Kdykoli čtu nebo slyším, že český trh práce něco potřebuje, trpí, je napjatý, vyprázdněný nebo zabetonovaný, snažím se dešifrovat, které jeho části se to podle autorů takových výroků týká. Zaměstnanců, nebo zaměstnavatelů? Dělám si pomyslné čárky a častěji se ukáže, že trhem práce, který má své pocity a potřeby, se myslí především firmy. Ani ne všichni zaměstnavatelé, protože ti z veřejné sféry nejsou podnikateli považováni za stejnou stranu konfliktu, ale za součást problému. Státních zaměstnanců si totiž úřady — spíše však školy — drží podle vkusu obchodních společností příliš a korporátu se pak lidí nedostává.

„Rozpohybujeme trh práce“ se hned na začátku funkčního období vlády Petra Fialy stalo mottem takzvané flexinovely zákoníku práce a na ni navázaných změn v nastavení podpor v nezaměstnanosti. Deklarovaným cílem bylo zajistit, aby se zaměstnanci nebáli měnit práci.

Zatímco kolem zákoníku práce se strhla debata nad potřebou snadněji propouštět nepotřebné zaměstnance a místo nich přijímat ty „rozpohybované“, změny v zákoně o zaměstnanosti se zaměřily na posílení motivace ke změně zaměstnání i oboru, a to díky vyšší podpoře v prvních měsících po odchodu z práce a dostupným rekvalifikačním kurzům.

Snadnější propouštění i příznivější zaměstnávání na dohody tu už přes určité veletoče máme od října 2024, ale zvýšení podpor v nezaměstnanosti a při rekvalifikaci přichází až se začátkem roku 2026.

Podpora je v prvních měsících vyšší, ale pro starší nezaměstnané kratší

Více než třetinu nezaměstnaných představují osoby ve věku 50+ (37 procent v lednu 2026), přičemž věkový průměr nezaměstnaných do značné míry kopíruje věkový průměr pracujících — obě skupiny nepřekvapivě stárnou.

Pro toho, kdo se bez práce ocitne letos, platí již nové podmínky nároku na výši i délku pobírání podpory v nezaměstnanosti. Neúprosná demografie se promítla do zvýšení věkových limitů pro nárok na nejkratší, pětiměsíční podporu. Místo osob ve věku do 50 let mají nově pouze na pět měsíců podpory nárok lidé až do svých 52. narozenin.

Vylepšení se ovšem dočkala výše podpory: první dva měsíce 80 procent průměrného čistého měsíčního výdělku (pro podnikatele jejich vyměřovacího základu), 50 procent další dva měsíce a 40 procent poslední měsíc.

Kdyby se stejný člověk evidoval jako nezaměstnaný koncem roku 2025, měl by nárok na podporu sice v délce osmi měsíců, ale ve výši 65 procent první dva měsíce, 50 procent další dva a 45 procent zbývající čtyři měsíce.

Pokud by ovšem ukončil své zaměstnání bez vážného důvodu sám nebo dohodou, měl by čerstvý padesátník po celých osm měsíců nárok jen na 45 procent svého předchozího výdělku. Rozlišování výše podpory podle důvodu ukončení práce od tohoto roku neplatí.

U starší kategorie nezaměstnaných je podpora přeskupena podobně, její pokles je však pozvolnější. Uchazeči o zaměstnání, kterým je v den podání žádosti o podporu alespoň 52, nejvýše však 56 let, mají vyšší podporu rozloženou po třech měsících. Osmdesátiprocentní podporu mohou pobírat tři měsíce, padesátiprocentní pak další tři a poslední dva měsíce stráví na čtyřicetiprocentní podpoře, pokud se jim ani do půl roku nepodaří nalézt vhodnou práci.

Těm, kterým se podaří uplatnit dřív, se zbývající podpůrčí doba „schová“ k dočerpání pro případ, že se v nové práci neudrží alespoň devět měsíců. Do konce loňského roku to bylo šest měsíců. Prodloužení o čtvrt roku má zabránit zneužití sezónního pobírání znovu celé podpory například jen v zimních měsících.

Při skončení v práci kvůli zdravotnímu stavu nebo při porušování povinností zaměstnavatele toto neplatí a podpůrčí doba běží celá nanovo. Nová pravidla v dočerpávání podpory platí pro všechny věkové kategorie.

