Dva muži v Terezíně
Saša UhlováPředseda Českého svazu bojovníků za svobodu zostudil vzpomínkový akt uctívající oběti nacismu. Přímo v Terezíně přednesl projev plný těch nejubožejších předsudků o uprchlících. Vzápětí se vůči němu ostře ohradil rabín Karol Sidon.
V neděli dopoledne na Národním hřbitově před Malou pevností v Terezíně přednesl předseda Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička projev, který pregnantně shrnoval všechny předsudky o uprchlících, jaké si můžeme představit.
Měla to být vzpomínková akce u příležitosti 71. výročí osvobození k uctění obětí nacistické perzekuce, ale ve chvíli, kdy Vodička promluvil, změnila se ve frašku. Došlo i na „drahé telefony“ a „lidi, kteří nechtějí bojovat“.
„Prchají, aby vytěžili náš léta a prací generace před námi budovaný evropský sociální a ekonomický systém. Ne proto, že doma žijí v nesvobodě, a pokud tak třeba žijí, nechtějí za změny ku prospěchu svých lidí bojovat,“ četl Vodička z papírku a pokračoval tou o „mladých zdravých mužích s novými mobily v rukou, v kožených bundách za tisíce, se srdceryvnými fotkami topících se bárek na moři“.
Když si po Vodičkovi stoupl za řečnický pult Karol Sidon, chvěl se mu trochu hlas. Měl se původně jen pomodlit, ale v tu chvíli mu bylo jasné, že musí reagovat.
V několika větách dokázal vyjádřit celou podstatu problému. Kromě toho, že řekl, jak je někdy těžké, vlastně nemožné bojovat, připomněl také, že Židé, kteří zahynuli za války, zemřeli nejen kvůli tomu, že je Němci vyvražďovali, ale také proto, že jim svět nežidovský, ale nakonec i židovský, uzavřel cestu záchrany.
Poznámkou o nežidovském světě, kterou lze vysvětlovat z různých pozic, postavil celý problém do jiného světla. Připomněl tím, že primárně nevedeme válku civilizací, národů, nebo náboženskou. Samou podstatou zápasu, který tu dnes vedeme, je totiž boj o naše vlastní lidství.
Karola Sidona vlastně neznám. Jednou jsme spolu před lety seděli v nějaké televizní debatě. Když jsem nedávno jela po jezdících schodech v metru dolů, jel opačným směrem on. Viděla jsem, jak se blíží a netroufla jsem si ho pozdravit.
Pokud budu mít ještě někdy příležitost a pojedeme proti sobě na schodech, zařvu klidně na celé metro, že ho zdravím, že si ho moc vážím a že je statečný.
Tedy bych rád považoval, chvějíce se hrůzou při pohledu na presidentského kandidáta našich Rakouských sousedů.
Fašismus a fešák lákají na fešismus.....tak zní rakouský černý humor dnes.
Tyto příměry jsou argumentačním faulem. V Izraeli dávno po válce používané právě k útlaku arabských obyvatel /už nikdy jako ovce/.
V seriozní debatě bychom se jim měli vyhnout. Jestli Židové za II. světové nemohli bojovat, dnešním Syřanům v tom nikdo nebrání. Naopak. Jsou vyzbrojováni, cvičeni, mají pro boj za svou domovinu nejlepší podmínky.
Válku civilizací vedeme neustále. Jen ji jaksi nechceme vidět, pro naši hru na multikulti. A pokud ji prohrajeme, tak už nikdy nebudeme mít šanci bojovat za naše lidství. Ona je, bohužel, ta primární.
Řeči rabího Sidona byly určeny snílkům. Na nás ale příliš tlačí realita, abychom se mohli vznášet v oblacích.
Vox populi dnes zaznělo v jedné debatě na internetu: "Raději budu za xenofoba a nácka, než za pitomce".
Nejen snílci jsou nevděčníky a nepřístupní vlídné nápomoci .....jak si tak kolem všímám.
A rozhodně nebyl budován /což znamená financován především utrháním si od úst našich předků/ k tomu účelu, aby zajišťoval pohodlný život příchozích migrantů.
To, co s ním dnes evropské špičky dělají, je mimo rozsah, pro co byl stavěn.
