↗

Vítězstvím Josého Antonia Kasta se Chile zařadilo do skupiny latinskoamerických zemí s výrazně pravicovými prezidenty. Jejími nejviditelnějšími reprezentanty jsou dnes Mileiova Argentina a Bukeleho Salvador. Patří do ní ale i Bolívie Rodriga Paze nebo Ekvádor Daniela Noboi. Foto Javier Torres, AFP

Novým prezidentem jihoamerického Chile se stane José Antonio Kast — trumpistický politik a obdivovatel někdejšího diktátora Augusta Pinocheta. V nedělním druhém kole voleb získal 58,16 procent hlasů. Svou soupeřku — nominantku dosud vládnoucí levicové koalice Jeannette Jarovou — porazil o šestnáct procentních bodů.

Kampaň vedl Kast především na otázkách bezpečnosti, migrace a boje se zločinem, přičemž dle shody pozorovatelů přeháněl závažnost situace. Z průzkumů nicméně vyplývá, že sami Chilané vnímají dané otázky jako aktuálně palčivější než například sociální problémy a že po éře levicového prezidenta Boriće toužili spíše po změně.

„Přineseme klid a mír. Klid a mír pro všechny, kdo chtějí spolupracovat, a pro zločince pak vězení. Předně a především musí být obnovena vláda zákona,“ uvedl Kast na posledním předvolebním shromáždění.

José Antonio Kast kandidoval na chilského prezidenta už potřetí. Tentokrát ale na rozdíl od předchozích let nezdůrazňoval tolik své ultrakonzervativní názory — odmítá například potraty i v případě znásilnění — ani se tolik nezaplétal do debat o chilské minulosti.

V tomto směru byla v předchozích volbách tématem zejména fašistická profilace Kastovy rodiny, protože Kastův otec byl bavorský nacista, který uprchl do Chile po druhé světové válce, a jeho bratr působil jako ministr přímo v Pinochetově vládě.

Letošní důraz na zločin a migraci byl dán rozmachem působení různých organizovaných gangů v posledních letech a též aktuálními uprchlickými vlnami z Venezuely, Peru a Bolívie. V domácí debatě se strašilo, že by se země mohla stát novou Kolumbií — zemí poznamenanou boji nejrůznějších ozbrojených skupin a narkotrafikantstvím.

Kast před volbamí sliboval postavit po Trumpově vzoru zeď na severní hranici, nasadit armádu v ulicích a vypovědět všechny přistěhovalce bez dokumentů — podle průměrných odhadů 360 tisíc lidí. Jeho vítězství přivítaly také trhy, jež si od návratu pravice k moci slibují zachování neoliberálního národohospodářského modelu a případně i další deregulace.

Kastova profilace ostře vpravo, jakož i obdiv k protržní diktatuře ze 70. a 80. let vedou naopak k obavám z opětovného používání represivních praktik vůči kritikům. Zástupci končící vlády hovoří také o ohrožení čtyřicetihodinového pracovního týdne či stávající úrovně minimální mzdy.