Identita a panika

Ivan Štampach

Ohrožení bezpečnosti je spojeno vždy s nějakou identitou. Základem takového pocitu je vždy železná logika my versus oni. Identitární panika jakéhokoli druhu je však nakonec jen hrůzou z vlastní konečnosti.

Dnes se již objevují zprávy o událostech, při nichž lidé přicházejí o životy, nebo utrpí trvalou újmu, téměř denně. Pokud se odehrají mezi bohatými bělochy v Severní Americe a v Evropě, jsou jim věnovány desítky hodin reportáží, rozhovorů se svědky, analýz všemožných odborníků a zpovídání politiků, jak něčemu takovému napříště zabrání. Pokud se to odehraje o něco dál na východ nebo na jih, bez ohledu na stejné nebo větší tragické důsledky, věnuje se jim případná lehká zmínka doplněná sdělením, že (obvykle) nejsou mezi obětmi čeští občané. Přesněji řečeno, že mezi obětmi nejsou Češi. Moravané, Slezané, čeští Poláci, Romové a další zdejší obyvatelé asi už tak zajímaví nejsou.

Když v noci z pátku na sobotu přišla zpráva, že se vraždilo v Mnichově kolem obchodního centra, a že mezi podezřelými je mladík íránského původu, bylo hned všude plno znovu vyslovených doporučení zablokovat hranice a opustit Evropskou unii, která není schopna zajistit bezpečnost a zastavit invazi z Afriky a Asie.

Pak přišla nová hypotéza, že pachatel se pravděpodobně inspiroval masovou vraždou mladých norských socialistů, jíž se na den přesně před pěti lety dopustil odpůrce multikulturalismu, pravicový extremista Anders Behring Breivik, který tím hájil tradiční evropské hodnoty. Mnichovský pachatel měl křičet, že je Němec a měl se vulgárně vyslovovat o cizincích. Že se cizinci žijící zde nebo jejich potomci staví proti jiným cizincům, to ovšem u nás známe. Ten zdejší je zatím agresivní jen slovně.

Protože se hypotéza o mnichovském vraždícím šílenci sešla s méně dramatickou zprávou o vraždě v pražském obchodním domě, kde zabíjela žena vícekrát léčená na psychiatrii a z ambulantní léčby před několika dny propuštěná, rozvíjí se volání po diskriminaci duševně nemocných. Mají být doživotně drženi v ústavech proti své vůli. Opět je tu oprávněný důvod: zajištění bezpečí nás, tentokrát nás normálních.

Ohrožení bezpečnosti je spojeno vždy s nějakou identitou. Zdejší sektáři a pak samozřejmě také muslimové ohrožují nás příslušníky tradičních náboženských směrů nebo nás české ateisty. Chtějí nás obracet na svou víru, budou naše ženy utiskovat a nutit nosit zahalené obličeje a zakáží nám pít alkohol. Když se nenecháme obrátit, pobijí nás, pokud nebudeme všichni a každý z nás jako jednotlivec patřičně vyzbrojeni a vycvičeni.

Blázni ohrožují nás normální, normální, normální, normální… Že typickým projevem duševní poruchy je zdůrazňování své normálnosti, a přesvědčení, že právě na nás cílí pacienti se všemožnými diagnózami, to nám žádný lékař ani psycholog nevyvrátí, protože takové přesvědčení nepotřebuje argumenty. Je tu železná logika my versus oni. A oni, to mohou být lidé jinak mluvící, jinak vypadající, vyznávající jiného boha či stejného Boha trochu jinak.

Ohrožení bezpečnosti je spojeno vždy s nějakou identitou. Základem takového pocitu je vždy železná logika my versus oni. Ilustrace moodindex.co.uk

Náboženské a nacionální identity vyhroceně polemicky obhajované proti liberální společnosti si všímá Václav Bělohradský a mluví v této souvislosti o kleronacionalismu a o identitární panice. Můžeme k nim připojit identitu nás normálních a duševně zdravých, jak nás k tomu má i několik jiných nedávných případů. Dále k tomu ovšem patří identita nás pracovitých — nebo jak se v poslední době převzetím americké módy začalo říkat, nás tvrdě pracujících — proti těm, jimž se ještě před časem říkalo nemakačenkové, a dnes to jsou nepřizpůsobiví, kteří zneužívají sociální dávky.