Jeho primárním účelem byla solidarita. O té dnes v současné podobě nemůže být vůbec řeč. I když o ní kdejaký tlučhuba v Bruselu i jinde řeční.
Mozna ze pan Sidon zapomnel na 30 000 clenu zidovske brigady. Dohromady bylo tech zidu co bojovali urcite jeste vice. Problem jeho reakce spociva v tom, ze ti mladi muzi, ktere vidime v mediich nenabizeji nikomu ze pokud dostanou zbrane, pujdou osvobodit svou syrskou vlast.
Dokonce ani zoufale neusiluji o pobyt v kterekoliv bezpecne zemi, oni chteji do Anglie , Nemecka a Svedska. Mozna se pan Sidon ucil jine dejiny, ale ja jsem byl poucen, ze Zide prchajici pred Hitlerem byli ochotni jit kamkoliv, vcetne Argentiny, Chile. Nevybirali si. Chteli si zachranit zivot, ne si uzivat.
p.s. Pani Havlenova jestlize budete pitoma se Sidonem urcite netrumfnete Siklovou, ktera je pitoma s Bushem. Dosud pusobite seriozne, nesnazte se byt jako ona.
Pane Hlávko, děkuji za vaše slova, já se nestydím jen za naši vládu, stydím se za všechny, kdo se bojí - pámbůví o co. Snad o své auto, snad o svého buřta, o svoji nedělní grilovačku. Vážně budu dál pitomá s lidmi jako je Karol Sidon. Kde jsme pohřbili základní ideu 17. listopadu 1989 - do peněženky? Do mrazáku nebo do garáže?
Derou se na sever ze všech všemožně krizových periferií západní konzumní společnost.
Na otázku "proč zrovna na sever" znají jen jednu odpověď :
"za hranicemi Schengenu začíná ráj" ..............kdo jim zběhům tohle nakukal??
Včera, jako naschvál, slovenská Jednička dávala Pianistu.
Ta podobnost osudů varšavských Židů a současných ekonomických migrantů byla až od očí bijící! Nemlich ty samé podmínky.
A hned si člověk uvědomil, jak bylo prozíravé od Hermana, že se těm milým Němcům, kteří se k těm Židům tak báječně chovali, omluvil za tu hrůzu, kterou zažili odstěhováním.
Zlé jazyky, které tvrdí, že Sidon hloupým kecáním zostudil památku Židů, když jejich osudy přirovnal ke snaze ekonomických migrantů mít se bez práce dobře, či ti, kteří tvrdí, že je ponížením obětí II. světové a podraz na poválečný pakt velmocí, když se člen vlády podbízí revanšistům, je třeba odmítnout.
Musíme věřit!
Realita stranou. Ztrouchnivělé a bohaprázdné systémy odmítnout, i když na jejich místo nemáme náhradu.
A hlavně se nebát!
Co na tom, že strach je základním lidským pudem, díky němuž existujeme.
Máme přece ideu 17. listopadu. Jen si vzpomenout, v čem ta idea spočívala....
Ach jo.
Řeč je o uprchlícíh ze zemí, ve kterých se bombardují nemcnice a školy, nechávají vyhladovět města v oblkíčení, prodávají unesené ženy. O nucených odvodech do občanské války, tedy nikoli k obraně vlasti, ani nemluvě.
To o čem mluvil se týká VÁLEČNÝCH UPRCHLÍKŮ a brzy se bude týkat i ekologických uprchlíků - a těch je v Česku pár stovek. Vyzývat někoho z českého obýváku k boji proti komusi v tom válečném zmatku nejrůznějších zabedněných vůdců je směšné - o to víc, když se to zašťuje 17. listopadem! Takovou blbinu by nevymyslel ani Hašek. Ale vyjadřuje to malost, kterou uměl popsat bezvadně.
V diskusi jim od toho strachu nemůžeme nikterak pomoci. Snad kdyby chvíli (půl roku, rok...) žili v kulturně bohatším prostředí, nastala by habituace.
