Za malým zaprášeným oknem je vidět stinný parčík s houpačkou. Na jedné jeho straně je pomalovaná bílá stěna. Opička na ní sprejuje slogan Město je naše. Z malované stalinské dominanty Varšavy visí prapor s nápisem Go vegan! Bručení starého počítače se doplňuje s cinkáním nářadí ve vedlejší dílně. Někdo opravuje kola.

„Ptáš se, z čeho mám největší radost?“ volá na mě z knižního skladu Metys a prohrabává se uspořádanými papírovými bednami. Po chvíli radostně vykřikne a s hrdostí ve tváři se vrací zpět do kanceláře.

„Taková malá bible to je, chtěl bych ji distribuovat do kostelních lavic. Okraje stránek měly být původně pozlacené, ať je to se vším všudy, ale bylo by to potom moc drahé,“ usmívá se od ucha k uchu a ukazuje mi malou knížku v černé vazbě s červeným nápisem. Jde o autorské vydání myšlenek anarchistického ideologa Michaila Bakunina, které před dvěma lety vydalo anarchistické nakladatelství Trojka. Tohle vydavatelství mě také přivedlo na nejstarší polský squat — poznaňský Rozbrat.

Vydavatelství bylo jedním z počátečních projektů, které se na prvním a největším polském squatu usídlily. Postupem času se k necelé třicítce squaterů přidaly také anarchistické Besedy o svobodě, knihovna, opravna kol, koncerty, festivaly nebo pravidelné tréninky bojového sportu Muay Thai pro veřejnost.

Lidé z Rozbratu byli také u založení polských anarcho-syndikalistických odborů Inicjatiwa Pracownicza (IP), které jsou dnes zastoupeny ve většině polských měst a bojují například za lepší pracovní podmínky v Amazonu či v obchodních domech jako Kaufland nebo Auchan.

Když jsme se nedávno bavili s poznaňským levicovým sociologem a jedním ze zakladatelů IP Jaroslawem Urbańskim, zmiňoval, že právě odbory o několika tisících členů způsobily značnou legitimizaci celého anarchistického hnutí. To v dnešním Polsku prý nepředstavuje už jen do sebe uzavřenou subkulturu, ale důležitou společenskou sílu, která zasahuje do každodenního života Poláků. Ještě zajímavější pro mě bylo, že nad našimi hlavami na anarchistické demonstraci při tomto rozhovoru vlály vedle vlajek IP a anarchistické federace také desítky vlajek Polské republiky.

„Nebyl jsem tu úplně od začátku. Ti, kteří to tu v devadesátém čtvrtém odstartovali, byli pro mě punkáči. Já jsem tenkrát fungoval v dadaistické skupině sdružené při časopisu Artzin. Na Rozbrat jsem se dostal, až když to tu začínalo fungovat jako sociální centrum. Hledali jsme tou dobou prostory pro další činnost,“ popisuje Metys, jak se jako vyučený tiskař a dadaista dostal na Rozbrat.

Od svého založení vydalo nakladatelství Trojka čtyřicet knih polských i zahraničních autorů. Dále přes stovku brožur a nesčetně plakátů. Rozběhnout se podařilo také internetové knihkupectví, kde je možné objednat knihy autorů napříč politickým spektrem.

„Je třeba poznat také svého nepřítele,“ mrkne Metys a hned mi jako důkaz ukazuje celý sloupec knížek v knihovně, ve kterých jsou anarchisté vykresleni jako negativní hrdinové.