S námi pracovitými jdou ruku v ruce my vymydlení a případně okravatovaní proti smradlavým špindírům. My, kdo dodržujeme zásady hygieny a nešíříme v populaci nebezpečné mikroorganismy. A pochopitelně jsme to také my, kdo hlídáme včasné hrazení splátek všemožných úvěrů a my, kdo dbáme o to, abychom nebyli v rejstříku dlužníků. Prostě my rasově, etnicky, názorově, příjmovou hladinou a životním stylem přizpůsobiví, správní a naši.

Že by nám identity vytahované proti svobodě vyznání, sdružování a shromažďování, proti otevřeným hranicím, proti svobodě pohybu a proti lidským právům včetně práv menšinových zajistily bezpečí, to je nanejvýš pochybné. Můžeme přeměnit státy, města a domovy v pevnosti. Můžeme si, pokud jsme náležitě movití, budovat v krajině bunkry zásobené vodou, potravinami a zbraněmi pro případ nepokojů a zmatků, ale neuděláme nic s tím prostým faktem, že jsme zranitelní a nakonec smrtelní. Diktatury neudělaly život lidí klidnějším a jistoty, jež deklarovaly, platily vždy jen někdy a pro některé dle libosti vládnoucích.

Identitární panika jakéhokoli druhu je nakonec jen hrůzou z vlastní konečnosti. Na jejím konci může být jen iluze bezpečí. Namístě je spíš zdravá resignace na možnosti našeho času a prostoru zajistit trvalý život, dokonalé zdraví a trvalý rozvoj. Snad můžeme zahlédnout s Komenským, že za hranicemi tohoto nebezpečného labyrintu je lusthaus (či ráj, jak potom Komenského opravili a počeštili) srdce.

    Diskuse
    July 25, 2016 v 10.46
    To se to filosofuje, když není nebezpečí bezprostředně nablízku.
    A když mezi současnými obětmi teroru nejsou příbuzní a známí. Čím dál od problému, tím více prostoru pro vznešené ideje.
    Appeasement vůči Hitlerovi by také těžko Angláni prosazovali, kdyby jim ordneři stříleli před nosem jejich lidi. Přes velkou louži to ovšem vypadalo jinak.
    I ty sociálně vyloučené lokality z okna bytu pražské klidné čtvrti nejsou tak hrozné a lehce se odsud kárají sousedé nepřizpůsobivých za jejich nedostatčenou vstřícnost k multikulturnosti.
    Ostatně před nárůstem pravicového radikalismu, který může vést až k teroru, též varoval na ČT24 nějaký odborník.Uvedl k tomu však také to, že tento nárůst je ODPOVĚDÍ na současnou vlnu islámského terorismu v Evropě.
    Asi netušil, že filosofové vědí, že ti, kteří se snaží dodržovat základní morální principy, tedy i křesťané dodržování Desatera, by měli na svou bezpečnost resignovat. Udělají lépe, když si zvyknou. Vždyť jsme zranitelní a nakonec smrtelní.
    Jo jo, to se to filosofuje, když je nebezpečí daleko.
    July 25, 2016 v 11.04
    Píšete, pane Ševčíku, že nárůst pravicového radikalismu je odpovědí na současnou vlnu islámského radikalismu. Prý to řekl nějaký odborník na ČT24. Možné to je, proč ne, ale pak se musíme úplně stejně ptát:
    Co je důvodem islámského radikalismu? Kde se tak najednou vzal?
    July 25, 2016 v 11.34
    Pane Ševčíku, nejde mi přece o to, že bychom se neměli bránit, nebo že bchom měli zanedbat prevenci. Míním jen že by bylo nebezpečné dosahovat iluzivní bezpečností nastolováním autoritativních pořádků a represí vůči celým sociálním skupinám, např. vůči všem muslmům nebo všem duševně nemocným.
    July 25, 2016 v 12.36
    Islámský radikalismus je, dle mého mínění,
    způsobován jakousi frustrací islámského světa vůči rozvinutějším zemím. Je to i výsledek snahy o implantaci naší demokracie, důsledek chybných kroků určitých západních politiků. To vše se nyní doplňuje dalšími chybnými kroky, mezi něž patří otevření Evropy migrantům. Ti zde nenacházejí to, co jim bylo cestovkami slíbeno a tak se stávají kořistí radikálů. To vše, v kombinaci s islámským chápáním světa a tisíciletými tradicemi těchto regionů, vytváří velká nebezpečí. Naši sociální inženýři však věří, že tohle láskou překonají. A protože islamisté vidí právě toto jako slabost a jdou si dobít Evropu, která jim vytvářením iluze multikulturalismu jde z cesty.
    Nechovají se zde jako hosté. Nemusí, tak proč by to dělali? Mají zde bezpočet mešit, z kterých kážou radikální duchovní, pochodují po evropských ulicích po stovkách a vykřikují tam svá nenávistná hesla. A kdo jim co za to udělá?
    Pane Štampachu, já vás chápu, jak to myslíte. Ale tady nejde o iluzi bezpečnosti. Tady jde o to, že se pod heslem toho, že absolutní bezpečí nelze poskytnout, rezignuje na takové bezpečí, jaké JE možno poskytnout. A je toho opravdu hodně, co se udělat dá a neudělá. O tom to je.
    LV
    July 25, 2016 v 14.00
    Jako zdroj islámského radikalismu bych viděla tři věci:

