V předešlých rozjímáních o mediokracii jsem rozebíral mediální manipulaci a poté i mechanismy mediokracie. Dnes se budu zabývat tím, nakolik mediokracie zasahuje do demokracie a právního státu. Problém se pokusím podat z pohledu té společenské oblasti, kterou se zabývám dopodrobna - vztahu státu a médií k lidským právům a menšinám.

Děje se něco horšího, než spiknutí

Mediokracie v mém pojetí je systém, který u nás vládne na základě libovolně proměnlivého souručenství politiky, byznysu a médií: politických stran a hnutí, oligarchů, některých dalších politiků a státních úředníků, mediálních vydavatelů, redakcí, novinářů, mediálních celebrit a zájmových skupin. (U všech platí „některých“, zdaleka ne všichni se té hry účastní.)

Letité prosazování skupinových i individuálních zájmů brání příchodu politické kultury a výrazně deformuje politické dění. Dějí se věci, které do demokracie nepatří. A pokud si jich sdělovací prostředky všimnou, málokdy má jejich referování pozitivní vliv na reálné dění. Mainstreamová média včetně těch veřejnoprávních jsou v České republice až příliš často prostředkem užívaným k manipulaci s informacemi, nikoli nástrojem ochrany demokracie a právního státu.

Sousloví „proměnlivé souručenství“ znamená i to, že nejde o žádné spiknutí, ale o utilitární propojování ad hoc, podle toho, jaké zájmy v té které oblasti momentálně převýší. Za mediokracií leckdo vidí něco tajemného: „Někdo to přeci řídit musí, jinak by to nefungovalo.“ Jde však o směsici schopnosti a všehoschopnosti, indolence a slouhovství, absence svědomí a morálky. Z pozadí to nemusí nikdo řídit i proto, že mediokracii zcela viditelně a bez jakýchkoli obav užívají ve vlastním zájmu lidé, kteří u nás patří k těm nejmocnějším.

Nejmocnějším mužem u nás je momentálně oligarcha Andrej Babiš se svým impériem, které je s hořkým humorem nazýváno ANOfert: jeho firmy v popředí s Agrofertem, jeho média a možnost politického rozhodování, které mu přináší prospěch. A také Miloš Zeman, za nímž krom jiného stojí zájmy a peníze ruské - i díky nim vyhrál prezidentské volby.

Fakt, že Zeman v zahraničí prosazuje zájmy českých oligarchů, také něco znamená. V říjnu 2014 vzal na setkání s čínským prezidentem miliardáře Petra Kellnera. A letadlem PPF, nikoli svým, se také vrátil zpět do vlasti. Zeman i Babiš pěstují hrubý populismus, protože to posiluje jejich vyhlídky na dlouhodobější držení moci. Oba tak výrazně napomáhají fašizaci společnosti. To je důležitý moment, který nám říká, že jsou kvůli vlastním zájmům schopni a ochotni bourat dosavadní hodnoty.

Mediokracie kontra demokracie

Mediokracie a demokracie nejsou v souladu. Nemohou být. Mediokracie neustále zkoumá vlastní možnosti. Má sklon masírovat veřejnost prostřednictvím médií. A když jsou voliči dostatečně zmanipulováni, je demokracie pochopitelně zatlačena do pozadí. Jak to vzniká?

Do veřejného diskursu se postupně vkrádají věci, které tam nemají co pohledávat, právě proto, že jsou protidemokratické. K tomu nám napomáhá internet. Původně okrajová témata v anonymizovaném hávu začínají určovat směr a náplň veřejné diskuse, a to formou, která tomu odpovídá. Hrubost, rasismus, hledání nepřítele, výzvy k násilí a posléze násilí jako takové - to jsou nástroje žádoucí ke zmatení světa.

Společenská atmosféra se posouvá a houstne, demokratické mechanismy přestávají fungovat: „přímá volba“ (prezidenta) demokracii nepomáhá, ale ohrožuje, lidská práva se krčí v koutku, selhává vymáhání práva, protože média o jeho porušování neinformují.

V takovém prostředí se pozvolna mění smysl a obsah řečeného či vykonaného. Slova i činy mají náhle jiný význam, než jak jsme dosud byli zvyklí. Vrací se to, co jsme prožívali od Druhé republiky do listopadu 89, „zlom doby“ s sebou nese vlastní hodnoty a pravidla, vlastní jazyk a zmrzačený způsob uvažování.

Jak se utvářela mediokracie

Dlouhé roky upozorňují lidé z občanských sdružení včetně mě na politická, mediální, policejní či justiční pochybení, která rozhodně nejsou v souladu s demokracií a právním státem. Marně. Všechny níže popisované případy přitom ukazují, jak se u nás formovala mediokracie. Pojí je nečinnost či pochybení mocných a mlčení či zavádějící informování médií. Příkladů by šlo uvést desítky. Dávám sem pochopitelně jen některé z těch typických, které dokladují selhání policie a médií.

