Pro nás, kdo jsme zaměstnáni na školách, pro ty, kdo se na nich učí či studují (pokud ještě existuje studium — latinsky horlivost, píle, snaha, úsilí) a pro rodiny, které mají své členy na školách, skutečné léto začíná až v červenci.

Pak se rychle přehoupneme přes ty dva svátky, které historie zařadila těsně po sobě a které dávají jeden den za pravdu moravskému lidovému, tradicionalistickému katolicismu a druhý den českému (post)husitství, tedy liberálnímu pokrokářství, a nic z toho není v postmoderním zmatku opravdové. A pak se už červenec rapidně posouvá ke svému středu.

Meteorologové nám naordinovali jiné léto, než to, které po staletí začínalo v den slunovratu, kdy slunce vychází nejdál na severovýchodě a zapadá nejdál na severozápadě. Několik týdnů před slunovratem, zhruba od začátku června, a několik týdnů po něm, tedy právě v těchto dnech, se dlouhý den a krátká noc téměř nemění. Meteorologické léto ovšem je červen, červenec a srpen. A v tomto smyslu už se rapidně blížíme k jeho půlce a světlá část dne se začne pozvolna, ale už znatelně zkracovat.

Je to tak i v lidském životě, dosažení vrcholu — něčeho zářivého, světlého a hřejivého — je začátkem sestupu. Od vrcholu hory už není cesty dál nahoru. Po vrcholu životní cesty nastupuje únava a úpadek sil. Od slunovratu se už ohlašuje nástup podzimu, chladu a tmy.

Změna bez naivity

V horkém počasí, pokud nás k tomu nenutí okolnosti, neoplýváme pílí a energií. Můžeme-li, odpočíváme. Nebo se aspoň mění rytmus práce a úlevy od ní. Jsme náchylní všímat si dobrých zpráv a vyvazuje nás to načas z bojovné nálady.

Slyšíme, že takřečená uprchlická krize se i pro státy, které se na rozdíl od hanebného čecháčkovského sobectví zachovaly humánně, stává zvladatelnou. Čteme, že po předběžném ohlášení odchodu Spojeného království z Evropské unie bleskové průzkumy v evropských zemích ukazují většinovou podporu pro pomoc migrantům a stejně tak nadpoloviční souhlas se setrváním v Evropě, která se bude nadále integrovat.