Brusel drží pohromadě

Petr Kubala

Sociolog Petr Kubala pobývající právě v Bruselu přibližuje textem i fotografiemi atmosféru, kterou zažil na shromážděních v centru města po posledních teroristických útocích.

Zatímco se v českém parlamentu řeší kauza čapí hnízdo, na náměstí Place de la Bourse v Bruselu se scházejí lidé, aby uctili památku obětí útoků z 22. března tohoto roku a aby zároveň dali jasně najevo, že se teroristů nebojí a že stojí společně proti nenávisti bez rozdílů jazyka, barvy kůže nebo náboženství. Relativně malý prostor v centru města se tak v posledních dnech stal synonymem ke slovům solidarita a úcta.

Unikátní výběr informací ze světa, které v češtině nenajdete nikde jinde. Podpořte Deník Referendum!
×

„Tenhle výbuch ale nikdo nezaznamenal!“, nazlobeně hlásal ještě předevčírem večer jeden facebookový komentář pod fotografií bruselského náměstí popsaného vzkazy vyjadřujícími účast. Lidé se v centru hlavního města Evropy začali spontánně scházet už několik hodin po útocích.

Celou akci začali tři přátelé, kteří si dali sraz před burzou a začali kolemjdoucím rozdávat křídy s prosbou, zda by na ulici nechtěli napsat vzkaz. Po chvíli se na zemi začaly objevovat první nápisy a za další půl hodinu už fotografie obíhaly na všech sociálních sítích. Okamžitě tak mobilizovali další, kteří sebou začali přinášet svíčky, transparenty, papírové vzkazy nebo vlajky všech národností.

Střed babylonu

Den nato (teď už bedlivě sledovaný) „výbuch solidarity“ vrcholí. Když přicházím na místo, tísní se na poměrně malém prostoru několik tisíc lidí. Někteří z nich stojí na schodech burzy, děti si hrají a kreslí po zemi, jiní tvoří kroužky kolem svíček, papírových vzkazů a dalších ikonických předmětů. Modlí se, pláčou, tiše vzpomínají nebo naopak vzrušeně diskutují.

„Všichni jsou teď Je suis Bruxelles, před tím Paříž, ale kde byla Ankara, Bejrůt a další?“, ptá se nazlobeně jeden z návštěvníků, když stojím opodál. „Ale tak vidíš, že se tady zmiňují i další města na těch nápisech. Musíme teď stát všichni při sobě“, odpovídá mu druhý. A je to opravdu tak. Na náměstí se vyjadřuje účast i neevropským městům a všem obětem terorismu. Jejich výměna pokračuje ještě několik minut.

Centrum se vytvořilo před schody burzy z obdélníku svíček, předmětů a okolo stojících lidí. Kolem shromážděných jsou zaparkovaná auta s televizními štáby evropských i neevropských zemí. Z náměstí jde do světa jeden živý vstup za druhým.

První nápisy už nejsou v žádném případě samy. Lidé začali různými jazyky psát úplně všude. Po ulicích, dveřích, stěnách, sloupech nebo schodech. Náměstí se stalo jednou velkou tabulí čekající na další a další vzkazy. Nápisy hlásají například „Ensemble, vive la paix“, „Tous ensemble“, „Bruxelles Forever“, „PrayForBelgium“ nebo širší „PrayForThe World", „In diversity we trust“, „Vos guerres, nos morts“ nebo „Terror has no religion“. Všemu vévodí nápis na rudé látce nad schody — „Unis contre la haine“ (Sjednoceni proti nenávisti).

„První nápisy už nejsou v žádném případě samy. Lidé začali různými jazyky psát úplně všude. Náměstí se stalo jednou velkou tabulí čekající na další a další vzkazy.“ Foto Petr Kubala.

Pokud je Brusel označován za evropský Babylon, tady to platí beze zbytku. Při průchodu davem tu potkáte lidi různých barev kůže, věku, oblečení a jazyků. Mluví se tu převážně francouzsky, holandsky, arabsky a anglicky. Důležité ale je, že to nikomu nevadí. Všichni vědí, proč jsou tady.

Kromě minuty ticha v poledne je všechno improvizované a spontánní. Nálada se proměňuje podle aktuálního dění. V jeden moment to vypadá, že jde o velmi tiché pietní setkání, abychom se v následující chvíli ocitli v pořadu Hyde Park, kde kdokoli může říci cokoli. Jeden mladík v kožené bundě z ničeho nic začne vzrušeně gestikulovat a volá: „Nenechme se rozdělit několika šílenci. Daesh není Islám. Nemá to s tím nic společného. Chtějí, abychom se báli. Musíme být pořád všichni takhle!“, spíná ruce na znamení spojenectví a strhává všechny ostatní ke skandování „Tous ensemble“ (Všichni společně).

