Recidivita osob, propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody, překročila v České republice únosnou mez. Až 60 procent propuštěných se dříve či později znovu do věznice vrací.

Takzvané „probační domy“ mohu nabídnout alternativu jako mezistupeň mezi věznicí a životem v běžné společnosti. Klienti v nich získají velice rychle dovednosti, se kterými se ve věznicích příliš do styku nedostanou.

Účastní se ranních setkání, na nichž jsou každému klientovi přiděleny úkoly. Někteří si jdou vyřizovat běžné záležitosti na úřady, jiní musí zatopit, další uvařit. Směna se drží i v dřevodílně a na kovoobráběcím pracovišti. Vše musí fungovat, aby život neustrnul — kdo chce jíst, musí pracovat a dodržovat pravidla stanovená zřizovatelem.

Na klienty si dokonce zvykli i lidé v okolí. Propuštění vězni jim chodí pomáhat, s čím je potřeba: starším lidem posečou zahradu, jiným opraví zámek u branky. Starostové okolních obcí je za to zvou na kulturní akce, které pořádají — během vánočních svátků takto mohli navštívit rockový koncert. Čas od času dokonce starostové pošlou i drobné občerstvení z obecních přebytků.

Probační a mediační služba má pak možnost poslat odsouzené jedince k výkonu obecně prospěšných prací právě do Azylového domu. Tady se pak tito lidé podílí na postupné rekonstrukci objektů, ve kterých občanské sdružení sídlí.

↗

Takzvané „probační domy“ mohu nabídnout alternativu jako mezistupeň mezi věznicí a životem v běžné společnosti. Foto honestreporting.com

„Jde o dobrou věc,“ dozvěděli jsme se od recidivisty Martina L. z Prahy, jenž je v současné době už dva roky na svobodě. Měl štěstí — bydlení mu po jeho propuštění pomohla sehnat jeho bývalá třídní učitelka. Sám v Azylovém domě nebyl, ale pobyt v něm by po propuštění uvítal: „V garsonce, kde nyní žiju, jsem prvních pár dní vůbec netušil, že bych měl po dvaadvacáté hodině ztlumit televizi, že je nějaký noční klid. A měl jsem tak trochu strach si i uvařit. Prostě jsem nevěděl, kdy mohu pustit sporák a kdy ne.“

Zájem odsouzených o umístění do Probačního domu několikanásobně převyšuje jeho možnosti. Na deset míst je v současné době až stovka uchazečů. O umístění rozhoduje soud při projednávání žádosti o podmíněné propuštění odsouzeného z výkonu trestu. Přihlíží přitom i k stanovisku Probační a mediační služby.

Zavřít a propustit

Činnosti Probačního domu se dočká svého vyhodnocení až za rok. V každém případě se však zdá, že jde o krok správným směrem. S prvními klienty se již setkal i náměstek ministra spravedlnosti pro trestní politiku Vladimír Zimmel.

Probační a mediační služba může spolu s ministerstvem spravedlnosti zcela zásadním způsobem přispět k snížení recidivity osob propuštěných z výkonu trestu odnětí svobody. Stačí, když se podá pomocná ruka lidem, kteří se dostali na scestí.

Zločin jako takový je totiž velice lidská záležitost — v žádném jiném než lidském společenství zločin nebují. A protože máme poměrně precizně v trestním právu definováno, kdo a za co jaký trest dostane, musíme počítat i s tím, že se nám pachatelé vrací na svobodu. Stigma v podobě záznamu v rejstříku trestů pak propuštěným znesnadňuje začlenění na trh práce — ten jediný přitom může pomoci. Jak jinak může dostát svým závazkům člověk, který byl odsouzen za neplacení výživného?

Výsledky fungování probačních zařízení, mohou být ve společnosti hmatatelné, a to nejen bavíme-li se o snížení počtu okradených, podvedených nebo přepadených občanů. Jenže právě takovéto výsledky by dnes mohly být argumentem, který bude ve společnosti nejvíce rezonovat. Zvýšení bezpečnosti společnosti je celospolečenským přeci zájmem s nejvyšší prioritou.