TOP 09 se prezentuje jako strana, která si jako svůj hlavní úkol vytyčila ochranu lidské svobody. Není to žádná novinka. Podle slov svých představitelů tomu tak je od okamžiku, kdy strana vznikla. Minimálně od odmítnutí prezidenta Zemana po pádu Petra Nečase pověřit sestavením vlády znovu zástupce ODS, jmenování Jiřího Rusnoka premiérem a působení jeho vlády od července 2013 do ledna 2014 bez toho, že by měla důvěru Poslanecké sněmovny pouze na základě vůle Miloše Zemana, se tak děje explicitně a dosti hlasitě.

Miroslav Kalousek před ohrožením svobody a demokracie v České republice, kdy nebezpečí přichází z různých stran, varuje v jednom kuse. Do stejného ranku tak patří varování před prezidentem Zemanem porušujícím Ústavu a oligarchizací české politiky, se kterou přichází Andrej Babiše, kritika sbližování s Čínou či poukazování na neoprávněné policejní zásahy právě v souvislosti s návštěvou čínského prezidenta v Praze.

Do této řady spadá i tento týden zveřejněný Seznam nesvobody, ve kterém TOP 09 upozorňuje na vládní opatření, jež podle ní omezují svobodu a vytvářejí závislost občana na státu, od elektronické evidence tržeb přes zavedení pokuty za urážku úřední osoby až po omezení prodejní doby v některých obchodech o svátcích, povinný poslední rok v mateřské škole a mnoho jiných. Bez ohledu na to, zda na tomto seznamu jsou či nejsou skutečné hrozby pro naši svobodu, pro budoucnost TOP 09 je klíčové to, zda strana ve svém úsilí působí důvěryhodně.

Pokud dnes ústy svého předsedy bije na poplach před legislativou, která dle jejího soudu vede k ořezávání lidských svobod u nás, nebo když předseda TOP 09 coby rozzuřený občanský aktivista, zřejmě inspirovaný těmi nejvíce nazlobenými odboráři protestujícími svého času proti němu jako ministrovi financí Nečasovy vlády, demonstruje kvůli návštěvě čínského prezidenta v České republice a následně kritizuje policejní represi při této příležitosti, je to natolik nezvyklý obrázek a tak velký obrat, že občan zvyklý na Kalouska rozesílajícího falešné složenky na zaplacení podílu ze státního dluhu musí být nutně na pochybách, zda tomu všemu věřit.