Probační dům jako šance na snížení kriminality
Jan BeerV Ostravě započal pilotní projekt Probačního domu s kapacitou deseti lůžek. Stal se malým bratrem Azylového domu zapsaného spolku Nová šance v Koblově, který funguje už 16 let. Ubytování v něm naleznou čerstvě odsouzení propuštění vězni.
Recidivita osob, propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody, překročila v České republice únosnou mez. Až 60 procent propuštěných se dříve či později znovu do věznice vrací.
Takzvané „probační domy“ mohu nabídnout alternativu jako mezistupeň mezi věznicí a životem v běžné společnosti. Klienti v nich získají velice rychle dovednosti, se kterými se ve věznicích příliš do styku nedostanou.
Účastní se ranních setkání, na nichž jsou každému klientovi přiděleny úkoly. Někteří si jdou vyřizovat běžné záležitosti na úřady, jiní musí zatopit, další uvařit. Směna se drží i v dřevodílně a na kovoobráběcím pracovišti. Vše musí fungovat, aby život neustrnul — kdo chce jíst, musí pracovat a dodržovat pravidla stanovená zřizovatelem.
Na straně jedné je bezpochyby naprosto pozitivním zjištěním, že k o n e č n ě něco takového bylo - alespoň v zárodečném stadiu - vytvořeno; na straně druhé zůstává trvalou ostudou českého státu, že mu trvalo celá desetiletí, nežli vůbec dokázal pochopit naprostou nutnost takovéhoto zařízení.
Jak dosavadní situaci zcela přesně vystihuje mezititulek textu, dosavadní "péče" o odsouzené se omezovala na jediné dva akty: zavřít, a propustit.
Propustit - to jest, vystrčit prostě ze dveří věznice, s tím: Pomoz si jak můžeš!
Je jenom samozřejmé, že vězeň, který se dostal na svobodu bez jakékoli životní perspektivy, okamžitě zase sklouzl na šikmou dráhu. Stát si tak na běžícím pásu neustále znovu a znovu vysloveně vyráběl své kriminálníky - a pak ještě naříkal nad tím, jak jsou přeplněné věznice!
Takže, snad alespoň teď nějaké zablesknutí na lepší časy...