    Neschopnost dosáhnout toho, co má Západ díky strukturálním problémům (nepřekonaný klan plus útisk žen) V tom se arabský svět podobá Rusku, které má podobný problém s patrimoniálním státem. Panarabismus, nacionalismus, neoliberalismus, komunismus se tak už zdiskreditovali, takže se zkouší islamismus

    Saudská Arábie, která exportuje svůj wahabismus, který nahrazuje tolerantnější verze islámu, díky petrodolarům.

    Populační explose. Na pracovní trh přišly velmi silné ročníky vzdělaných lidí, kteří mají větší aspirace než jejich otcové, ale které není tento trh stavu absorbovat.
    LV
    July 25, 2016 v 14.28
    Setkávám se s ní na sociálních sítích
    Je to Britka, která se provdala za Čecha, žije v ČR dvacet let a má velmi slušné humanitní vzdělání.

    Vyprávěla, jak jistá vysoká škola v Praze (předpokládám, že vysoká škola, se kterou spolupracuje) řešila problém. Dívky se vrátily předčasně z výměnného pobytu. Proč? Byly v Paříži ubytovány na předměstí a po každé, když se vracely na ubytovnu byly obtěžovány místními mládežníky se snědší pletí. Když to vyvrcholilo pokusem o znásilnění, tak se sbalily a odjely domů.

    Jejich zkušenost není samozřejmě ojedinělá. Stačí se podívat po sociálních sítích. Pravidelné stížnosti žen i mužů na toto chování se objevují téměř vždy, kdy se mluví o islámu.

    Vím jak se cítily. Protože jsem svého času zažívala pravidelné sexuální obtěžování od stejného segmentu populace v centru Prahy (pro méně chápavé: pravidelné obtěžování je něco jiného než občasná, byť nepříjemná, srážka s blbcem).

    Takže pokud jsou zde tací, kteří nazývají každého, kdo nechce otevřít hranice všem 300 000 milionům Afričanům, kteří by se rádi přistěhovali do Evropy, xenofobními nácky,

    vymiňuji se právo jednat s každým, kdo bude fakt, že v Evropě jsou dnes každodenně ženy vystaveny sexuálnímu obtěžování, ze strany arabské mládeže, buď popírat a nebo zlehčovat
    (kdo nám znásilní naše ženy, ha, ha) za odporný misogynní dobytek ( podle vzoru: pánové, používejte, prosím, výraz "brav a skot", dobytek, to jsou pouze lidé),
    který stojí na morálním řebříčku jen nepatrně výše, než dozorci v koncentračních táborech.
    July 25, 2016 v 21.11
    Mám takový dojem, že ten lusthaus (ráj) srdce skoro nikdo nehledá, protože o něj nestojí.