V letech 2007-2009 policie odložila několik žhářských útoků zápalnými lahvemi, údajně kvůli nedostatku důkazů. Jde například o dva útoky v Moravském Berouně, jeden ve Vrbně pod Pradědem. V Moravském Berouně mně tehdy sdělili napadení Romové, že je policie vůbec nevyslechla ani jim neukázala žádné fotografie, přestože by útočníky poznali. Místní policisté ospravedlňovali svou nečinnost slovy, že se „nikomu nic nestalo“. Žhářský útok z Horního Benešova byl řešen pouze v přestupkovém řízení.

Až když v dubnu 2009 málem uhořela rodina ve Vítkově, případ převzalo od místní policie krajské oddělení vražd a jeho vyšetřování bylo úspěšné. Vyšetřovatelé našli i důkazy, které by mohly objasnit dřívější útoky, ke znovuotevření případů a stíhání pachatelů se však neodhodlali. Několik takových útoků o něco později nevyšetřila policie ani v Karviné.

Našli bychom i další příklady žhářských útoků na romské rodiny z dřívějších let. Média informovala podrobněji pouze o žhářském útoku ve Vítkově a následném soudu s pachateli, tedy až v momentě, kdy bylo popáleno dítě. O dřívější i pozdější případy s popálením dospělých, špatným psychickým stavem napadených a nečinností policie se v podstatě nezajímala vůbec.

V srpnu 2011 se demonstrace v Rumburku zvrhla v pokus o pogrom Romů. Na náměstí i během neohlášeného pochodu zaznívaly rasistické nadávky a výzvy k násilí: „černý svině“, „cikáni do plynu“, „všechny bych je upálil, zaživa pohřbil, kudlu do zad…“ Dav na dva domy zaútočil kameny a kusy dřeva. U jednoho zničil plot. Policie zasáhla až ve chvíli, kdy se dav pokusil proniknout podruhé k tomuto domu a začal na policisty házet jablka. Rasismus i násilí nechala policie bez povšimnutí. Informoval o tom jen server Romea.cz. Co si pamatuji, tak během let byli za něco takového potrestáni jen dva či tři pachatelé.

Mnoho rasistů na protiromských demonstracích bezstarostně křičelo hesla typu „Cikáni do plynu“. Mnozí z nich házeli kameny, molotovovy koktejly, prázdné láhve a další předměty. Mnozí z nich zmlátili Romy. Například v roce 2011 v Novém Bydžově zbila skupina neonacistů jdoucí z demonstrace dva Romy. Násilníci vyvázli bez trestu díky tomu, že policie případ zpackala. Provedla nezákonně rekognici.

V září 2013 nechala ostravská policie protirasistickou demonstraci úmyslně napospas neonacistům. Mohu o tom hovořit zasvěceně, byl jsem tam. Protirasistická demonstrace se odehrávala 150 až 200 metrů od akce, kterou tam o něco později pořádala DSSS. Jak vandasovci přicházeli za svým vůdcem, zastavili se u nás. Policisté je nechali přijít až k nám - těžkooděnci se kamsi vytratili a u nás zůstali jen dva či tři členové antikonfliktního týmu. Extremisté na nás sprostě a rasisticky křičeli, nenechali nás říci nic z toho, co jsme měli na srdci, byli agresivní. Policisté většinou jen přihlíželi.

Aktuální příklady

Jak vidno, policie si dlouhé roky dělá, co chce i během demonstrací. Nikoli poprvé jsme o tomto víkendu byli svědky toho, jak policisté porušují zákon a přizpůsobují jej své taktice. Ta je v prvé řadě postavena na tom, aby pravicoví extremisté nedošli úhony.

Důvodem je fakt, že mnoho policistů se názorově od těchto extremistů příliš neliší. Mohou si něco takového dovolit, protože mají vždy dobré politické krytí (abychom završili popis vznikání mediokracie). Téma porušování zákona policií by bez přehánění vydalo na objemnou knihu.

Policie nechala v sobotu 6. února 2016 řádit skupinu slávistických fotbalových chuligánů, namísto toho, aby je „vykázala ze hřiště“, zjistila jejich totožnost či monitorovala jejich pohyb po Praze. Je zde totiž stále věrohodné podezření, že ta samá skupina napadla i lidi na Hlavním nádraží a večer provedla žhářský útok na Autonomní centrum Klinika.

Na neonacistické demonstraci v Novém Bydžově před pěti lety rozehnala policie nenásilnou blokádu antifašistů za pomoci jezdců na koních, rozbušek a obušků. Jako důvod uvedla, že DSSS měla nahlášen pochod i ulicí, kde probíhala blokáda.

