Čtyři poznámky k dopadům Brexitu na českou politiku
Pavel ŠaradínPolitolog Pavel Šaradín pro DR komentuje možné dopady Brexitu na českou politiku: jak bychom byli případné kampani za vystoupení České republiky z Evropské unie schopni čelit u nás?
Důvody vystoupení Británie z Evropské unie nás budou zaměstnávat velmi dlouho, nejspíše se na nich ani neshodneme. Jednodušší je odpovědět si na otázku, co Brexit znamená pro českou společnost? K tomu nabízím čtyři poznámky.
Zaprvé. Především každý vnímavější čtenář si uvědomuje, že v našich debatách budou nyní hlasitější odpůrci Evropské unie a našeho členství v ní a euroskeptické křídlo, které reprezentuje dlouhodobě ODS. Prvním případem snad ani nemá smysl se zabývat, ta směsice populismu a kritiky všeho neslouží k debatám, ale k překřičení oponentů.
Ve druhém případě mi ODS připomíná starého pána z Vančurova Rozmarného léta. Kouzelník začíná přelézat po laně a starý pán celou konstrukcí třese se slovy: „Slezte dolů, pane Krištůfku! Slezte dolů a nepokoušejte prozřetelnosti! Natlučete si a z těchto krvelačných zevlounů, kterýmž je příjemné viděti i popravy na soudním dvoře, vám nikdo nic nedá. Slezte dolů, Ježíš Maria, slezte dolů.“ Kouzelník spadne, mnozí z ODS také třásli unijní konstrukcí a dnes tvrdí: „Vidíte, my jsme vám to říkali.“
Mám pouze výhradu k Vašemu přirovnání v bodu jedna. ODS zdaleka nemá sílu třást unijní konstrukcí, ale především si myslím, že nejvíce toho třesení způsobili umanutí evropští politici ("Brusel"), jak stejně přiznal pan Juncker před referendem (ale nešlo mu to od srdce).
Za velice rozumná v tomto směru považuji prohlášení ministra zahraničí Zaorálka dnes (ve večerních zprávách) i v posledních týdnech : je nezbytně třeba EU zachránit, nelze postupovat bez ohledu na mínění občanů. V referendu o Brexitu se silně projevila vzpoura proti elitám a vaří se i v jiných členských zemích.
Co se týče Británie, tak si kladu otázku, zda ještě britská vláda nebo britský parlament neodmítnou akceptovat výsledky referenda vzhledem k hrozícímu rozpadu země - byl by to pochopitelný, racionální a pragmatický postup a Britové se vždy v politice chovali pragmaticky. Na druhou stranu je možné, že přece jen z tradice promluvila nostalgie po "splendid isolation" - což byla britská politika v novodobých dějinách.
<https://www.socialeurope.eu/2016/06/budleigh-salterton-brexit-quest-mythic-england/>
Kdo někdy navštívil lázeňská města na jižním pobřeží Anglie, ví o čem autor píše.
76% hlasů v Bostonu bylo za Brexit. 1 ze tří lidí nemá žádnou kvalifikaci, příjem - medián 17 000 liber ročně.
Nejvíce hlasů za setrvání londýnský Lambeth. Pro setrvání 79% voličů, ve srovnání s Bostonem dvojnásobek příslušníků svobodných povolání a mladých lidí, polovina pensistů, lidí bez kvalifikace a dělníků – příjem vyšší o 10 000 liber ročně
Rozdíly v bohatství mezi zeměmi se vyrovnávají, v rámci jednotlivých zemí ale narůstají.
Michael Spencer tvrdí, že 98% pracovních míst, která do roku 1990 vznikla v USA jsou špatně placená místa v oborech, které nejsou vystaveny konkurenci ze zahraničí. Pracovní místa v ostatních odvětvích (roku 1990 – 34 milionů pracovních míst) vzrostla v letech 1990 - 2009 o pouhých 600 000 pracovních míst. Jiní tvrdí, že za obchodním deficitem s Čínou se skrýváí ztráta 3,2 milionů pracovních míst, z nich bylo 2,4 milionů v průmyslu.
http://www.epi.org/publication/china-trade-outsourcing-and-jobs/
Pak přišla recese roku 2008. Pro polovinu obyvatel buď není práce a nebo alespoň slušně placená práce. Toto je problém, který je nutno řešit.