Spontánně organizovaný prostor přímo vybízí k vystoupením všeho druhu. Když někdo položí kytici nebo vzkaz, je odměněn potleskem, stejně jako když si vezme na chvíli slovo. Odvážlivci si řeknou o pozornost, pronesou krátký proslov a poté demonstrativně napíšou na zem svůj vzkaz. Jiní to dělají v tichosti.

Aplaus a zvýšený zájem doprovází i společné položení květin a následné vystoupení starosty Bruselu Yvana Mayeura a starostky Paříže Anne Hidalgo, která sebou přivezla zdravici ze „stejně zraněného města“. „Společně jsme velmi silní“, zakončí svůj krátký vstup, aby na něj mohla navázat série vystoupení místních náboženských autorit. Ti vytvářejí „ekumenický řetězec“ kolem jedné ze stran obdélníku, následuje chvíle ticha, tisíce fotografií, videí a vzájemné objímání. Když se z rohu ozve statný hlas muže hlásající „Naši nepřátelé nejsou židé, ale Daesh“, okamžitě k němu přiskočí muž s jarmulkou na hlavě, aby jej objal.

„Když se z rohu ozve statný hlas muže hlásající ,Naši nepřátelé nejsou židé, ale Daesh`, okamžitě k němu přiskočí muž s jarmulkou na hlavě, aby jej objal.“ Foto Petr Kubala.

Čas od času se několik lidí dohodne a zahájí improvizovanou demonstraci. Jedna z největších se zhmotnila na schodech pod sochou lva a definitivně rozproudila všechny zúčastněné. Po krátkých úvodních proslovech „organizátorů“ následuje kolektivní skandování na rychlo vybíraných hesel.

Náměstím se mocně nese „tous ensemble“ (všichni společně), „on n'a pas peur“ (nemáme strach), „contre la haine“ (proti nenávisti), „notre ennemie est Daesh“ (naším nepřítelem je Daesh), „vive la paix“ (ať žije mír), „amitié sans frontière“ (přátelství bez hranic), známé „vive la internationale solidarité“ (ať žije mezinárodní solidarita), ostřejší „fuck Daesh“, nebo „faites l‘amour, pas la guerre“ (make love, not war), které se postupně proměnilo v mé oblíbené „faites les frites, pas la guerre!“ (dělejte hranolky, ne válku).

Malá či větší vystoupení se řadí za sebou, vrší se další a další. Zapojují se umělci s kolektivním zpěvem a davem se proplétají „objímači“ s transparenty „free hugs“. Všechno pokračuje ve stejném duchu zhruba do půlnoci,kdy se ke slovům podpory a skandování dostanou i místní fotbaloví fanoušci. Pokračují také televizní živé vstupy, které hodinu co hodinu skrze rozhovory a obraz referují o entuziasmu přítomných. Představuji si, že tyto reportáže snad budou moci vyvážit mnohdy hysterii vyvolávající zprávy.

Léčivá síla

Symbolická a mnohdy patetická gesta, skandování i proslovy jsou naprosto na místě. Mají léčivou moc. Ve vzduchu bylo cítit, jak lidé (včetně autora tohoto článku) postupně roztávají, odhazují zbytky svých strachů, špatné nálady ze včerejška a začínají s větší odvahou hledět do budoucnosti, aniž by tím nějak špinili památku zemřelých. Umožnilo to ničím nenahraditelné proti společnému nepříteli (Daeshi, ne islámu ani uprchlíkům) sjednocené kolektivní tělo, produkující dostatek energie pro všechny zúčastněné.

Na náměstích se odehrávají velká symbolická představení v podobě demonstrací, pochodů, okupací nebo revolucí. Včerejší shromáždění mělo očistnou sílu, ale nejen tu. V našich reakcích na mezní situace se totiž vytváří také naše budoucí já. Bruselští nám ukázali, že naše reakce nemusí být neseny strachem, více či méně skrývanou nenávistí ani uzavíráním se do sebe.

Při pohledu na dosavadní reakce máme na jedné straně silácké reakce politiků typu Miloše Zemana, Donalda Trumpa, Petra Fialy nebo Ivany Dobešové, které vyhlašují válku, konec humanismu a jeho nahrazení sobectvím a ideologií bezpečnosti, a které spojují teroristy s uprchlíky. Svrchovaně demokratická a rozumná reakce Bruselu a jeho autorit nás naopak přivede k poznání, že teroristické útoky jsou spíš argumentem pro přijímání uprchlíků, neboť ti prchají před stejným nebezpečím.