Ale obecně, koho trápí nehumanistický přístup mnoha lidí z posttotalitních zemí (Visegrád + nové spolkové země Německa) k otázce současné migrace, nemůže tu motivaci, ten původní, silný, určující vliv emoce, tj. strachu, pominout. A říkám-li mnoha lidí, pak vězme, že oni sami jsou přesvědčeni o své většině, a tudíž své odpůrce obviňují i z nedemokratičnosti. Já ale nevím, zda tu stále není jiná, mlčící většina, co jejich příliš jednoduchý obrázek odmítá.
Humanitu však rozhodně neubráníme tím, že lidi, jejichž postoj je určován strachem, možná dokonce strachem existenční intenzity, opustíme, a případně se jim svrchu pohrozí ztrátou Evropských dotací.
Ten přístup nemůže (vysvětlení je v etologii) nikdy fungovat, neboť:
1) Nedělají to ze zlé vůle, oni nejsou lidé zlé vůle a za takové se nepokládají. Tudíž vcelku logicky v konfliktu tu zlou vůli přisoudí vám, a nebo nanejvýše naivitu, která bohužel v jejich očích ohrožuje všechny včetně jich samotných a komunity v níž žijí, a dává jim právo na nutnou sebeobranu.
2) Strach, pocit přímého ohrožení, je biologicky silnější než třeba hlad. (Lovené zvíře utíká před predátorem a nepokračuje v pastvě či napájení). Logicky ekonomické argumenty (třeba evropské dotace) budou pokládat za směšně bezvýznamné oproti tomu, co určuje jejich postoj.
3) Nepovažují se za příjemce dotací a obecně konzumenty solidarity druhých, nýbrž za tvůrce (a obhájce) solidárního systému, směřovaného ovšem úžeji, uzavřeněji. Transformaci devadesátých až nultých let let prožili jako "utahování opasků", jako oběť budoucí vysněné perspektivě, o kterou nyní nechtějí přijít. To raději EU a "západ obecně" opustí (nejprve pod tlakem emoce strachu vnitřně, myšlenkově, zavrhnou loajalitu k západu) s následnou argumentací, že oni nejsou odpovědni ani za kolonialismus, ani za zhroucení bombardovaných států (Irák, Afgánistán), ani za vojenskou podporu "arabského jara" (Libye, Sýrie). Ten kousek pravdy, co v tomto postoji vlastně je, jim bude stačit k pocitu "morální převahy" nad multikulti vítači, a pravdoláskařskými vlastzrádci. A neboť je jejich postoj předem dán emocí, nikoliv úvahou, tento jednoduchý kvalitativní pohled (já nebombardoval-já nemusím příjmat válečného uprchlíka) upřednostní před namáhavou a nejistou kvantitativní analýzou (typu pět set milionů Evropanů, budou-li jednat v elementární shodě, si snadno poradí s pomocí a integrací pouhých jednotek, nikoli desítek milionů nešťastných migrujících).
Já nevím, kolik bude stát pocit bezpečí (zdůrazňuji to slovo pocit) pro pana Kuchejdu a Ševčíka. Ale přesně to je cena za humanitu.
Pane Profante, kterým skutečným uprchlíkům zde kdo odmítl pomoc? A kolik takových v Evropě skutečně skončilo? Vždyť zde se naopak rozhazovaly a to velké peníze na ekonomické migranty, které mohly lépe posloužit těm skutečně potřebným. Což je u aktivistů jaksi folklorem.
Pane Tožičko, většina migrantů nově příchozích je ekonomických. Vodička měl tedy pravdu, když tvrdil, že k nám přicházejí těžit z našeho sociálního systému. Reakce Sidona byla nesmyslná a udělala více škody, než užitku. Syřané za svou domovinu bojovat jednak mohou a srovnávat je s Židy za II. světové je slušně řečeno značné faux pas. Hlavně tedy ty migrující do bohatší Evropy. Je to urážkou Židů. Opět vám stejně jako panu Potměšilovi připomínám, že v Sýrii bojuje Západem preferovaná a vyzbrojovaná opozice.
Nevím, jak to bylo za II. světové u vás, ale můj táta nebojoval proti okupace ze žádného obýváku. Svůj odboj si odskákal vězněním zničeným zdravím. Ale to záleží na povaze lidí. Jedni z obýváku, druzí se zbraní v ruce. Ti z obýváku pak vidí boj za domovinu jako blbost....
