Lidové noviny si pěstují v příloze Česká pozice Romana Jocha jako esejistu, který vnáší do společenské debaty provokativní tón z konzervativního prava. Lingvisticky dokládá, že být konzervativní znamená uchovávat hodnoty, včetně hodnot čisté přírody.

Jenže ta jeho konzervativní pozice chce uchovávat hodnoty (nejen přírodní) tak, jak to vyhovuje těm, za které mluví. Za ty, kterým konservativní uspořádání nevyhovuje, nechť mluví nejen liberálové, ale taky třeba zelení jako třetí, bipolaritu narušující společenská tendence. Což ovšem Roman Joch zpochybňuje a pouští se do Matěje Stropnického a zelené politiky…

Nemohu si pomoci, ale z textů Romana Jocha čtu vždycky jakési nevyslovené opovržení chudými. Smýšlí o nich jako o lidech, kteří nade vše stavějí práci a láci, všechno ostatní je jim jedno a ekologie je nezajímá vůbec. Bohatství jednotlivců pokládá za hlavní zdroj veřejného blaha.

Ve valné části rozsahu svého textu uvádí Roman Joch příklady toho, jak američtí republikánští prezidenti zakládali národní parky jako příklad vzorné konzervativní péče o přírodu. Kovaný demagog ovšem nikde nepíše, jaké a kde se v době vlády oněch prezidentů zakládaly průmyslové závody a co to znamenalo pro životní prostředí v jejich okolí.

Dokonce uvádí za pomoci neuvěřitelného logického kotrmelce příklad severní a jižní Kalifornie, z nichž ta severní byla levicově environmentálně elitářská, pročež tam průmysl nevznikal, usadili se tam bohatí lidé se smyslem pro přírodu, kterou taky dokázali krásně ochránit, a politicky se ta oblast stala konservativní. Pravicová jižní Kalifornie naopak poskytla prostředí pro byznys otevřenější, vznikly tam pracovní příležitosti, natáhli se tam chudí ze všech koutů Ameriky i Mexika a stala se oblastí plnou sociálních problémů a zpustošené přírody. Její voliči se obracejí doleva.

Ať to čtu jakkoliv, ne že bych nechápala, co tím chce Roman Joch říct (že levicový politický postoj je vlastně neautentický), jen nevím, proč to říká. Přece strany zelených (ať už se jmenují po světě jakkoli) nemají ve svých politických programech jen ochranu nedotčené přírody, ale ochranu životního prostředí v nejširším slova smyslu. Tedy i toho městského. Tedy i toho, které obklopuje průmyslové závody, popřípadě se nachází přímo uvnitř jejich areálů. Ochranu společného prostoru, který, jistě k jejich veliké lítosti, musí ti nejbohatší sdílet s těmi nejchudšími (jako jsou například vody oceánů nebo krajina kolem dálnic a vzdušný prostor).