Kterou z politik si vybereme? Jací chceme být? Na Place de la Bourse mají jasno. Zdá se, že jsou odvážnější a moudřejší než většina hysterických politiků a komentátorů.

Další informace:

The Guardian Brussels square covered with messages of defiance after attacks

L´Avenir ATTENTATS DE BRUXELLES | Place de la Bourse, des centaines de Bruxellois rendent hommage aux victimes

La Libre A Bruxelles, la place de la Bourse transformée en lieu de mémoire

The Huffington Post PHOTOS. À Bruxelles, la place de la Bourse transformée en lieu de mémoire

    Diskuse
    ??
    March 24, 2016 v 15.55
    Kde je moje trpici dite?

    Pocet mrtvych po islamistickych utocich v Bruselu pomalu ale jiste stoupa ke ctyricitce a dve stovky ranenych take nejsou zrovna malo. Jenze korporatni media, mi zatim neukazala zadne trpici dite. Jsou snad jsou vsechny trpici deti v Idomeni ? Jsou na ostrove Lesbos ? Po Asadovych chemickych utocich (ktere patrne spachali Saudove spolu s Turky- tedy nasi spojenci) jsem videl detska telicka uhledne srovnana v rubascich. Ze to byl podvod, koho to dneska zajima. Podvod s naaranzovanym, utopenym, syrskym chlapeckem byl tak skvely, ze s nim i stary podvodnik Junker maval v Bruselu pred kamerami a ricel nadsenim. Po "zamernych ruskych utocich na civilni obyvatelstvo" bylo tech zakrvacenych a vydesenych deticek, ktere mi korporatky naservirovaly dost a dost aby to uspokojilo moji zvracenou povahu.
    Ale po uzasnem masakru v Bruselu nic. Tedy jako obvykle po uspechu nasich islamskych bratru. Placici a klecici blond sedumnactky, malujici srdicka a slunickari s priblbymi usmevy vytvarejici kruh kolem svicek a kyticek.

    Ale ja chci sve zakrvacene a placici dite. Platim si media a mam na ne pravo.
    March 24, 2016 v 16.53
    Bingo, pane Kuchejdo!
    Jedny z prvních mrtvých dětí byly použity v reportážích z Rumunska, po převratu. Tehdy s tím média ještě neuměla tak pracovat, takže se nakonec muselo s pravdou ven. Prostě prasklo, že byla použita tělíčka dětí skonalých na nějakou nemoc, nahá nakladená dramaticky na ulici. Prasklo to proto, že ty děti měly popitevní zašité rány.
    Dnes už jsou média chytřejší.
    Nechce se mi teď hledat reportáže z Paříže, po Batclanu. Ale domnívám se, že to bylo podobné. Nedáme se zastrašit, přijměme další migranty, muslimové nejsou jen teroristé.
    Za jak dlouho nás podobným obsahem z jiného místa budou autoři znovu přesvědčovat o správnosti svého náhledu? Modlím se, abych tohle už nemusel číst, ale to asi nestačí.
    March 24, 2016 v 17.29
    Pánové, i v ČR máte dost médií o velikosti našeho, kde najdete potoky dětské krve, i takových, kde si můžete každý den desetkrát přečíst, že všichni muslimové teroristé jsou. Jestli vám tyhle věci chybí, jste na špatném místě. Stačí se trochu porozhlédnout po internetu, ani nic nemusíte platit. Doporučuju zvláště Vlastenecke noviny, tam k tomu píší rovnou i sprostě, takže vás nebude zatěžovat ani ta zkázonosná korektnost. U nás mrtvé děti ani hromadné odsudky miliardy lidí nenajdete. To, zda přijímat migranty, odkud a kolik je otázka k celospolečenské debatě. To, zda pomáhat uprchlíkům pro nás nikoliv.
    March 24, 2016 v 17.43
    Pane Jedličko,
    tady jdete po špatné stopě. Pan Kuchejda trefně prokázal, jak se manipuluje s veřejností. Kdy se hodí fotky s mrtvými dětmi, tedy nejsilnějším atakem na lidské city a kdy je zase záhodno je skrýt. Co je na tom špatného?
    March 24, 2016 v 18.13
    Pane Ševčíku,
    ano, pokud to mám vzít obecně a věcně v reakci jen na tento jev, tak to do určité míry platí (fotopokrytí násilností v Palestině a Izraeli na jedné a druhé straně je dobrým příkladem), ale v případě takovýchto útoků myslím ne... Jsem přesvědčený, že kdyby se na bruselském letišti naskytla scenérie s mrtvým dítětem, která by byla podobně sugestivní jako ta s utopeným z loňska, byla by ta fotka hned všude, jen někde lehce vyzrněná.
    JN
    March 25, 2016 v 17.10
    Pane Jedličko, někde by přece měl existovat prostor pro racionální diskusi.
    Existence médií s extrémně protichůdnými názory, tento prostor nenahradí. Domnívám se, že třeba takový Václav Bělohradský, Jacques Rupnik nebo Mnislav Zelený Atapana nejsou žádní fašisté nebo xenofobové. Zde na DR je však v článcích o migrační krizi (nikoliv v diskusích pod nimi) tvrdě prosazována pouze jedna "správná" linie.
    JN
    March 25, 2016 v 17.23
    Panu Jedličkovi
    Napsal jste:
    "U nás mrtvé děti ani hromadné odsudky miliardy lidí nenajdete. To, zda přijímat migranty, odkud a kolik je otázka k celospolečenské debatě. To, zda pomáhat uprchlíkům pro nás nikoliv."

