• Klinika jsou fetky a smažky

• Klinika jsou extremisti a šíří extremistickou literaturu

levicoví extremisté

Co se týká literatury. Knihovna na Klinice přijala dar Marxových sebraných spisů, které tvoří jen část celého knihovního fondu, byť část mediálně přitažlivou. Knihy Karla Marxe jsou ale k nalezení v každé jiné knihovně. Národní knihovna eviduje více než 500 položek s autorem Karl Marx. Studium Marxova díla je součástí studia mnoha oborů na univerzitách v každé demokratické zemi.

• Na Kliniku si stěžují sousedé

Co se týká stížností, ještě nedávno musela policie pracovně navštívit bar nejmenovaného žižkovského kina zhruba jednou týdně a v jiných žižkovských podnicích je to podobné, ale radnici ani nenapadlo, že by měla dotyčný podnik zrušit. Během posledního roku přijela hlídka na Kliniku všehovšudy třikrát a pokaždé zase odjela s tím, že je vše v pořádku.

Velké množství sousedů navíc Kliniku podporuje, což radnice nikde neuvádí. Petici na podporu Kliniky podepsalo více než 2300 občanů a občanek, z nichž 116 je z Prahy 3 a více než tisíc z Prahy.

A nakonec, množství stížností teď na Kliniku chodí díky kampani xenofobního uskupení Islám v ČR nechceme. Je smutné, že těmito stížnostmi někteří demokratičtí politici hájí své kroky.

• Klinika setrváním v objektu po vypršení výpůjční lhůty porušuje zákon

zákonem o majetku České republiky č. 219/2000 Sb.

Nebylo by to poprvé, co soud dal za pravdu aktivistům, kteří se blokádou dopouštěli občanské neposlušnosti, vzpomeneme-li třeba kauzu Ptačí potok.

Kontext je však širší a je třeba vzít do úvahy, jakým způsobem se s vypůjčiteli, tedy s Klinikou, o jejich setrvání jednalo. I z výroční zprávy Kliniky vyplývá, že za rok fungování se odvedla spousta práce, mezi nimi možná největší humanitární sbírka na pomoc uprchlíkům, kterou kolektiv Kliniky zorganizoval bez jediné koruny od státu.

Podle výpůjční smlouvy bylo možné prodloužit výpůjčku vždy o rok, až na dobu sedmi let. Tento roční interval byla jakási pojistka, kdyby se Klinika odchýlila od projektu, na základě kterého jí byla budova svěřena. To se nestalo a nikdo tak neargumentuje. Místo toho se těsně před termínem prodloužení výpůjčky objevuje zcela byrokratická překážka v podobě kolaudačního rozhodnutí, které není v souladu s projektem. Že se administrativní záležitost řeší nyní a ne třeba v době, kdy ÚZSVM objekt vypůjčovalo, svědčí o zástupnosti argumentu.

Dalším argumentem proti prodloužení výpůjčky je požadavek rady městské části Praha 3 na větší bezpečnost, čímž reagovala na pokus podpálit Kliniku patrně neonacistickými hooligany, kterým je (stejně jako sympatizantům hnutí IvČRN) Klinika trnem v oku kvůli svojí solidaritě s uprchlíky.

Tím, že starostka Hujová udělá z oběti útoku prostě jednu ze stran konfliktu, se nejen dopouští ukázkového a nepřípustného obviňování oběti, ale také sleduje stejný cíl jako útočníci, tedy zrušit Kliniku. Místo aby se demokratičtí politici a političky postavili za oběť politicky motivovaného násilí, ještě si přisadí. V této situaci se Klinika brání občanskou neposlušností.

• Klinice se nabízela jiná budova

Samotná nabídka objektu školky na Praze 10 bylo něco mezi konverzační vějičkou, která měla představitele Kliniky vylákat z objektu, aby se pak už s nimi nikdo nemusel zabývat, čirým alibismem a vyjednávací taktikou. Žádnou materiálnější podobu nabídka neměla a nebyl jediný důvod myslet si, že je za tím něco vážně myšleného. Starostka se patrně chtěla Kliniky zbavit a předat agendu sousední městské části.

Je to asi rok stará epizoda a nemá žádný vliv na současnou situaci. Zmiňovaný objekt již volný není (z čehož mimochodem plyne, že by se v něm Klinika stejně příliš dlouho neohřála) a nejbližší objekt, který ÚZSVM nabízí, je ve středních Čechách. Celé to však postrádá logiku, neboť není žádný důvod stěhovat se z objektu, pro který vlastník nemá jiné využití (proto také prý nemůže požádat o rekolaudaci) a Klinika na svém místě slouží veřejnému zájmu a má podporu veřejnosti.

• Klinika si má budovu pronajmout, nikoliv chtít něco zadarmo

Klinika si téměř okamžitě po obsazení budovy získala širokou podporu veřejnosti právě proto, že se pokoušela o něco, co překračovalo rámec běžného neziskovkového provozu. Přímou akcí, kterou obsazení chátrajícího domu bylo, se rozproudila veřejná diskuse o povinnostech majitelů domů, o městě jako společenství lidí a možnostech organizace zdola bez peněz a bez státního požehnání.

Přímou akcí lze prakticky zpochybnit některá zkamenělá pravidla, která už neslouží veřejnému zájmu. V Praze, která překypuje prázdnými domy a byty, ale také lidmi bez domova, je kontext nabíledni. Pokud by Klinika šla obvyklou cestou, žádnou diskusi by nevyvolala.

Jediné, co Klinika po státu požaduje, je, aby ji nechal starat se mu o majetek, který on sám nechal chátrat. Výměnou se zavazuje, že na tom nebude vydělávat.