Klinice samozřejmě stejně jako všichni lidé dobré vůle přejeme štěstí. Praha i české země na tom budou lépe, pokud najdou cestu, jak ji ochránit před zapšklostí a malostí všemožných nepřejícníků a prostě ji nechají existovat. Česká republika by měla být dost velkorysá a sebevědomá, aby unesla podobnou instituci fungující na principu „udělej si sám“ v každém větším městě.

Převládající přístup státních institucí vůči Klinice je v řadě ohledů nesympatický i nepřijatelný. Špatně skrývaná nechuť šéfky Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových k tomu, aby v Klinice autonomní svépomocné „něco“ nahradilo chátrající a tlející „nic“, bije do očí. Stejně tak maloměšťácké předsudky představitelů Prahy 3 či některých dalších pražských politiků.

↗

Nepřijatelné, ba přímo opovržení vzbuzující, je samozřejmě i ničení vnitřních prostor Klinik, po jejím úterním vyklizení kvůli nahlášené bombě. Pochybnosti je možné mít o rozsahu policejních sil nasazených zde do akce a také o různých částech jeho průběhu. A je možné vést legitimní debatu také o tom, zda se po vyklizení měla Klinika vracet do rukou kolektivu lidí, kteří ji užívají, anebo jejímu vlastníkovi.

A konečně: často je vyloženě žádoucí, aby se ušlechtilé cíle prosazovaly občanskou neposlušností. Ostatně, pokud máme správné informace, sudy, jejichž rozbíjením policisté strávili několik hodin z úterního večera, byly původně vyrobeny v Temelíně s jistým bohulibým úmyslem, o čemž víme svoje.

Je tu ale jedna věc, o níž by se mezi rozumnými lidmi neměl vést spor, poněvadž je tak zjevná, jako že každé ráno vychází slunce: policie postupovala jediným možným způsobem, pokud se pokoušela co nejrychleji vyklidit budovu, v níž byl nahlášen výskyt bomby. Naopak nepřijatelné a vlastní zájmy poškozující bylo počínání lidí, kteří jí v tom bránili. Z následujících důvodů:

1.Argument „záminky“ není argumentem, ale konspirační teorií

Perspektiva mnoha obhájců Kliniky je taková, že nahlášení bomby bylo pouze „záminkou“ budovu vyklidit. Uvádějí se různé indicie, že tomu tak bylo, některé i silné. Pokud ovšem tato hypotéza nebyla opřena o nezvratitelné důkazy — a to nebyla a dosud není —, nejedná se o argument závažnější, nežli je jakákoli konspirační teorie.

I kdyby se jednalo o indicie sebesilnější, je to irelevantní. A prokazuje to politováníhodnou neschopnost či absenci snahy pochopit způsoby, podle nichž funguje — a musí fungovat — instituce, jako je policie. Nebo třeba záchranná služba, to je v této věci jedno. Policie má na takové případy vypracovanou metodiku, v níž je základním principem ochrana životů, a podle ní prostě postupuje.

Z hlediska teorie vyhodnocování rizik je to správný přístup. Riziko se stanovuje jako součin pravděpodobnosti určité události a jejích možných důsledků. Proto například mnozí pokládáme za nepřijatelné provozovat jaderné elektrárny už z toho důvodu, že pravděpodobnost jejich havárie černobylského či fukušimského rozsahu není nulová.

A podobné je to v tomto případě. I zcela mizivá pravděpodobnost výskytu bomby v objektu Kliniky představovala svými možnými fatálními důsledky doslova nepoměrně větší riziko nežli skutečnost, že obyvatelé objektu budou nuceni strávit nějaký čas mimo něj.

2.Policie neměla jinou možnost než objekt vyklidit

Police je instituce, která je přísně hierarchická a poměrně rozsáhlá. Má tedy nutně svá formalizovaná pravidla, jež z povahy věci nelze proměňovat nijak pružně, a naprosto ne například v průběhu akce. Je na místě podotknout, že ačkoli je právě kvůli této své těžkopádnosti policie často terčem vtípků, všichni z této její vlastnosti někdy těžíme a spoléháme se na ně.

Pokud by například na Kliniku útočil dav ozbrojených pravicových fanatiků, její obyvatelé by samozřejmě volali policii a spoléhali by se na to, že se zachová přesně podle svých formálních pravidel, jimž se v takové situaci řídí: co nejrychleji přijede, bude je chránit a snažit se dopadnout násilníky. Byli bychom hořce zklamáni, pokud by si policie v takovém případě nejprve zjišťovala politické, argumentační, osobní či jiné partikulární okolnosti případu. Anebo si nejprve ověřovala, zda se nejedná jen o útok předstíraný.

Když jsme s ProAltem a odboráři pochodovali proti škrtům Nečasovy vlády, všichni jsme, pokud si dobře vzpomínám, měli radost, že s námi protestují i policejní odbory. Tehdy, anebo vždy když ji potřebujeme, chápeme, že v ní pracují rozmanití lidé, z nichž některé pluralita a mnohotvářnost života v demokratickém světě někdy přivádí i na totožnou stranu s námi. A bylo by jistě skvělé, kdyby co nejvíce lidí pracujících v policii svět vidělo co nejblíže humanistickým ideálům, jež vyznáváme my. V různých sporech se toho ostatně domáháme.

Právě ve jménu těchto ideálů ale policisté, kteří byli v úterý večer na Klinice, neměli žádnou jinou možnost než se snažit objekt co nejrychleji vyklidit. Nevyklízeli Kliniku, aby do ní znemožnili jejím obyvatelům další vstup. Kdyby ostatně stát chtěl toto udělat, není to pro něj nijak svízelný úkol a Klinika by už zase pustla. Vyklízeli ji proto, že měli takový rozkaz. A dostali ho proto, poněvadž v ní byla nahlášena bomba.

