S oblibou se chvástáme, jak dobře se mají ženy v naší civilizované zemi. Barbarští muslimové by si o tom mohli nechat jen zdát! Ve skutečnosti přežívají tisíce žen na českých ulicích. Podle statistik tvoří čtvrtinu lidí bez domova právě ony, je jich tedy přes šestnáct tisíc.

Ovšem Český statistický úřad využívá pouze čísla od pracovníků z terénu. Sčítá proto jenom ty jedince, kteří využili některou ze sociálních služeb. Skutečné množství žen bez domova bude proto mnohem vyšší.

Bezdomovectví žen je navíc mnohdy neviditelné. Oddalují totiž moment, kdy skončí doslova na ulici. Přespávají například u známých, ve stanech nebo garážích a využívají další podobné „záchytné mechanismy“. Žijí skrytě a sociální služby nejsou zvyklé je aktivně vyhledávat.

Přitom v prostředí, k němuž se den co den přibližují, jim často hrozí násilí. Nastává pak rozmnožení fyzických a duševních jizev z minulosti — násilí je totiž často přímo důvodem jejich bezdomovectví. Podle výzkumu z roku 2013 se devadesát procent žen bez domova s násilím setkalo a po ztrátě bydlení se u většiny toto nebezpečí ještě zvýšilo.

Čím více se blíží život na ulici, tím se zmenšuje šance na záchranu pomocí důstojné práce. Ženy jsou na trhu práce diskriminovány hned dvakrát: jsou to „ženský“, takže jim stačí menší plat než mužům, to ví v České republice přece každý, navíc to jsou ale bezdomovkyně, takže by se „logicky“ měly spokojit s almužnou a neremcat. Přes veškerou snahu je tak čeká přinejlepším levná práce. A to přesto, že vykonají stejný objem činností jako zabezpečený muž.

Pokud k tomu všemu přičteme břímě v podobě dítěte, o které se musí postarat, situace se stává bezvýchodnou.

Naslouchat hlasu uprostřed noci

O změnu se v roce 2012 začali pokoušet lidé z organizace Jako doma. Založena byla z feministických pozic. Zastánci ženských práv mnohdy nezohledňují sociální tíseň žen bez domova a sociální služby zase neberou příliš v potaz jejich specifické požadavky. Organizace Jako doma se rozhodla zaměřit na obojí.