Pane Jedličko, tu snahu o Freuda jste si mohl odpustit. Je to stejně nesmyslné, jako dlouhé. Kdybych se bál, tak tu s vámi tvrdím basu.
Já si, paní Havlenová, pokoušim vzpomenout na ideály 17. listopadu. Jenže ono jich bylo jich bylo tolik, že teď vážně nevím. Jestli vy berete jako ideál třeba to, co nasliboval Havel, tak tam se míjíme. Slib a ideál není totéž....
;-)
Agresivita jakéhokoliv známého i neznámého původu, způsobující absenci názorové kongruence je stálým komponentem našich střetů.
Pokud ale mezi námi dominuje úsilí o dosažení dohody/smlouvy nenásilnou cestou, tak jsme obdařeni vyjímečnou komfortní možností rozkrývání vzájemné omezenosti.
Já se o tuto vyjímečnou možnost trpělivě strachuji.
A to natolik, že považuji pohrdání lidskou omezeností za zrádné pohrdání lidskou přirozeností ............bych ustrašeně dodal.
Ten jeden je ve smyslu - aby se tak řeklo - "přirozeném", tedy k dobrému řádu přírody a světa náležejícím.
Ale ten druhý je ve smyslu sice přírodně vrozeném a zakotveném, ovšem pouze animálním, do kterého ještě nepronikly vlivy kultivace lidskou kulturou a lidskou civilizací.
Ten první způsob přirozenosti je nutno respektovat a zachovávat; zatímco ten druhý je nutno potírat a překonávat všude, kde na něj narazíme.
Takže, s pohledem na tuto ambivalenci věcí lidských i věcí přírodních bych přece jenom setrvával u rozlišení toho, co člověka činí omezeným v jeho potenciálním horizontu všestranné humanity, a co naopak tento jeho horizont rozšiřuje a zkvalitňuje.
To mne privedlo na myslenku, ze u techto lidi dochazi k jevu, kteremu psychologove rikaji projekce osobniho nevedomi (stinu) na domneleho ci skutecneho protivnika.
Tedy jejich neustale zduraznovani strachu u "ctihodnych p. Sevcika a Kuchejdy" je pouhou projekci jejich vlastniho stinu do techto dvou osob. Pan Jedlicka a rada jinych slunickaru si vubec neuvedomuje, ze muslimy nemiluje , ale nenavidi a ze se jich boji.
Jsou v zajeti dogmatu o Samaritanovi a protoze jako rada slunickaru nemaji matematicke vzdelani, nepripousteji si onen rozdil mezi jednim zranenym zidem a deseti ci dvaceti miliony migrantu. Ovsem jejich podvedomi (pracujici i se zbytky matematiky ze zakladni skoly) si ten rozdil uvedomuje. To v jejich "stinu" probouzi des, ktery vsak nemohou projevit, nebot jejich okoli to naprosto odmita. Zbyva jedina unikova cesta-projekce. Svoji vlastni xenofobii a odpor k migrantum tedy prenesou na druhe lidi. V nasem pripade na "ctihodne pany Sevcika a Kuchejdu".
Protoze nejcasteji prozivane pocity v souvislosti se "stinem" jsou stud, odpor, hnus a trapnost, je prirozene, ze se slunickari tak casto stydi za vladu, ministry, za sve spoluobcany, nekteri snad i za sveho psa pokud stekne na migranta.
Snad by pomohl dobry terapeut.
ps. Pred habituaci, zvlaste tyka-li se velmi tmavych devcat, davam prednost kohabitaci s prirozenou blondynkou.
