Není žádným tajemstvím, že Japonci se nikdy nedokázali přenést přes drtivou prohru, kterou jim západní kapitalistické velmoci uštědřily před 70 lety, a stále prahnou po pomstě. Útoky ale už nějakou dobu nejsou vedeny na tichomořské flotily, ale nejprve na peněženky rodičů, nyní na peněženky dětí, které už vyrostly.

Princip Pokémon Go je jednoduchý. Hráči se se zapnutou aplikací a GPS pohybují po mapě reálného světa, kde mohou lovit Pokémony. Je to opravdu tak snadné. Na některých místech (obchody, památky, náměstí, sochy), která jsou okopírovaná z infrastruktury podobné aplikace Ingress, mohou vybírat Pokébally, do kterých Pokémony chytí. Na náměstích jsou stadiony, ke kterým může hráč dojít a pokud je členem jednoho ze tří týmů ve hře, do kterých se může přidat po dosažení páté úrovně (úrovně hráč získává lovením Pokémonů a právě zápasením), může soupeřit s ostatními o držení onoho stadionu.

To je ono. Hra sice obsahuje mikrotransakce, takže si za reálné peníze můžete koupit více Pokéballů, vábniček Pokémonů a další (čímž se vám sníží potřeba chodit, abyste postupovali hrou), ale hru lze zcela klidně hrát bez nich, aniž by hráč měl pocit, že je oproti ostatním znevýhodněn.

Sentiment po Pokémonech, kteří tvrdě zasáhli generaci 90. let po celém světě, hraje sám ohromnou roli. Už jen proto, že Pokémony si vždy mohli užívat spíše a jen uživatelé herních konzolí a handheldů od Nintenda. Nyní mohou všichni na svých mobilech. Sentiment a nostalgii doplňte o vtipné využití augmentované reality (Pokémoni se vám pomocí foťáku na mobilu promítají „přímo do reality“ kolem vás) pro fotografie a memetický potenciál.

Ne všichni ale takhle smýšlí. Když jsme někdy před týdnem s kamarádem aplikaci stáhli, začali jsme se velmi bavit a nostalgii a z ní plynoucí hravost a radost nedokázal ani jeden z nás skrýt. „Ale stejně to bude problematický nakonec, nenechají to na pokoji,“ prohlásil najednou kamarád. Hned jsem věděl, co tím myslí…

Zatímco v nějaké paralelní dimenzi je ještě možné se bavit, v našem vesmíru byla zábava oficiálně zakázaná v roce 1567. Ať už na světě uděláte cokoli, můžete mít naprostou jistotu, že v nějakém Mordoru číhá armáda ideologů ze všech myslitelných táborů lidského myšlení. Získá si něco masivní oblibu mezi lidmi? Už se otevírají brány, ze kterých se valí „kulturní teoretici“, „sociální detektivové“, „obránci tradičních hodnot“, „radikální progresivisté“ a také duch Adolfa Hitlera hrozivě se vznášející a bedlivě pozorující nad každým myslitelným tématem.