V listopadu stanul v čele plzeňské radnice poprvé od roku 1938 představitel sociální demokracie. Stal se jím Martin Zrzavecký. Po svém zvolení předstoupil před zastupitele a seznámil je se svými hlavními cíli. Ve svém projevu slíbil, že „do roka a do dne přinese výsledky v problému bezdomovectví“, a to „nejen v centru, ale v celém městě a především v městské dopravě“.

S ohledem na základní hodnoty a ideje strany, kterou Martin Zrzavecký reprezentuje, by naivního čtenáře mohlo napadnout, že tento ambiciózní cíl bude logicky naplňovat posilováním sociální solidarity s těmi, kteří přišli o to nejdůležitější, o svůj domov.

Například nechá po vzoru papeže Františka na náměstí Republiky zřídit sprchy sv. Bartoloměje, kde by se mohli lidé bez domova zdarma osprchovat a vyhnout se tak stigmatizaci ze strany veřejnosti. Nebo dokonce sáhne po tom nejefektivnějším řešení a těm, kteří domov nemají, ho skrze komplexní systém sociálních služeb a sociálního bydlení zprostředkuje.

Pravý sociální demokrat

Zkušenost i z jiných měst České republiky bohužel ukazuje, že lokální reprezentanti sociální demokracie ideje své strany nectí a nezřídka jsou jejich postoje a jednání s nimi v přímém rozporu. Na místo toho, aby sociální solidaritu šířili, obrací se k projevům nenávisti, represi a kriminalizaci těch, kteří jsou nezranitelnější.

Primátor Zrzavecký je toho zářným příkladem. Před posledními komunálními volbami na otázku, jak hodlá řešit problém lidí bez domova, pro Aktuálně.cz odpověděl: „Jednou z možností je vyvážet je za město. Ne do okrajových částí, protože to bychom jen problém přesunuli jinam, ale úplně mimo Plzeň. Vyvezete je několikrát a oni si třeba potom rozmyslí, jestli se do Plzně vrátí“. Nejedná se přitom o náhodnou či zbrklou odpověď, ale promyšlený výrok, který Zrzavecký opakoval před volbami několikrát.

Tento názor, odpovídající spíše příznivci extrémní pravice, nejen že je nemravný, ale navíc je v rozporu s právním řádem České republiky. Toho si ovšem zřejmě primátor Zrzavecký není vědom a projevuje neznalost nejen Listiny základních práv a svobod či Listiny základních práv Evropské unie ve vztahu k svobodě pohybu či diskriminaci na základě sociálního statusu, ale i zákonu o obecní policii.

Tento zákon jasně stanovuje, za jakých podmínek lze zasáhnout do práv občana jeho zadržením či předvedením. Rozhodně však neumožňuje, stejně jako jakákoliv jiná legislativní úprava, kohokoli „vyvézt za město“ či ho jen tak vykázat z veřejného prostoru.

Neznalost Martina Zrzaveckého je o to více šokující, že činnost plzeňské městské policie podléhá právě jeho osobě. Po svém zvolení navíc zrušil post radního pro bezpečnost a agendu Odboru bezpečnosti a prevence kriminality převedl přímo pod svůj post, aby mohl svůj „boj s bezdomovci“ účinněji řídit. Otázka je jak, když nezná základní právní úpravy, kterými se má městská policie řídit a nesplňuje ani podmínku nejnižšího možného stupně vzdělání každého obecního strážníka.

Jsi na ulici? Můžeš si za to sám…

První akcí nového primátora, o které na základě tiskové zprávy plzeňské radnice informovala média titulkem „Plzeň jde do boje s bezdomovci…“ (MF Dnes 2. 12. 14), má být vytlačení „závadových osob“, jak lidi bez domova označuje ve svých dokumentech Městská policie Plzeň, z veřejné dopravy. Je nutné zdůraznit, že cílem radnice není vykázat z přepravy obecně ty lidi, kteří porušují přepravní řád, ale jmenovitě konkrétní skupinu občanů, kteří jsou definováni svým sociálním statusem.

Podle pana primátora to však „nebude jednoduché“ a je třeba „najít způsob, jak je z veřejné dopravy vytěsnit“. Obrat „najít způsob“ je nezbytné vypíchnout, neboť jeho narativní význam odkazuje k tomu, že stejně jako v případě vykazování z veřejného prostranství zde chybí právní a etická legitimita. Je nabíledni, že půjde o směs šikany a vyhrožování. Taktika, která je více či méně úspěšně aplikována městskou policií ve vztahu k lidem bez domova v centru Plzně už delší dobu.