Pane Ševčíku, rád bych vás požádal o to, abyste blíže rozvedl kvantitativní stránku své zcela nesporné a mimořádné odvahy, kterou dokládáte větou: " Kdybych se bál, tak tu s vámi tvrdím basu". Zajisté je sám fakt, že zde nejen pokračujete v diskusích, ale dokonce některým z diskutujících i odporujete, kvalitativním důkazem vaší odvahy a vyvrací moji hypotézu o vašem strachu. Jen vás prosím o kvantitativní srovnání. Výše ve stejném příspěvku říkáte, že Syřané bojovat mohou, že se mají připojit k "západem preferované a vyzbrojované opozici". To znamená proti barelovým bombám rodiny Asadů, proti ruským Suchojům, proti IS na toyotách, ovládajících města strachem, zatýkáním, popravami. Mohl byste prosím kvantitativně porovnat jak nepatrnou míru odvahy by k takovému boji potřebovali v porovnání s nezměrnou odvahou vaší? Řekněme, 5 % vaší odvahy z minulé repliky by stačilo proti toyotě s kulometem a pěti džihádisty? A co váš diskusní výkon pod článkem samotného šéfredaktora! Tam už jste vůbec nedržel basu. Myslím, že 25 % vaší odvahy tím projevené by ruské letecké základny v Sýrii vyřídilo trvale. A nějakých 30 či 35 % vaší odvahy by skoncovalo s IS nejen v Sýrii, ale i v Iráku...
Pane Kuchejdo, i vám děkuji. Se projekcí nevědomí můžete mít kus pravdy. Říkám-li, že člověk primárně není svobodnou myslící bytostí, ale bytostí biologickou, pak to v prvé řadě vztahuji sám na sebe. I mé postoje tedy budou původnější než argumenty, kterými je hájím. Patrně se tak bojím hnědnutí společnosti, fašizujících tendencí které vidím, a agresivních nálad, které cítím, že jsou mé postoje až rigidní a nevnímám správně část argumentů odpůrců. Co naplat, etologie. Jen bych vás rád upozornil, že dvacet milionů migrantů nevidím. Za to vidím pět set milionů evropanů, kteří z matematické logiky nemohou být jednotkami milionů migrantů reálně ohroženi. A co se týká milosrdného Samaritána, tento novozákonní příběh je velmi důležitý právě tím, že zraněný pocestný byl ošetřen právě Samaritánem (= Samařanem, obyvatelem Samaří), tedy ne-Židem. Ten příběh odpovídá na otázku, kdo je tvůj bližní. A odpověď očividně nehledá ani v biologické, ani v kulturní (náboženské) příbuznosti, nýbrž...
Navíc v současnosti nemusí bojovat "proti barelovým bombám rodiny Asadů a proti ruským Suchojům", stačilo by bojovat jen s IS. S tím sice strašlivým IS, který jezdí na Toyotách, ale na druhé straně se jej nebojí ani kurdské ženy.
Čím větší konspirace splétáte, tím větší nesmysl vám z toho vyjde.
To se stává, když chce člověk okecat neokecatelné.
Pokud se ale budeme dostatečně intenzivně bát, ono to nakonec přijde. Pak už nás od fašismu zachrání jen Noční vlci :-)
A to i přesto, že jsem teď žádné teorie nesplétal. Jen jednu rozepletl.
George Orwell, leden 1945
Zase to máj ti Syřani lehčí, jim stačí iPody, Španělé museli tahat pytle se zlatem. Inu pokrok.
A říkáte-li panu Profantovi, aby vám neradil, kdy přestat, máte samozřejmě pravdu. Vzkazy typu "s odpovědí se nenamáhejte", nebo "to jste si mohl odpustit" od vás přece nikdy nikdo nečetl, že. Pěkně si tu trollíte...
Řekl bych, že tento údiv je způsoben poněkud zakrnělou schopností seznat podíl vlastního přínosu do obtížného střetu protichůdných zájmů protichůdných povah.
I ve vyhraněné situaci je možné se seznámit s kolidujícími hodnotami, které s v této situaci zastávám JÁ, a kterými tak na základě MÉ povahy ničemný střet furt přiživuji.
Masomilec může mezi skalními vegetariány vytvořit ovzduší jak vzájemné neshody, tak příkladné vstřícností jemu protichůdným motivů a nastolit plodnou a chutnou rozpravu.
Ti kteří stojí na straně kapitalismem plundrovaných, nemohou dosáhnou situace vstřícné rozpravy, když ze své kritiky nevyloučí svůj podíl na dané situaci - příkladně jako pasivní podílníci na patologickým konzumismem plundrující západní civilizaci.
Nápomocí je znalost a akceptace vlastního podílu na dané situaci - hodnoty a mé povahové rysy, kterými střet sám živím a aktivuji.
Chutná rozprava je i s kanibaly možná .......bych dodal coby pozorný čtenář díla "S lovci lebek na Borneu" .