TOP 09 se prezentuje jako strana, která si jako svůj hlavní úkol vytyčila ochranu lidské svobody. Není to žádná novinka. Podle slov svých představitelů tomu tak je od okamžiku, kdy strana vznikla. Minimálně od odmítnutí prezidenta Zemana po pádu Petra Nečase pověřit sestavením vlády znovu zástupce ODS, jmenování Jiřího Rusnoka premiérem a působení jeho vlády od července 2013 do ledna 2014 bez toho, že by měla důvěru Poslanecké sněmovny pouze na základě vůle Miloše Zemana, se tak děje explicitně a dosti hlasitě.

Miroslav Kalousek před ohrožením svobody a demokracie v České republice, kdy nebezpečí přichází z různých stran, varuje v jednom kuse. Do stejného ranku tak patří varování před prezidentem Zemanem porušujícím Ústavu a oligarchizací české politiky, se kterou přichází Andrej Babiše, kritika sbližování s Čínou či poukazování na neoprávněné policejní zásahy právě v souvislosti s návštěvou čínského prezidenta v Praze.

Do této řady spadá i tento týden zveřejněný Seznam nesvobody, ve kterém TOP 09 upozorňuje na vládní opatření, jež podle ní omezují svobodu a vytvářejí závislost občana na státu, od elektronické evidence tržeb přes zavedení pokuty za urážku úřední osoby až po omezení prodejní doby v některých obchodech o svátcích, povinný poslední rok v mateřské škole a mnoho jiných. Bez ohledu na to, zda na tomto seznamu jsou či nejsou skutečné hrozby pro naši svobodu, pro budoucnost TOP 09 je klíčové to, zda strana ve svém úsilí působí důvěryhodně.

Pokud dnes ústy svého předsedy bije na poplach před legislativou, která dle jejího soudu vede k ořezávání lidských svobod u nás, nebo když předseda TOP 09 coby rozzuřený občanský aktivista, zřejmě inspirovaný těmi nejvíce nazlobenými odboráři protestujícími svého času proti němu jako ministrovi financí Nečasovy vlády, demonstruje kvůli návštěvě čínského prezidenta v České republice a následně kritizuje policejní represi při této příležitosti, je to natolik nezvyklý obrázek a tak velký obrat, že občan zvyklý na Kalouska rozesílajícího falešné složenky na zaplacení podílu ze státního dluhu musí být nutně na pochybách, zda tomu všemu věřit.

Vzhledem k pokračujícímu propadu volebních preferencí TOP 09 se zdá, že to voliči a voličky Miroslavu Kalouskovi příliš nebaští. Hned v několika posledních průzkumech CVVM měla ODS stabilně lepší výsledek než TOP 09 a v některých ji trumfla dokonce i KDU-ČSL. Ostatně rovněž na uvedeném Seznamu nesvobody je vidět, jak zoufale hledá Kalouskovo uskupení téma, pomocí kterého by se mohlo profilovat a hrát opoziční roli ve Sněmovně.

Ani sebelepší téma a kreativní přístup, jakým se TOP 09 snaží dát jednotící rámec v podobě omezování svobody různým legislativním návrhům Sobotkovy vlády, však nemohou zakrýt personální slabost, kterou strana trpí. Stačí si představit, co by se stalo, kdyby Miroslav Kalousek musel z nějakého důvodu rezignovat na post předsedy. Kdo by ho nahradil?

Obvykle to bývá ten, kdo ve straně hraje roli dvojky. Když si někdo na webových stránkách TOP 09 vyhledá předsednictvo strany, na prvním místě uvidí čestného předsedu Karla Schwarzenberga a na druhém předsedu Miroslava Kalouska. Druhým člověkem ve straně přitom bývá 1. místopředseda či místopředsedkyně. Testem, nakolik to platí v TOP 09, může být i to, zda panuje alespoň přibližné tušení, kdo by oním 1. místopředsedou či místopředsedkyní mohl být.

Funkci zastává poslanec a místopředseda poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové Marek Ženíšek, který v letech 2008-2012 působil jako náměstek na ministerstvu spravedlnosti a od roku 2012 do 2013 jako 1. náměstek ministra zdravotnictví Leoše Hegera.

Starostové mají Rakušana, TOP 09 Ženíška

Docela výmluvné je srovnání kandidátského projevu Marka Ženíška na post 1. místopředsedy TOP 09 s řečí kolínského starosty Víta Rakušana při jeho kandidatuře na stejnou pozici v rámci hnutí Starostové a nezávislí. Tam, kde Rakušan využívá svoji zkušenost starosty Kolína, vrství Ženíšek jednu frázi za druhou a v místech, kde se i v případě Rakušana vtírá podezření, že si vypomáhá nějakým tím klišé, zafunguje jeho tah, řečnický talent a osobní kouzlo, kdežto u Ženíška zbudou jen rozpaky, zda se za jeho slovy skrývají i nějaké záměry a činy.

Nejedná se přitom o kritiku 1. místopředsedy TOP 09 spíše o popis symptomu, kterým strana trpí. Těžko se také zbavit dojmu, byť možná nespravedlivého, že i v poslaneckém klubu TOP 09 a Starostové jsou ti výraznější a zajímavější členové, samozřejmě s čestnou výjimkou Miroslava Kalouska a Karla Schwarzenberga, o kterých se teď nebavíme, spíše mezi starosty a nezávislými. Ať už se jedná například o Petra Gazdíka či Jana Farského.

Srovnání s hnutím Starostové a nezávislí přitom není náhodné. Přestože ještě stále není jasné, zda starostové budou ve sněmovních volbách kandidovat samostatně, vše záleží na tom, jak dopadnou v letošních krajských volbách, už teď lze říci, že jejich působení navenek i personální kapacity se zdají být přesvědčivější než v případě TOP 09.

Starostové a nezávislí staví na svých zkušenostech z komunálu, zdůrazňují, že umí řešit praktické problémy, se kterými se lidé dnes a denně zaobírají. Díky tomuto zakotvení v městech a obcích Starostové a nezávislí působí mnohem důvěryhodněji než TOP 09, které nezbývá nic jiného než vést souboje na sněmovní úrovni, případně se prezentovat v médiích.

TOP 09 ale příliš mnoho vsadila na kartu boje za svobodu a demokracii, přitom však kromě Kalouska nemá nikoho, kdo by byl nositelem tohoto tématu. Předseda TOP 09 to sice dokáže s vervou, zápalem a rétorickou zručností, jeho postava je ale natolik zatížená politickou minulostí, že ve výsledku je velmi obtížné uvěřit tomu, že by právě Miroslav Kalousek mohl zachraňovat naši svobodu, když se donedávna podílel na politice, jejíž důsledky ústí v pokusy o její omezení.

Přestože i Starostové a nezávislí mají svá slabá místa, kdy si je stejně jako u hnutí ANO také v jejich případě možné klást otázku po jejich celostátním a hodnotově ukotveném programu a pochybovat o tom, co je vlastně drží pohromě, klidně se ale nakonec může stát, že pokud se v TOP 09 něco nezmění, STAN ji ve Sněmovně nahradí. Jedna věc je totiž sestavit Seznam nesvobody a druhá prezentovat ho tak, aby mu někdo uvěřil.