Brazilská politická scéna začíná být proslule nevypočitatelná. Například ještě na podzim, kdy se v zemi poprvé začalo diskutovat o možnosti impeachmentu prezidentky Dilmy Rousseffové, skoro nikdo neočekával, že by k němu skutečně mohlo dojít; mimochodem s tím nepočítali ani dnešní proponenti impeachmentu, tehdy ještě „věrní“ spojenci v prezidentčině koalici.

Svým způsobem tak mohlo překvapit, že středeční senátní hlasování o zahájení procesu s Rousseffovou, které ji minimálně na několik měsíců odstavilo od prezidentského úřadu, dopadlo přesně podle všech odhadů: jednoznačným pro.

I když peripetie, které k očekávanému výsledku vedly, byly přesto pro mnohé šokující. Třeba kvůli odstranění předsedy Sněmovny reprezentantů a samotného „otce“ impeachmentu Eduarda Cunhy, jehož výkon funkce poprvé v historii pozastavil Nejvyšší soud kvůli podezření, že by tento již obviněný a v mnoha kauzách podezřelý muž mohl zneužívat svého mandátu k maření vyšetřování. Navíc hrozilo, že by se v případě úspěšného impeachmentu stal druhým mužem Brazílie a úřadující hlavou státu v případě nepřítomnosti prezidenta (to jest současného viceprezidenta).

Po Cunhovi se tak dostal do čela Sněmovny její dosavadní první místopředseda Waldir Maranhão z Progresivní strany (PP); ten se v minulých týdnech přiklonil na stranu odvolávané prezidentky a na žádost generálního prokurátora (v Brazílii se jedná o ministra a člena vlády) prohlásil již proběhnuvší hlasování o impeachmentu ve Sněmovně za neplatné a nařídil jeho opakování.

Jen pár dní před klíčovým hlasováním v Senátu tak propukl absolutní chaos, v němž se právníci, politologové a politici samotní dohadovali, jestli je takový krok legální a co vlastně znamená.

Oříšek rozsekl po několika hodinách Maranhão sám, když mu vlastní strana pohrozila vyloučením a on svoje rozhodnutí zrušil. Hlasování v Senátu tak nakonec proběhlo podle plánu a po zákonodárci v poměru 55:22 podpořili impeachment.