Tři minuty. Tak dlouho trvalo, než se předsednictvo Strany brazilského demokratického hnutí (PMDB) jednohlasně rozhodlo, že stáhne všechny svoje ministry z vlády prezidentky Dilmy Rousseffové. A že podpoří úsilí o její odvolání v rámci probíhajícího procesu impeachmentu. Předáci dosud největšího koaličního partnera Rousseffové a zároveň největší brazilské strany vůbec tento krok vysvětlují touhou po záchraně státu zmítaného tvrdou krizí. „Změníme tuhle zemi. Ekonomická a sociální krize je mimořádně vážná,“ nechal se po napjatě očekávaném jednání slyšet senátor a první místopředseda strany Romero Juca.

Z tohoto důvodu má sice skončit všech sedm ministrů PMDB, ve svém úřadu však zůstane brazilský viceprezident Michel Temer. Ne náhodou: právě tento dosud nevýrazný, konsenzuální profesor práva by se v případě odvolání Rousseffové stal náhradní hlavou státu. Jeho vlastním zástupcem by se potom stal další člen PMDB, předseda dolní komory Eduardo Cunha — nepřítel číslo jedna současné prezidentky a otec celého aktuálního pokusu o impeachment.

Pro uskutečnění popsaného scénáře si strana PMDB vyjednala podporu opozičních pravicových subjektů v čele s „tukany“, tedy Brazilskou sociálně demokratickou stranou (PSDB) neúspěšného prezidentského kandidáta Aécia Nevese. Společně tyto strany údajně plánují „obnovit důvěru investorů“ a zastavit propad brazilského hospodářství.

Kdo je obeznámen s historií a ostatně i současností PMDB si uvědomuje, nakolik bizarní je představa, že by právě tento moloch v těžké době spasil Brazílii. Brazilské demokratické hnutí je mnohem spíš mocenská struktura nežli klasická strana s jasnou ideologií — za posledních dvacet let zasedlo prakticky ve všech vládách, pravicových i levicových, a zvyklo si za patřičnou odměnu hrát roli jazýčku na vahách.

Není divu, že mělo jen zřídka potřebu stavět vlastního prezidentského kandidáta; omezovalo by to její flexibilitu po volbách. Obvykle místo toho obsazovala klíčové mocenské posty: v poslední vládě si PMDB kromě viceprezidenta země a předsedy dolní komory zajistila také pozici předsedy senátu a klíčová ministerstva zemědělství, zdravotnictví či energetiky.

Jak shrnula Marina Silvová, dvojnásobná prezidentská kandidátka a lídryně nové strany Síť udržitelnosti (REDE): „Během pouhých tří minut se PMDB rozhodla opustit vládní koalici, ze které posledních třináct let nejvíce těžila. A to bez jakéhokoli vysvětlení brazilským voličům a bez omluvy za svůj podíl na všem, co vedlo k současné krizi.“

Debata nad důvody

Jedním z důvodů pro odchod PMDB z mimořádně nepopulární vlády je přirozeně touha tuto zodpovědnost před veřejností zakrýt a pokusit se ji místo toho přesvědčit o svých státotvorných úmyslech. Což nebude lehké — podle průzkumů má Temer jako prezident jen o několik procentních bodů vyšší podporu než Rousseffová a strana jako taková trpí velmi špatnou pověstí.

Silnější tedy bude nejspíše druhý důvod — praktická motivace: možnost podílet se v případě nové vlády sestavené ze stran napravo od středu na sérii lukrativních privatizací a na ukojení vlivných zájmových skupin, dost možná z peněz dnes určených na sociální programy.

A pak je tu ještě něco. Paradoxně na rozdíl od prezidentky, kterou chce odvolat, je viceprezident Temer přímo zmiňován v souvislosti s rozsáhlým korupčním skandálem kolem státního ropného podniku Petrobras a je možné, že bude brzy vyšetřován.

Oficiální vyšetřování už se týká předsedy senátu za stejnou stranu Calheirose kvůli milionovým úplatkům a praní špinavých peněz. A již několikrát zmiňovaný předseda sněmovny Eduardo Cunha byl přímo obviněn, přičemž prokuratura pro něj žádá trest ve výši 184 let za přijetí úplatku ve výši skoro jedné miliardy korun. V podobné situaci se nacházejí poslanci, senátoři či třeba bývalí guvernéři PMDB, a tak se jejich podpora impeachmentu spojuje s touhou celé vyšetřování známé jako Lava Jato („mycí linka“) v nastalém chaosu maximálně zkomplikovat.¨

Uspějí?

Je třeba dodat, že ani odchod PMDB neznamená nutně úspěch pokusu o impeachment. Brazilská politická scéna je momentálně natolik fragmentovaná, že efektivně znemožňuje věrohodné odhady vlastně jakéhokoli hlasování v obou komorách Kongresu. Zde v tuto chvíli zasedají zástupci rekordních pětadvaceti stran a hnutí a kvůli pokračujícímu štěpení neustále vznikají další formace.

Rousseffová potřebuje pro zablokování impeachmentu podporu alespoň 171 poslanců z celkových 513, což by teoreticky mělo být možné ve stávající koalici i bez PMDB, jenže řada jednotlivých zákonodárců a samotných stran se vyjadřuje vůči vládě kriticky a hrozí odchodem. Stabilní podpora vládě se momentálně odhaduje jen na něco přes sto poslanců.

Prezidentce Rousseffové tak nezbývá než nabízet další a další ministerské pozice, čímž se jí alespoň prozatím podařilo zabránit například odchodu významné, ač také nechvalně zkorumpované Progresivní strany (PP). Rousseffová zároveň intenzivně hledá nové spojence v malých levicových a středových formacích napříč Kongresem a doufá, že vidina ještě mnohem více zkorumpované vládní sestavy s Michelem Temerem a Eduardem Cunhou v čele vyděsí dostatek politiků natolik, aby ji v kritické chvíli podrželi.