Ramadán — měsíc islámského (lunárního) kalendáře, zpravidla postní; v Česku se tradice ramadánu udržuje zhruba od 16. století po vpádu tureckých vojsk (1526).

Budím se. Otevírám oči a ospale pohlížím na budík. Je devět hodin. Úterý. Zítra by mi měl vyjít sloupek. Safra, možná bych už měla začít psát, ať to nehoním na poslední chvíli, což stejně beztak udělám, protože ráda prokrastinuji. Ramadán je na to ideální.

Prázdné mešity

Zapínám počítač, zatímco upíjím kakao a přikusuji koláč. Půst jsem držela naposledy někdy ve dvanácti letech. Stejně by bylo divné se postit, přestože je ramadán. Celá rodina si totiž raději dopřává, na tradicích už dávno nelpí.

Otevírám poštu. „Ramadánské slevy — potěšte své blízké voucherem do Baumaxu!“ „Co si vaše děti přejí k oslavě zakončení půstu?“ Nemilosrdně vše házím do elektronického koše a přepínám na Facebook.

Moji levicoví přátelé diskutují nad návrhem nového zákona. Zaměstnanci řetězců by měli během svátků dostat volno, například právě na Íd, tedy na konec ramadánu. aby mohli být doma s rodinou. Nejzáživnější je diskuze u Martina Stropnického.

„A co my, obyčejní studenti? Nějak si na sebe vydělávat musíme. A kdy jindy než v době volna můžeme do práce?“

„Boha jeho — vy, studenti, byste si měli na vládě vydupat, aby vám zajistila takové podmínky pro studium, abyste nemuseli přes víkend pracovat,“ oponuje Stropnický. A já souhlasím.

Na druhou stranu si říkám, proč bychom měli pracovníkům určovat, kdy mají mít volno? Co když se jedná o křesťany, kteří mají mít podle Bible volno v neděli? Je mi jasné, co by na to řekl náš ctěný duchovní vůdce — muftí Duka. Prohlásil by jako vždy, že tenhle národ je prostě islámský! A tahle země není pro křesťany.

Spousta muslimů mu za to zatleská. Jen tak na ně, na křesťanské cizáky! Přitom si ale klidně zajdou do nejbližší vietnamské či thajské večerky. Když neotravují s Ježíšem, tak jinakost nevadí. Pokrytci.

Vida, nápad na sloupek. Začínám psát.

V zemi, která se pyšní stovky let muslimskými tradicemi, se postupně vylidňují mešity. V pátek se česká rodina raději rozvalí na gauči před televizí, než aby navštívila mešitu. Ale kdo by si nepřipadal trapně v prázdné modlitebně? Pro mladé lidi je navíc jednodušší si na internetu dohledat tolerantní, feministické, ke queer komunitě přátelské kazatele a kazatelky. Není divu! Koho zajímá imám, který ustrnul v dobách monarchie!

Přichází ke mně pes a dožaduje se procházky. Beru psíka na vodítko a vážu si kolem hlavy modrý šátek. Chtěla bych si vzít černý, ale vzhledem k tomu, že je červenec a slunce praží, to není dobrý nápad. Sice v tom modrém šátku vypadám jak postavička z Avatara, ale co nadělám, tady jsou střední Čechy a ne Brno, aby mě tu pronásledovala Ada z Módního pekla.

Nejdřív zajdeme k rybníku. Mladé i staré paní se v burkinách rozvalují na břehu, zatímco jejich potomci skotačí nazí ve vodě. Děti jsou hlučné, tudíž kachničky emigrovaly na druhý konec rybníka. Co se dá dělat — alespoň je pes nezačne lovit.

Projdeme lesem a zamíříme směrem k nákupnímu středisku. Před ním stojí ohrada s ovcemi. Postávají tam také řezníci, prodejci i zákazníci. Tabule vedle ohrady hlásí, kolik stojí živá ovce, kolik naporcovaná a kolik ztráta jejího života. Celou scénu si fotím. Ztráta života, to je hezké, že si jej ceníme natolik, že jej i vyčíslíme. A pak bude někdo vyčítat křesťanům, že v zimě zabíjí kapry!

Dávám fotku s ovcemi a ceníkem na facebookovou skupinu „Solidaritu s křesťany přijímám“. Několik bratří a sester se pustí do diskuze. „To se přeci nedá se zabíjením kaprů srovnávat, ovce jsou tradice!“

Další obhájce našeho Proroka pokračuje: „A vy si skutečně umíte představit, že bysme tu islám neměli? Víte, jak by to tu vypadalo? Vždyť Korán nás učí respektu k ženám, životnímu prostředí a dalším duchovním ctnostem a civilizačním hodnotám!“

Pro většinu Čechů, tedy pravověrných muslimů, to je skoro nemožná představa: Jak by to v České republice vypadalo bez našeho starého dobrého islámu?

Jedlíky by nikdo neomezoval v konzumaci vepřového a alkoholu, což je stejně takový náš lidový nešvar a stálé pokušení. Ženy by ale mohly tratit — z ústavy by vymizelo právo na materiální zabezpečení po rozvodu a na důstojné sexuální zacházení.

A co já osobně? Umím si představit sebe, jak chodím bez šátku? Že se v ulicích neslaví ramadán, během jehož nocí se bujaře slaví a na jehož konci dostanu několik dárků? To si představit nedokážu.

Ale jak znám Čechy, určitě by nějak zařídili, aby ten náš způsob života nezmizel. Náboženská pravidla jsou pro nás stejně už jen hobby nebo argument proti přivandrovalcům. Do svého článku vepisuji závěrečný odstavec:

Regulace provozní doby obchodů o svátcích je možná ukázka dobrá vůle, že nám záleží na blahu zaměstnanců. Zároveň ale působí jako marný pokus o zachování Ídu a dalších víceméně mrtvých tradic. Předstíráme, že islám v České republice zůstává živou vírou. A že nám ji rozhodně nevezmou křesťané, ateisté, ani jiní zaostalci.

Alláh je u nás zkrátka jen hračkou nacionalistů. Předpokládám, že v křesťanských zemích dopadl odkaz Ježíše velmi podobně.