Významná část společnosti zaznamenala, že v těchto dnech končí výpůjční smlouva autonomnímu centru Klinika na pražském Žižkově. Budoucnost tohoto projektu postaveného čistě na dobrovolnictví a otevřenosti jeho realizátorů a realizátorek je tak nejistá.

To vyvolává v různých skupinách odlišné reakce. Jedni jsou zklamáni, že jejich vložená energie a prostor jen minimálně závislý na penězích končí, další vzývají vlastnická práva, volají po násilném vyklizení a tudíž i opětovnému ponechání chátrání.

V této chvíli by však bylo užitečné se zamyslet, proč česká společnost potřebuje podobná autonomní centra. K tomu by mohla posloužit i zkušenost z několika podobných míst, která jsem navštívil během loňského roku. Fungující příklady by totiž některým mohly pomoci pochopit podstatu snažení lidí kolem Kliniky.

Na začátku loňského roku mi přátelé ukázali hamburský Gängeviertel, který vznikl jako nezávislý sociální a kulturní prostor teprve v roce 2009. Původní opuštěné dílny a prázdná obydlí dělnických rodin nedaleko centra Hamburgu měly tehdy ustoupit nákladným novostavbám nizozemského investora. Po plánovaném zbourání většiny starých budov, by se však nenávratně změnil ráz této části města, což vyvolalo velké demonstrace vedoucí k vykoupení objektů městem.

Ze strany místního občanského spolku následovalo vyjednávání o budoucí sanaci, úpravách a kulturním a sociálním programu. V současnosti jsou zde realizovány umělecké projekty, výstavy, koncerty. Najdete tu ateliéry, čajovnu i byty. Jedno z nejbohatších německých měst tak dalo přednost nekomerčním aktivitám v historicky cenných budovách před uniformními kancelářskými budovami ze skla a oceli.

Podobný projekt najdeme i ve švýcarském Bernu. Nedaleko od hlavního nádraží přímo v centru města se nachází takzvaná Reitschule. Původně sloužila jako krytá jízdárna, stáje a sklady. Dějiny dnešního využití Reitschule sahají až k roku 1987, kdy na podzim došlo k prvnímu obsazení skupinou čítající okolo tisíce lidí tehdy již pět let prázdného objektu.