Nedlouho před komunálními volbami se v Brně udály dvě změny ve veřejném prostoru. Jedna z nich způsobila facebookové pozdvižení. Ta druhá také, ale s tím rozdílem, že ji pokryla levicová aktivistická bublina. Za její hranici jsme se nedostali, a co více, ani o to příliš neusilovali.

Kauza „Přechod na Údolní“ měla standardní vývoj, který lze očekávat, když město naštve své občany. Z běžné nepříjemnosti, jako je oprava důležité dopravní tepny, se vyklubala záležitost ještě nepříjemnější — jednoho dne bez varování zmizel přechod. Nezbývalo než křižovatku přejít oklikou přes tři další semaforové přechody nebo přelézt nově instalované zábrany a rušnou Údolní riskantně přeběhnout.

Občanská odpověď na sebe nenechala dlouho čekat: na barech místních kaváren se objevily petice za zachování přechodu, Žít Brno zorganizovalo symbolickou akci „přechodu po neexistujícím přechodu“ a na silnici jakýsi šprýmař namaloval zebry. Sen každého brněnského aktivisty se splnil.

Širší veřejnost deklarovala svůj nárok na městský prostor a své právo promlouvat do toho, jak bude vypadat. Na první pohled tak všední činnost, jakou je přecházení ulice, k němu bezpochyby patří. Takovou banalitu si bohužel většinou uvědomíme až ve chvíli, kdy do ní někdo zasáhne. A v tom je ten problém.