Úkol ochránit uprchlíky je jedním z nejsložitějších a nejvážnějších problémů, před kterým nyní stojí Evropská unie. V roce 2015 hledalo v EU ochranu více než milion uprchlíků, z nichž většina utíkala před válkou a násilím na Středním východě a mířila do nemnoha členských zemí EU, zejména Rakouska, Německa a Švédska.

To je ovšem malý počet ve srovnání s celkovým problémem osob, které byly nuceny opustit své domovy kvůli válce a pronásledování. Lze očekávat, že v roce 2016 bude výrazný pohyb uprchlíků do EU pokračovat, zejména přes Řecko. Uvědomujeme si, že EU nebude schopna vyřešit všechny mezinárodní konflikty, přesto je potřeba zdůraznit několik následujících bodů:

1. Mezinárodní a humanitární právo, lidská práva a Acquis communautaire, obzvlášť Společný evropský azylový systém, zavazují EU jako celek a její členské státy k tomu, aby poskytly ochranu a bezpečné útočiště všem, kdo prchají ze svých zemí. EU nebude schopna přijmout všechny uprchlíky, mnoho z nich najde ochranu též v sousedních zemích, jako je Jordánsko, Libanon a Turecko.
2. O právních, morálních a politických závazcích EU a jejích členských zemí není možné vyjednávat a vypovídat je kvůli možným ekonomickým či politickým nákladům, zřeknutí se těchto závazků by poškodilo nejen práva stovek tisíc uprchlíků, ale mnohem víc než to.
3. Jádro moderního uprchlického práva a norem se vyvinulo na základě otřesných zkušeností z druhé světové války a událostí, jež následovaly — kdy desítky milionů uprchlíků, bývalých vojáků, migrantů a vysídlených osob hledaly ochranu a přijetí. Pokud nebudou znovu upevněny základní normy ochrany uprchlíků, ohrozí to vážně historický a společenský projekt EU jako takový.
4. Příčiny toho, proč tu lidé hledají útočiště (především ozbrojené konflikty, destabilizace států a bezpráví, přímá perzekuce z důvodů politických, náboženských, etnických či genderové orientace), se nenacházejí vně politiky a chování EU a jejích členských států. Jsme neoddělitelnou součástí zdrojů násilných konfliktů a uprchlictví a nemůžeme popřít svou odpovědnost za to, být i součástí jejího řešení.
5. Proto níže podepsaní vědci a vědkyně působící v oblasti migračních studií vyzývají politiky a občanskou společnost, aby vzala naši společnou zodpovědnost za ochranu uprchlíků vážně.

1. Standardy a opatření Společného evropského azylového systému musí být všemi členskými zeměmi EU brány vážně a uplatňovány v praxi.
2. Zavedení vnitřních hraničních kontrol není řešením a mělo by být okamžitě nahrazeno systémem legálních cest do Evropy pro lidi, kteří hledají ochranu před válkou a pronásledováním.
3. Politici a média by měli přestat obviňovat země, které nesou největší břemeno, protože se jedná především o nespravedlivý způsob odvádění pozornosti od vlastní zodpovědnosti.
4. Musí se okamžitě ustavit sdílení zdrojů a odpovědnosti mezi členskými zeměmi EU (např. společným financováním Evropských přijímacích center, poctivým rozdělením uprchlíků do jednotlivých zemí, společným úsilím o podporu kontroly vnějších hranic).
5. Je potřeba posílit snahy o zlepšení situace uprchlíků v zemích, které sousedí s válečnými zeměmi, aby byly zajištěny bezpečné a humánní životní podmínky pro uprchlíky a jejich rodiny.
6. Je třeba vyvinout intenzivní a udržitelné evropské iniciativy, které pomohou vyřešit příčiny uprchlictví a zlepšit společenský rozvoj v oblastech, odkud uprchlíci přicházejí.

Signatáři (ze všech 28 členských zemích EU a Dublinského prostoru):