Myšlenka na rozsáhlejší ekonomickou integraci mezi Evropskou unií a Indií je stará více než dvě dekády. První, neúspěšné kolo rozhovorů probíhalo v letech 2007—2013 a selhalo na systémové asymetrii mezi oběma celky, z níž vyplývala odlišná očekávání.

Indie nebyla připravena na evropské normy pracovního práva a ochrany životní prostředí, Evropa zase na konkurenci indického neformálního sektoru. Rozhovory se obnovily až v roce 2022, kdy se svět vzpamatovával z šoku covidové pandemie. Mezitím indická ekonomika vzrostla o osmdesát procent, zatímco evropská jen o patnáct, čímž se oba celky významně sblížily.

Ursulou von der Leyenovou pokřtěná „Matka všech dohod“ se pyšní impresivními parametry. Má zahrnovat dva největší demokratické bloky světa, dvě miliardy obyvatel, čtvrtinu světového HDP. Devadesát procent vzájemných cel má být zrušeno nebo sníženo, vzájemný obchod poroste o desítky miliard eur ročně.

Řada strukturálních odlišností však přetrvává: Evropská unie jako celek je pro Indii jeden ze tří nejvýznamnějších obchodních partnerů vedle USA a Číny. Pro EU je Indie až devátý největší obchodní partner. V absolutních číslech je Indie pátou největší ekonomikou světa a zároveň nejrychleji rostoucím velkým státem s potenciálem dosáhnout třetí příčky do pěti let. Avšak v přepočtu HDP na obyvatele náleží Indii až 123. místo.

Politické memorandum a dlouhodobé přísliby

Dohodu podepsanou 27. ledna v Dillí lze chápat především jako politické memorandum, které má sdělit USA i Číně, že jejich soupeření nemusí být nutně osou světového dění. Z praktického hlediska jde pak spíše o soubor dohod v rámci jednotlivých sektorů ekonomické spolupráce, jejichž reálné účinky budou nabíhat postupně.

Například indická cla na evropské automobily mají klesnout ze současných 110 procent na 10, avšak postupně v horizontu pěti až deseti let, jen do limitu čtvrt milionu vozů ročně, a navíc jen těch s cenovkou nad 15 tisíc eur.

Dohoda pomůže především výrobcům evropských luxusních značek. Indickým zákazníkům, kteří poptávají nové Lamborghini, se tak vyplatí zvažovaný nákup o několik let odložit. Na své si přijdou i milovníci pravého šampaňského, ceny evropského alkoholu by se díky redukci cel také měly na indickém trhu snižovat.

Z druhé strany má jít naopak o bezcelní dovoz výrobků s vysokým podílem lidské práce, typicky textilního a kožedělného průmyslu. V plánu je ale i vzájemná liberalizace v oblasti IT služeb a bankovnictví a na ni navázaná mobilita kvalifikovaných indických pracovních sil.

Naopak citlivé zemědělské komodity jako mléčné výrobky a luštěniny mají být z dohody úplně vyloučeny. Stejně tak byl oslaben tradiční evropský důraz na ochranu investic, duševní vlastnictví, ale i ekologické a pracovní standardy. Zřejmou prioritou se naopak stal rozměr bezpečnostní spolupráce v Indo-Pacifiku.

V tuto chvíli je tedy signalizační efekt dohody silnější než potenciální účinek praktický. Ještě ji musí schválit Evropský parlament a může čelit podobné kritice — i když pravděpodobně s menší intenzitou — jako nedávná dohoda Evropské unie s jihoamerickými zeměmi sdruženými ve svazku MERCOSUR.

Efekt amerických cel

Významným katalyzátorem dohody Evropské unie s Indií byla destruktivní celní politika současné administrativy USA. Trumpův mafiánský přístup k dlouholetým spojencům jak na evropské straně Atlantiku, tak v rámci indopacifického prostoru přiměl všechny dosavadní partnery, aby zvážili míru šikany, kterou jsou ochotni snášet, a aby nekladli všechna vejce do jednoho košíku. Bez tohoto nechtěného impulzu by dohody v daném časovém horizontu nebylo dosaženo.

Indický premiér Módí měl jako konzervativec k Trumpovi vždy velmi blízko a oba se navzájem podporovali i před volbami. Po loňské Trumpově inauguraci však přišla studená sprcha: ponižující deportace indických občanů, omezení amerických víz pro kvalifikované pracovníky, z nichž těžili zejména Indové, a především jedny z nejvyšších cel.

Pro Indii znamenala Trumpova celní politika nejprve 25 procent na veškerý export do USA jako trest za nerovnováhu vzájemné platební bilance a následně dalších 25 procent, oficiálně zdůvodněných rostoucími nákupy zlevněné ruské ropy. Indický textilní průmysl byl cly tvrdě zasažen a konkurence z okolních zemí přebírala jeho pozice na americkém trhu.