Kdo si o podporu požádá nejdříve v den svých 57. narozenin, může počítat s jedenáctiměsíční podporou (do konce roku 2025 stačilo mít 55 let). Podpora je pak rozvržena na tři měsíce ve výši 80 procent, další tři měsíce 50 procent a zbývajících pět měsíců 40 procent předchozího čistého výdělku nebo vyměřovacího základu.

Zvýšily se také limity maximální výše podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci. Pro výši podpory v nezaměstnanosti stoupl limit z původních 58 procent průměrné mzdy za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku na 80 procent.

Podpora při rekvalifikaci, na kterou dosáhnou i lidé, kterým úřad práce schválí rekvalifikační kurz, který si sami vyberou, se zvýšila z původních 60 na 80 procent. Limit pro výši podpory při rekvalifikaci činí přitom také 80 procent průměrné mzdy (dříve 65 procent).

Vypadá to báječně, ale faktem zůstává, že základní nárok na podporu v nezaměstnanosti vzniká až po odpracování nebo odvádění důchodového pojistného alespoň 12 měsíců v posledních 24 měsících. Na stejně dlouhou dobu (alespoň na rok) přitom nevznikne nárok na podporu nikomu.

Zlatá doba rekvalifikací je pryč, pramen vyschl

Díky Národnímu plánu obnovy, přes který do České republiky proudily miliardy korun mimo jiné na rekvalifikace, vznikl na webu ministerstva práce on-line prostor s chytlavým názvem „Jsem v kurzu“, kde si nezaměstnaní i zaměstnaní mohli podle libosti vybírat z nabídky kurzů zaměřených zejména na digitální dovednosti, ale i jiných, a o některý z nich projevit svůj zájem.

Poprvé se tak rekvalifikace jako nástroj aktivní politiky zaměstnanosti dostala na první místo nabídky úřadu práce, kde ji mají všechny vyspělé země. Drahé a neefektivní veřejně prospěšné práce naopak právem patří do minulosti.

Postcovidový rekvalifikační boom však spolu s Národním plánem obnovy letos končí. Zájemci o tento způsob vzdělávání jsou navíc nyní nabádáni k posečkání se svými žádostmi o pomoc s úhradou kurzů ve výši až 50 tisíc za tři roky kvůli rozpočtovému provizoriu.

Pohled do nového státního rozpočtu nás přitom i pro dobu po skončení provizoria nenechává na pochybách, že bez zdrojů z rozpočtu EU nejsme ze státního rozpočtu ochotni do rekvalifikací investovat ani tolik, kolik by odpovídalo za tímto účelem vybraným prostředkům z příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, který je součástí sociálního pojištění.

Průvodním jevem tohoto stavu je, že ministr Aleš Juchelka znovuobjevil rekvalifikace prováděné zaměstnavateli, ačkoli zaměstnanecké rekvalifikace, stejně jako rekvalifikace pracujících zájemců o změnu, existují mnoho let. Špatný směr to není, pokud bude ministerstvo pro zaměstnavatele ve své nabídce spolupráce — zejména v přípravě dlouhodobě nezaměstnaných uchazečů na vstup a adaptaci na současném trhu práce — užitečným partnerem a ne brzdou.

Má-li český trh práce potíže, pak je nevyřeší jen snížení administrativní zátěže, kterým se zaštiťovaly firmy lobbující za flexinovelu zákoníku práce, ani úspěšné utrácení miliard z EU, ale na datech založené investice do lidí na straně poptávky i nabídky z vlastních zdrojů.

Zkušeností získaných dobrou praxí už má úřad práce z projektů podpořených z Evropského sociálního fondu víc než dost, stačí je jen aplikovat. Nejsme v rámci Evropské unie až tak chudou zemí, abychom museli čekat, kdy nám zase čistí plátci do evropského rozpočtu přispějí na kvalitní služby zaměstnanosti.

Do standardu musí patřit dobrá místní znalost zaměstnavatelů a jejich potřeb rozvíjená každým pracovištěm úřadu práce v zemi, orientace v prostředí lokální ekonomiky poskytnutá každému čerstvě nezaměstnanému na míru a trvalá nabídka získávání nových zkušeností a dovedností nezaměstnaným i zaměstnaným.