Nedávno na Albertově i nyní o víkendu policie naopak zastavila průvody na jejich předem ohlášené trase a jako důvod uvedla, že jsou zablokované odpůrci. Na Albertově měla policie krytí obrovské, Zeman s Konvičkou, to už je dnes nějaká síla. Na Malé Straně a na Hradčanech už to běželo v (nově nastavené) normě. Jestli toto není důkaz, na čí straně policie stojí, pak co tedy?

Na nezákonné jednání policie sice upozornil ministr spravedlnosti Robert Pelikán, ale obávám se, že to nebude příliš platné. Podle Pelikána není co vyšetřovat, protože vše je jasné již nyní, z videí a fotografií. Policisté podle něj porušili „shromažďovací zákon, který mj. říká, že nikdo nesmí být ozbrojen a maskovat se“. Policejní prezident Tomáš Tuhý se však již policistů zastal, aniž by počkal na závěry vyšetřování, které sám prosazoval. Policisté prý „chránili majetek a zdraví osob“. Policie má však opět silné politické krytí, ministr vnitra Milan Chovanec se svým populismem od Zemana zase tolik neliší.

Veřejnoprávní televize? Žádnou nemáme

Způsob, jakým veřejnoprávní televize po léta pojímá střety mezi pravicovými extremisty a zastánci lidských práv je ostudný, neprofesionální a neetický. I nyní stála na straně fašistů. Dalo by se říci, že Česká televize přímo spoluutváří prostředí, kterým se mediokracie živí, zatímco na Západě patří veřejnoprávní či státní televize k nástrojům, jimiž se společnost mediokracii brání.

ČT si jako vždy počkala, až fašisté vyprovokovali protistranu, a poté všem oznámila, že potyčky byly vzájemné. Ani slovo o onom provokování, ani slovo o tom, že slávističtí fotbaloví chuligáni neměli na trase ohlášeného pochodu co pohledávat, že je policie měla správně ihned vytlačit. Ani slovo o tom, že policistů na místě bylo jen pár a byli lehce odění, těžkooděnců přitom sedělo v autech zaparkovaných na dosah několik desítek.

Za podobnou manipulaci s fakty jsme kritizovali Českou televizi již v roce 2011, konkrétně za její zpravodajství z neonacistického pochodu v Brně a jeho nenásilné blokády. Tuto reportáž tehdy kritizovalo i mnoho společenských osobností, ovšem bez výsledku, ČT se dál chovala neomaleně a arogantně. I tenkrát Česká televize tvrdila, že násilí se dopouštěly obě strany.

ČT nezvládla ani sobotní demonstraci fašistické Národní demokracie. Z projevu Adama B. Bartoše odvysílala jen několik závěrečných slov. A to jen proto, že tam další extremista vystřelil z poplašné pistole. Tam šlo ale o to, že Bartoš ve svém projevu vyzýval k násilí a výstřely z pistole to měly podpořit i fyzicky:

„Další fáze bude rabování, při ještě další fázi dostanou vetřelci zbraně a půjdou proti domorodcům. Barevní proti bílým. Bílé rase v Evropě buď zvoní hrana, anebo ji čeká znovuzrození. Je to jen na nás. My, Češi, se dovedeme bránit. Lid je ozbrojen. Mezi lidmi je mnoho zbraní… Policie je na naší straně, bezpečnostní složky jsou na naší straně. Ve chvíli, kdy půjde do tuhého, národ povstane, sjednotí se a zvítězí… Nehodláme se nechat zmasakrovat profesionálními černými zabijáky, nebudeme přihlížet tomu, jak tato amorální špína ničí naši zemi… Prezident republiky Miloš Zeman správně poznamenal, že existují dva způsoby, jak odstranit nepohodlnou vládu.“ 

Česká televize o Bartošově rasismu a výzvách k násilí neinformovala, proto se také nemusela zabývat tím, jak je možné, že takový projev vůbec mohl doříct do konce. V normální zemi by stihl sdělit možná první odstavec, potom by byl odveden policisty za zjevné porušení zákona. Co myslíte, pročpak asi nechala česká policie Bartoše v klidu? Snad proto, že má pravdu, když říká, že policie a bezpečnostní složky jsou na jeho straně?

Paralely a déjà vu

Nestoupá jen počet lidí, kteří se přestávají orientovat, ale i těch, kteří prožívají něco na způsob déjà vu: připadají si jako by žili na konci 30. let minulého století. Paralely s tou dobou jsou věrohodné. I tehdy jsme strkali hlavu do oprátky fašismu ještě před tím, než naši zemi obsadili nacisté. Tomu dobrovolnému odklonu od demokracie se říká Druhá republika.

Zatím ovšem nevíme, jestli to dopadne podobně jako tehdy. Probouzíme se ze snu o demokracii, začínáme si všímat detailů a zasazovat je do širších souvislostí. To je to, co je při obraně demokracie třeba udělat na prvním místě.