Přesto Indie neustoupila a nadále se držela principu strategické autonomie, podle nějž vztahy s jednou zemí nemohou určovat vztahy se zemí další. Nákupy ruské ropy Indie omezila, ale nezastavila. Zatímco Evropa, zejména velké evropské firmy, budou z dohody těžit až po zdlouhavé ratifikaci, Indii již posloužila zcela bezprostředně.

Ve váznoucích rozhovorech o obchodní dohodě mezi Indií a USA byl náhle ohlášen významný posun: americká cla na indické výrobky by se měla snížit z padesáti procent na osmnáct, a to okamžitým prezidentským výnosem.

V tomto případě nejde o právně závaznou obchodní dohodu, ale jen nový provizorní rámec vzájemného obchodu, který je však pro Indii o poznání výhodnější než ten dosavadní. Dohoda s EU tak Indii paradoxně zatím nejvíce pomohla obnovit přístup na americký trh.

Vyvažování Číny

Dalším významným motivem Indie je snaha o posílení vůči Číně. Indie byla vždy velmi protekcionistická, zejména ve vztahu k zemědělství, které stále zaměstnává téměř polovinu obyvatel.

Tento tradiční opatrný postoj zpočátku zastávala i vláda současného premiéra Naréndry Módího. Avšak kombinace narůstající závislosti na čínském dovozu a eskalace pohraničních střetů v Himálaji — zejména konflikt v ladackém údolí řeky Galván v červnu 2020 — přiměly Indii své obchodní vztahy se zbytkem světa přehodnotit.

Již o rok dříve se odmítla připojit k multilaterálnímu — a do značné míry sinocentrickému — uskupení RCEP (Regional Comprehensive Economic Partnership) a soustředila se na bilaterální dohody, převážně se západními zeměmi a blízkými partnery v oblasti Perského zálivu: Austrálií a Spojenými arabskými emiráty (2022), Evropským sdružením volného obchodu (2024), Velkou Británií a Ománem (2025).

Dohoda s Evropskou unií je zatím největší, ale jistě ne poslední. Indie tak chce dosáhnout vyváženějšího postavení ve vztahu k Číně. S ní má totiž vysoký obchodní deficit, jen v roce 2025 odhadovaný na 106 miliard dolarů. Navíc indický export je do značné míry závislý na dovozu čínských surovin a komponentů, což tuto závislost prohlubuje.

Čína je přitom nejen zemí, s níž má Indie nevyřešené hranice a z toho vyplývající pohraniční konflikty, ale také nejdůležitějším partnerem nepřátelského Pákistánu. Když v květnu loňského roku probíhal mezi Indií a Pákistánem nejintenzivnější vojenský konflikt od roku 1971, Čína otevřeně podporovala Pákistán, a to i dodávkami klíčových zbraňových systémů na poslední chvíli. Diverzifikace zahraničního obchodu je tak pro Indii otázkou národní bezpečnosti.

Pohnutky Evropské unie jsou do jisté míry podobné. Když bylo během Trumpovy první administrativy definitivně pohřbeno kontroverzní Transatlantické obchodní a investiční partnerství (TTIP), EU se začala více spoléhat na bilaterální obchodní dohody s jinými partnery.

V indopacifické oblasti s Japonskem a Singapurem (2019), Vietnamem (2020) a Novým Zélandem (2024). Diverzifikace dodavatelských řetězců a snížení závislosti na Číně je i pro ni významným faktorem. Jak USA, tak EU i Indie v současnosti dávají přednost výhodám plynoucím z jejich velikosti v rámci bilaterálních vztahů před efektivní multilateralitou.

Indie a Evropa v multipolárním světě

Indie se na multipolární svět dlouhodobě připravovala a vzhledem ke své demografické síle jej i vždy vítala. Její současná zahraniční politika je hyperpragmatická a všechny azimuty zaměřuje s cynickou přesností: v prosinci indický premiér osobně eskortuje Vladimira Putina z letiště do své rezidence a baví se o lokalizaci ruské zbrojní výroby v Indii, v lednu obřadně přijme nejvyšší představitele EU jako čestné hosty na vojenské přehlídce a následně podepíšou dohodu o volném obchodu mezi dvěma největšími demokratickými bloky.

Světový vývoj vychází indickému postoji vstříc. Naproti tomu Evropa se na multipolární svět spíše narychlo a pod tlakem adaptuje. Dojednaná smlouva s Indií jí může pomoci realisticky se smířit s vnějšími omezeními pro šíření evropské vize budoucnosti světa a zároveň přispět k zajištění prosperity další generace Evropanů. Evropské školství, věda i průmysl mají totiž Indii stále co nabídnout a cesta k překonání vzájemných strukturálních nerovností bude trvat přinejmenším dvě dekády.

Evropský parlament však zároveň musí zajistit, aby tato a podobné obchodní dohody nenabourávaly pracovněprávní, ekologické, zdravotní a jiné normy evropského vnitřního trhu.