Tuto represivní akci doprovází naivní kampaň sociálního odboru a Městské charity s názvem „Řešení existuje…“, spočívající v rozmístění velkoplošných plakátů na zastávkách městské hromadné dopravy. Na plakátech je vyobrazen nouzový přístřešek s osobou splňující stereotyp „bezdomovce“. Tento hlavní motiv doplňují tři fotografie „spokojených“ klientů charity. Jeden z nich kouká na televizi, druhý ukazuje lednici plnou jídla, třetí si prohlíží reklamní leták.

O tom, jaká je realita bydlení chudých občanů v Plzni, proč někteří z nich dávají přednost nocování „na ulici“, nebo proč část z nich, včetně rodin s dětmi, končí na předražených a nuzných ubytovnách, se z kampaně nedozvíme. Nepřímo to však vysvětluje náměstkyně primátora pro sociální věci Eva Herinková (ČSSD): „Naším záměrem je informovat, že Plzeň má síť služeb pro lidi bez domova, a když člověk z ulice skutečně chce svůj život změnit, tak má možnost“. Jinými slovy, milí spoluobčané, na ulici jste proto, že chcete.

Je třeba se té svoloče zbavit…

Nedá se však říct, že by došlo s nástupem Martina Zrzaveckého na post primátora k nějakému výraznému výkyvu v politice plzeňské radnice vůči lidem bez domova. „Bojů s bezdomovci“ bylo vyhlášeno v minulosti již několik. První systematické snahy spadají do roku 2010, kdy byla kapacita městské policie, spadající do kompetence tehdejšího radního pro oblast bezpečnosti Roberta Houdka (ODS), resp. primátora Martina Baxy (ODS), navýšena v centrální části Plzně i přes rozpočtové škrty o několik desítek osob.

Následně byla vyčleněna tzv. Územní strážní služba, v žargonu lokálních politiků a žurnalistů „speciální jednotka“, jejímž oficiálně deklarovaným cílem jsou právě „bezdomovci“ a „žebráci“. Odůvodněním k zřízení této „speciální jednotky“ byla údajná snaha zvýšit bezpečnost občanů. Slovo „údajná“ zdůrazňuji, jelikož dle policejních statistik počet spáchaných trestných činů v Plzni v té době trvale klesal a největší pokles byl zaznamenán právě v jejím centru.

Od té doby se různé rozporné výroky a činy ze strany představitelů města Plzně objevují pravidelně. Například Jiří Kuthan (ČSSD), předchozí radní pro sociální záležitosti, po svém nástupu do funkce v roce 2012 prohlásil, že „třetina bezdomovců jsou mladí lidé, plní sil, programově nepracující a příživníci“ a bude „hledat cestu, jak se této svoloče zbavit“ (Plzeňský deník, 13. 2. 2012).

Velitel městské policie Marek Šilhan zase uvedl, že by rád „apeloval na veřejnost, aby své pocity vůči bezdomovcům ventilovala přímo vůči nim, nejenom písemně nebo na Internetu“ (Plzeňská jednička, 18. 6. 2014). Při té příležitosti prezentoval na tiskové konferenci „novou účinnou metodu“ městské policie. Ta spočívá v tom, že se dvousměnná skupina městských strážníků „nalepí na bezdomovce“ a sleduje je tak dlouho, dokud z centra města neodejdou.

Plzeň, město kultury?

Pro lidi bez domova je veřejný prostor z podstaty jedinou možnou sférou jejich existence. Pokud dochází k popření jejich legitimního práva na využívání veřejného prostoru, dochází tím k popírání jejich samotné existence. V lednu příštího roku se Plzeň stane Evropským hlavním městem kultury. Pokud se však budou její představitelé uchylovat k výrokům a metodám, jež bez nadsázky asociují Třetí říši, bude kulturním jen těžko.

K tomu, aby se to nestalo, je však zapotřebí, aby se vůči podobným názorům a praktikám radikálně vymezovali i ti aktéři, kteří jejich legitimitě svou činností či naopak nečinností napomáhají: lokální novináři, pracovníci sociálních služeb či představitelé akademické sféry. Na závěr je nezbytné uvést, že lidé bez domova se stávají zdaleka nejčastěji obětí vražd a násilných trestných činů. Nenávistné výroky jsou cestou, která k tomu vede.