maximální možnou hranici patnácti procent, jeho rozhodnutí však platí jen šest měsíců. Pokud by chtěl uvalit další cla na individuální země, musí proběhnout náročně šetření.

Pro Trumpovu administrativu bylo rozhodnutí Nejvyššího soud značnou komplikací, protože peníze vybrané z cel měly sloužit k pokrytí části deficitů ve státním rozpočtu, který způsobilo přijetí Velkého krásného zákona vloni na jaře. Zákon výrazně snížil daně nejbohatším, tyto škrty ale nekompenzoval jinými daněmi.

Další zjevnou porážkou Trumpa byl ústup od plánů na anexi Grónska. S hrozbami, že brzy anektuje Grónsko americký prezident přišel po rychlé vojenské operaci ve Venezuele, která proběhla z hlediska USA úspěšně, ačkoliv byla porušením mezinárodního práva.

Anexe Grónska by skoro jistě znamenala konec Severoatlantické aliance, protože útok na Grónsko by byl fakticky útokem na členskou zemi NATO, Dánsko, které Grónsko spravuje. Podle různých zdrojů si Trump anexi Grónska rozmyslel na poslední chvíli.

Stalo se tak poté, co Evropská unie reagovala na jeho hrozby obchodní válkou vůči jejím členům, které se Trumpovým plánům na anexi Grónska vzpírají, vlastní hrozbou aktivace takzvané „bazuky“, což je již schválený soubor odvetných opatření, které by vážně poškodily americkou ekonomiku. Akciové trhy se v reakci na varování „bazukou“ propadly o více než tisíc bodů během jednoho dne, přičemž další propad mohl mít pro USA katastrofální ekonomické dopady.

Financování domácí bezpečnosti versus změny volebních pravidel

Na domácí scéně se mezitím Trumpovi postavili demokraté v Senátu, když odmítli schválit rozpočet ministerstva pro domácí bezpečnost (Department of Homeland Security neboli DHS). Pod něj spadá i imigrační služba, známá v USA jako ICE, která byla v minulých měsících odpovědná za vraždy dvou amerických občanů protestujících proti jejím praktikám při honbě na migranty v Minneapolisu ve státě Minnesota.

Praktiky ICE byly terčem dlouhodobé kritiky ze strany demokratů a zákroky v Minneapolisu znejistily i řadu republikánů, kteří Trumpovu politiku na poli migrace doposud podporovali. Demokraté požadují reformu ICE. Minimem jsou pro ně změny ve způsobu přípravy agentů, kteří doposud nemuseli plnit stejná kritéria profesionality jako příslušníci jiných bezpečnostních složek. Demokraté také požadují, aby se agenti ICE byli povinni při zákrocích jasně identifikovat, jakož i další změny ve způsobu jejich práce.

Ačkoliv zhruba polovina Američanů podporuje přísnější režim na hranici s Mexikem, hony na migranty, často s jasným rasistickým podtextem, většinu pobuřují. Demokraté tedy vyšli vstříc určité poptávce i mezi republikánskými voliči, když v Senátu schválení rozpočtu pro DHS zablokovali. Využili přitom skutečnosti, že přijetí rozpočtu musí být schváleno v Senátu kvalifikovanou většinou nejméně 60 hlasů, kterou republikáni nedisponují.

Pod DHS ovšem spadá i řada dalších aktivit v oblasti bezpečnosti, jako je kupříkladu odbavování cestujících na letištích. Poté, co republikáni odmítli uzavřít s demokraty kompromis, začala se situace na letištích v USA prudce zhoršovat. V současnosti se čekací lhůty na odbavení protáhly na mnoho hodin, protože zaměstnanci letišť, kteří už dva měsíce nedostali výplatu, podávají hromadně výpovědi, popřípadě pod různými záminkami nechodí do práce.

Americká veřejnost je rozpolcená v tom, kdo za kalamitu v letištním provozu může. Mírná většina z chaosu viní spíše republikány, protože chápe, že demokraté neměli jinou možnost než zdržovat přijetí rozpočtu, pokud chtěli dosáhnout změn v neúnosných praktikách ICE.

Jenže přijetí kompromisu zatím blokoval přímo Trump, který chtěl demokraty donutit ke schválení dalšího pro něj důležitého zákona. Jde o takzvaný SAVE Act. Plným názvem Safeguard American Voter Eligibility Act.

Pokud by byl přijat, museli by se američtí voliči všude v USA prokazovat ve volební místnosti dokladem totožnosti, z něhož jasně vyplývá, že jsou občany. V Evropě by takový zákon nebyl ničím neobvyklým, protože všichni Evropané mají občanské průkazy, ale v USA jednotný průkaz totožnosti neexistuje.

Navíc způsob, jakým se volí, spadá do kompetence jednotlivých států americké Unie. SAVE Act by tedy skoro jistě čelil žalobám kvůli neústavnosti, které by mohly skončit až u Nejvyššího soudu.