    Hromadné odsudky miliardy lidí zde na DR nenajdeme, ale hromadné odsudky miliónů lidí (80% "xenofobních" Čechů) zde najdeme.

    Ano, také jsem, pane Jedličko, pro celospolečenskou debatu, jsem pro to, abychom pomáhali uprchlíkům, nikdy jsem proti uprchlíkům neřekl jediné slovo.
    Právě proto, že jsem pro tu celospolečenskou debatu, stal jsem se zde na DR terčem nenávistných útoků. Docela by mě zajímalo, čím se vlastně ti lidé, kteří mě zde atakují, liší ode mě v názorech na migrační krizi.
    ??
    March 26, 2016 v 8.27
    Proc si neco nalhavate p. Jedlicka, chcete se ospravedlnit sam pred sebou ?
    "Pánové, i v ČR máte dost médií o velikosti našeho, kde najdete potoky dětské krve,"

    Vy nejste blbec p. Jedlicka, vy dobre vite, stejne jako to dobre vi p. Sevcik, ze muj prispevek je o manipulaci hlavniho medialniho proudu, kteremu DR ovsem stale vice prizvukuje. Dukazem je stale castejsi zvani clenu redakce DR do zmanipulovanych verejnopravnich medii a napr. i spoluprace s tim ubozakem Culikem. Naposledy Petr Uhl, predtim jeho dcera. Vasi a nejen vasi politickou vinu perfekte rozebira V. Umlauf.

    http://news.e-republika.cz/article3558-Smysl-velikonoc-pro-sou%C4%8Dasne-ob%C4%8Danske-aktivisty

    Muzete to okecat, ale nemuzete se toho zbavit. Budiz vam ulehceno tim, ze jak p. Umlauf pise, posoudit politickou vinu muze zodpovedne az dalsi generace. K tizi vam budiz ze se tak zpravidla stane az po lokalni nebo svetove valce. A nebojte se jedeme v tom vsichni. Moralni a metafyzicke viny nezbavuje ani nas, kteri maji jiny nazor.
    JN
    March 26, 2016 v 23.11
    Konečně jsem si přečetl článek nad diskusí a zůstal jsem úplně paf nevěřícně zírat!
    Líčení autora působí jak reportáž z oslav 1.máje v hlavních městech spřátelených socialistických zemí! Čím víc mrtvých, tím více entuziasmu! Naším nepřítelem není terorismus ale blbá nálada!

    Tento styl psaní by se v Rudém právu uplatnil více než dobře. Klid na práci si nějakými xenofobními ztroskotanci a zaprodanci rozvracet nedáme!
    JS
    March 29, 2016 v 6.17
    panu Nushartovi
    "Čím víc mrtvých, tím více entuziasmu! Naším nepřítelem není terorismus ale blbá nálada!"

    Pokud si myslíte, že autor lže, nechápu, proč ještě čtete DR. A pokud si to nemyslíte, pak je vaše kritika zřejmě kritikou Belgičanů..

    Možná hodně z nich vidí svět jinak než vy. Před 20 lety jsem byl v Bruselu v rámci oslav jejich státního svátku na jejich vojenské přehlídce, a působilo to na mě podobně, jako píšete.

    Samozřejmě, že terorismus je nepřítelem belgické veřejnosti. Ale belgická veřejnost má zřejmě vyšší důvěru ve státní autoritu, a nechává ten problém na profesionálech. A asi i chápe, že běžní občané nemohou udělat o moc víc, než to, o čem tak pohrdavě mluvíte ve svém příspěvku.

    U nás naopak zřejmě (a podobné je to asi i v USA) letí "vigilante justice", protože státním autoritám nedůvěřujeme (není to nutně jen díky jejich neschopnosti). Pak samozřejmě reakce Belgičanů může působit jako naivní sluníčkářství.
    + Další komentáře