Zatímco se v českém parlamentu řeší kauza čapí hnízdo, na náměstí Place de la Bourse v Bruselu se scházejí lidé, aby uctili památku obětí útoků z 22. března tohoto roku a aby zároveň dali jasně najevo, že se teroristů nebojí a že stojí společně proti nenávisti bez rozdílů jazyka, barvy kůže nebo náboženství. Relativně malý prostor v centru města se tak v posledních dnech stal synonymem ke slovům solidarita a úcta.

„Tenhle výbuch ale nikdo nezaznamenal!“, nazlobeně hlásal ještě předevčírem večer jeden facebookový komentář pod fotografií bruselského náměstí popsaného vzkazy vyjadřujícími účast. Lidé se v centru hlavního města Evropy začali spontánně scházet už několik hodin po útocích.

Celou akci začali tři přátelé, kteří si dali sraz před burzou a začali kolemjdoucím rozdávat křídy s prosbou, zda by na ulici nechtěli napsat vzkaz. Po chvíli se na zemi začaly objevovat první nápisy a za další půl hodinu už fotografie obíhaly na všech sociálních sítích. Okamžitě tak mobilizovali další, kteří sebou začali přinášet svíčky, transparenty, papírové vzkazy nebo vlajky všech národností.

Střed babylonu

Den nato (teď už bedlivě sledovaný) „výbuch solidarity“ vrcholí. Když přicházím na místo, tísní se na poměrně malém prostoru několik tisíc lidí. Někteří z nich stojí na schodech burzy, děti si hrají a kreslí po zemi, jiní tvoří kroužky kolem svíček, papírových vzkazů a dalších ikonických předmětů. Modlí se, pláčou, tiše vzpomínají nebo naopak vzrušeně diskutují.

„Všichni jsou teď Je suis Bruxelles, před tím Paříž, ale kde byla Ankara, Bejrůt a další?“, ptá se nazlobeně jeden z návštěvníků, když stojím opodál. „Ale tak vidíš, že se tady zmiňují i další města na těch nápisech. Musíme teď stát všichni při sobě“, odpovídá mu druhý. A je to opravdu tak. Na náměstí se vyjadřuje účast i neevropským městům a všem obětem terorismu. Jejich výměna pokračuje ještě několik minut.

Centrum se vytvořilo před schody burzy z obdélníku svíček, předmětů a okolo stojících lidí. Kolem shromážděných jsou zaparkovaná auta s televizními štáby evropských i neevropských zemí. Z náměstí jde do světa jeden živý vstup za druhým.

První nápisy už nejsou v žádném případě samy. Lidé začali různými jazyky psát úplně všude. Po ulicích, dveřích, stěnách, sloupech nebo schodech. Náměstí se stalo jednou velkou tabulí čekající na další a další vzkazy. Nápisy hlásají například „Ensemble, vive la paix“, „Tous ensemble“, „Bruxelles Forever“, „PrayForBelgium“ nebo širší „PrayForThe World", „In diversity we trust“, „Vos guerres, nos morts“ nebo „Terror has no religion“. Všemu vévodí nápis na rudé látce nad schody — „Unis contre la haine“ (Sjednoceni proti nenávisti).

Galerie (6)