Kritici také namítají, že zatímco o zavedení „občanských průkazů“ v USA lze diskutovat, SAVE Act zjevně míří na oslabení některých voličských skupin při nadcházejících volbách do Kongresu, protože řada lidí, zejména z řad menšin, by si už nestihla opatřit kupříkladu kopie rodných listů, pokud je nemají doma. Zákon by také zasáhl ženy, protože mnoho z nich si změnilo příjmení po sňatku.

Trump na přijetí zákona trvá, ale ani v tomto případě republikáni nemají v Senátu potřebnou kvalifikovanou většinu šedesáti hlasů. Bílý dům sázel na to, že nespokojenost americké veřejnosti s chaosem na letištích by eventuálně mířila především na demokraty, a že případný kompromis ohledně financování DHS by tak bylo možné vyměnit za ochotu potřebného počtu demokratických senátorů podpořit SAVE Act.

Senát ovšem včera demokraty navrhované kompromisní řešení překvapivě přijal. Pokud tedy schválený zákon podpoří i Sněmovna reprezentantů, financování většiny aktivit DHS se dočasně obnoví s tím, že o financování ICE se bude jednat. Otázkou samozřejmě je, zdali Trump nebude zákon vetovat.

Trumpovo vydírání tak působí jen další chaos. I proto podle posledních průzkumů veřejného mínění spadla jeho podpora na rekordně nízkou úroveň.

Válka s katastrofálními důsledky

Trumpova popularita — a s ní související šance republikánů na slušný výsledek v podzimních volbách do Kongresu — se ovšem propadá i kvůli útoku USA a Izraele na Írán. Zatímco na začátku útoku většina Američanů věřila ujišťování Bílého domu, že půjde jen o krátkou vojenskou operaci, která navíc může svět zbavit nebezpečné teokratické diktatury, podpora začala klesat, když se ukázalo, že Bílý dům nemá jasné cíle ani časový plán.

Čím dál víc vychází najevo, že se Trump, zřejmě pod tlakem Izraele, nechal zatáhnout do vojenské akce, která kvůli íránskému uzavření Hormuzského průlivu stále více ohrožuje globální obchod s ropou, plynem a dalšími surovinami. A Bílý dům zatím nenabízí jasné řešení. Trumpovy hrozby spojencům v NATO kvůli jejich neochotě zapojit se do války navíc ohrožují bezpečnost Západu.

Trump před několika dny oznámil, že jeho administrativa začala jednat s významnými členy íránského vedení o ukončení války, ale odmítl prozradit, s kým vlastně jedná, když izraelské a americké nálety zabily většinu členů nejvyššího vedení. Patnáctibodový mírový plán Bílého domu Írán s posměchem odmítl a stanovil si vlastních pět podmínek.

Nezdá se proto, že by navzdory Trumpovým prohlášením, že americké a izraelské nálety zničily téměř veškerou jeho vojenskou infrastrukturu, schopnost Íránu blokovat Horzmuzský průliv jakkoli oslabia. Ke zprovoznění Hormuzského průlivu bude tedy nejspíš nutné nasadit pozemní jednotky a také zajistit, aby byly tankery při plavbě průplavem doprovázeny válečnými loďmi.

Mezitím už krize související s vývozem ropy, plynu a dalších surovin přesáhla vše, co si pamatujeme z minulosti. Odborníci varují, že bude-li blokáda pokračovat, a ceny ropy ještě vzrostou, dojde ke světové ekonomické recesi. Chaos bude ale pokračovat, i kdyby byl průliv odblokován v příštích dnech.

Kdybychom proto chtěli použít Trumpova nehorázného výroku na adresu ukrajinského prezidenta Zelenského, že „nemá žádné karty“, když žádal o americkou podporu ve válce s Ruskem, mohli bychom říct, že skoro žádné karty nemá nyní Trump.

Při nepromyšleném útoku na Írán on i jeho spolupracovníci zjevně podcenili komplexnost situace. Trump dokonce připustil, že na „možnost“, že by byl Hormuzský průliv zablokován, ho nikdo neupozornil. Stejně jako na to, že Írán bude bombardovat strategická zařízení v okolních zemích s cílem způsobit chaos. Bílý dům prostě čekal, že se Írán rychle vzdá.

Nepodaří-li se situaci rychle vyřešit, bude mít válka s Íránem devastující politické dopady nejen pro Trumpa, ale i pro republikány. Trump si ovšem výraznou porážku v podzimních volbách nemůže dovolit nejen proto, že by až do konce svého prezidentství už nic podstatného nevykonal, ale i proto že by mu hrozil další impeachment.

A demokratická většina už i jen jedné z obou komor Kongresu by mohla například spustit skutečné vyšetřování toho, co se skrývá za neochotou Trumpa zveřejnit vše, co obsahují Epsteinovy složky. Nedá se tedy vyloučit, že se Trump, který už ukázal, že pravidla demokratické hry a právní stát jsou mu ukradené, pokusí volby zmařit či nezákonně ovlivnit ve svůj prospěch.

Na své sociální síti TruthSocial ostatně nedávno zveřejnil tento post: „Nyní, po smrti Íránu, je největším nepřítelem Ameriky radikálně levicová, vysoce neschopná Demokratická strana! Děkuji za vaši pozornost věnovanou této záležitosti.“