To, co obyvatelé Kliniky pokládali za „záminku“, protože věřili své konspirační teorii, nemohli pokládat za záminku ani zasahující policisté, ani velitelé zásahu, ani jejich nadřízení až po policejního prezidenta. To si prostě nikdo z nich nemohl vzít na odpovědnost. Protože kdyby na Klinice bomba skutečně byla, nikdy už nic nikomu nikdo z nich nevysvětlí.

Fakt, že ve vyklízení pokračovali i po termínu ohlášeného výbuchu, je rovněž irelevantní: jak už jsme si řekli, měli svůj rozkaz a mají daná pravidla. Nahlášený čas výbuchu nemusel souhlasit a stále platí výše řečené o kalkulaci rizik. Můžeme o pravidlech, jimiž se v takové situaci policie řídí, diskutovat, můžeme je chtít i změnit. Ale jistě ne během zásahu.

3.Akce oslabila vyjednávací pozici zastánců Kliniky

V očích zasahujících policistů, ale i v očích všech lidí, kteří chápou, že policie, má-li vůbec existovat, musí fungovat podle jasných a rigidních principů, a to zejména v situacích, kde mohou být ohroženy životy, se úterní počínání lidí v Klinice mění ze sympatické občanské neposlušnosti za právo provozovat v ní svépomocný občanský aktivismus v bláznivou akci zaslepených podivínů domáhajících se smyšleného práva nechat se zabít výbuchem bomby.

Byl to v nejlepším případě projev lidské nezralosti plynoucí z neochoty či neschopnosti pochopit legitimní perspektivu ještě někoho jiného kromě své vlastní. Aktivisté tím ale zcela zbytečně zužují prostor, v němž mohou očekávat pochopení pro své počínání a komplikují tím situaci svým zastáncům, kteří se pokoušejí politickými prostředky dosáhnout toho, že budou moci v místě zůstat a dále působit.

Uvažme ještě, jaké se nabízely alternativní scénáře. Pokud by lidé spořádaně objekt opustili, policie by jej prohledala a předala Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Lidé z Kliniky by ji tedy znovu obsadili a napadali by právní stanovisko policie, která objekt vrací vlastníkovi namísto jeho uživatelům. To ale nyní dělají stejně. Jen v mnohem horší situaci, s věrohodností poškozenou u všech kromě úzkého okruhu svých skalních stoupenců.

Druhou možností bylo, že policie objekt vyklidí a nejenže jej předá Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ale ještě navíc jej začne hlídat tak, aby se lidé z kolektivu Klinika nemohli vrátit dovnitř. Přesně toto by byl moment, kdy by bylo na místě zahájit občanskou neposlušnost, zahrnující třebas protestní okupace či blokády zodpovědných institucí.

Ale druhá možnost nenastala. Potvrzuje se tím fakticky stanovisko policie, že objekt nevyklízela proto, aby znemožnila aktivistům jeho užívání, ale proto, aby je chránila.

4.Chceš-li žít mimo zákon, musíš se chovat poctivě

Je jasné, že policie má určitou povahu a také určitou pověst. I kvůli tomu přitahuje jistý typ lidí. Nemůžeme od ní čekat, že si ve všem porozumíme.

Je opravdu strašné, že policisté vyklizenou Kliniku poplenili. Možná, že někteří účastníci zásahu aktivisty prostě nenávidí, a tak se tu vyřádili. Ale nebyl to u mnohých spíše výraz prosté frustrace a hněvu, plynoucí z toho, že jim obyvatelé Kliniky zbytečně bránili objekt vyklidit? Žádné právo nechat se roztrhat nastraženou bombou nikdo nemá. A policisté neměli právo tuto hrozbu vyloučit.

Nechceme přece žít ve společnosti, ve které policie pracuje a priori předsudečně proti nekonformním lidem. Tak proč takové její chování automaticky předjímat a chovat se, jako by takovou už byla?

Nedávno jsme pár dní pracovali v Turecku. Je to země, kde na shromáždění lidí demonstrujících za to, aby Turecko mělo přívětivější tvář, bomby skutečně vybuchují. A policie při tom koná laxně. Otázka zní: chceme si policii konstruovat jako apriorního nepřítele, anebo chceme utvářet politickou veřejnost, v níž prostor základní občanské solidarity zahrnuje jak squatery na Klinice, tak policisty chránící lidi před výbuchy bomb?

Mnohé projekty, které chtějí ve společnosti posouvat hranice možného, se pohybují tak jako Klinika v právně neprobádaných vodách. Chceme-li otevírat společnost, proměňovat příznivě její tvář, musíme pracovat se silou vlastní legitimity, získávat spojence, snažit se o co nejširší prostor shody.

Klinika byla dosud obdivuhodná tím, že se jí to docela mimořádně dařilo. Je bezprecedentní, že kolektiv vyhraněně levicových, nekonformních aktivistů dostal Cenu Františka Kriegela. Ale právě z hlediska snahy získávat ve společnosti sympatie a budovat hlubší shodu byla úterní akce hrubou chybou.

Bob Dylan zpívá v jedné půlstoletí staré písni: Chceš-li žít mimo zákon, musíš se chovat poctivě. Slova To live outside the law you must be honest jsem viděl napsaná na návsi jedné kalifornské komunity, Klinice v něčem podobné. Řeči o bombě jako o „zámince“ poctivé nejsou. Nikdo soudný na straně státu je nemohl brát v úterý večer vážně. A tak se ptám: Přátelé, ta solidarita, která je naší zbraní, ta se týká i policistů?