Dvacet pět let k první dovolené
Fatima RahimiNemuset bojovat o přežití. Nemuset donekonečna obhajovat právo na život v této zemi. Smět se na chvíli zastavit a vydechnout. Jak vzácné jsou tyto zdánlivé samozřejmosti v rodině uprchlíků, vysvětluje reportérka Fatima Rahimi.
Moji rodiče dlouho žili bez možnosti volby. Ne proto, že by si ji neuměli představit, ale proto, že jejich život byl od začátku postavený na přežití. Poznali válku, násilí i hlad. Dobře vědí, co znamená bát se o přežití vlastních dětí. Tato zkušenost určila, jak bude vypadat i jejich další život — život, ve kterém nebyl prostor na odpočinek, zastavení a další zdánlivé samozřejmosti.
Celý život se snažili, abychom my — já a moji sourozenci — žili lépe než oni. Aby nám nic nechybělo. Nechodili jsme spát hladoví, nebrečeli jsme v noci nad prázdným talířem. Nebyla to samozřejmost. Byla to volba rodičů — a zároveň jejich oběť.
Rodiče si s sebou z války a útěku z Afghánistánu nepřinesli jen trauma, ale i neustálý pocit ohrožení, který je nutil pracovat víc, šetřit víc a myslet dál dopředu než ostatní. Bezpečí pro ně nebylo abstraktní slovo, ale něco, co si musí každý den znovu vydobýt.
Sociologové tuto zkušenost popisují jako ztrátu materiální jistoty, ale i sociálního a kulturního kapitálu — tedy znalostí, kontaktů a schopnosti orientovat se ve světě, které lidé vyrůstající v bezpečí berou jako samozřejmost. Právě tahle ztráta stála na začátku cesty, která nás nakonec dovedla až do České republiky.
Krásná - byť i poněkud neveselá - úvaha, asi nejen vánoční. Jako svého času emigrant mohu potvrdit, jak obtížné mohou být začátky ve zcela cizí zemi; zvlášť poté když člověk za sebou spálil všechny (politické) mosty, a nebylo kam se vrátit.
"Mít možnost volby..." Svého času - bylo to také ještě v časech totalitního režimu - písničkář Jaroslav Hutka krásným a jedinečně výstižným básnickým obratem doplnil a rozšířil tuto základní touhu člověka po možnosti určovat svůj vlastní život, svou vlastní vůlí:
"Mít možnost volby
a mít volbu možností..."
Ano, mít možnost volby je základem všeho dalšího, znamená to primární svobodu rozhodování o sobě samém. Takovouto svobodu člověku dává politické uspořádání liberální demokracie. Ale - volba možností? To je ještě něco daleko více. Takováto volba může být pro člověka jedině tehdy reálná, když je mu dáno, když je mu dopřáno žít za podmínek, které umožňují volit mezi různými alternativami, z nichž každá nabízí autentickou životní kvalitu. Kvalitu materiální, ale i kvalitu existenciální. Ale to by bylo už zase jiné téma.
Říkalo se mezi emigranty, že nejtěžší je prvních pět let. Pokud se tedy u rodičů Fatimy Rahimi tato doba protáhla až na let dvacet pět, pak už tento život musel být ne pouze těžký, ale opravdu tvrdý. Poblahopřejme jim tedy k tomu, že snad přece jenom alespoň teď jim bude dopřáno sklízet plody jejich námahy, vstoupit do světa možností, a vlastních voleb možností.